Takhle zní současná protestní hudba. „Nemůžu dýchat,“ rapovalo americké hiphopové duo Run the Jewels půl roku předtím, než se ta slova proměnila v heslo celosvětových protestů. Na svém právě vydaném čtvrtém albu jdou Run the Jewels tvrdým zvukem proti trendům žánru i populární hudby a přes všechen vztek dokážou zůstat zábavní.
Palestinský režisér Elia Suleiman ve svém novém snímku To musí být nebe vyobrazil, jaké je nebýt nikde doma. A přitom cítit neblahé rysy domoviny všude po světě, od Paříže po New York. Sám opět hraje mlčenlivého hrdinu, který připomíná posmutnělé komiky němé éry kinematografie. V komedii, která však na rozdíl od slavných grotesek vzdoruje jasným gagům a silným pointám.
Jmenujete se Siân. Je vám 34 a jste archeoložka a restaurátorka. Žijete sama. Každý den stoupáte po 199 schodech na hřbitov prastarého opatství, kde se pokoušíte přivést k životu dávno zapomenutý svět. „Ale proč musí být záchrana čehokoli z dávné minulosti jen vytěžením maxima z minima? Proč nemůže z dávnověku vyskočit něco zcela čerstvé a nedotčené?“ ptáte se.
Ačkoliv byl téměř neustále pod vlivem alkoholu, tvrdil, že za spravedlnost je ochoten se bít i střízlivý. A často také zmiňoval lásku. Jistě měl na mysli především tu křesťanskou, i když deklaroval, že lásku vytváří „jedině rocker“.
O románových prvotinách, které získají pozornost a mluví se o nich od televize přes kavárnu po módní časopisy, kritici často uvažují jako o slibném začátku s nejistým pokračováním. Jaká bude ta druhá kniha, potvrdí příslib talentu?
Kamera se třese, potemnělými chodbami se dovnitř valí kouř. „Kde je Sama?“ ptá se režisérka Waad al-Katíbová po své dceři. Právě pro holčičku, která se narodila během obléhání syrského Aleppa, natočila dokumentární deník, nazvaný prostě Pro Samu.
Óscar Alberto Martínez Ramírez a jeho ani ne dvouletá dcera Valerie byli uprchlíci ze středoamerického státu Salvador, kteří při nelegálním přechodu hranice z Mexika do USA utonuli v Rio Grande. „Nemůže za to řeka / Ale lidi, které jsme si zvolili,“ zpívá o loňské tragédii jeden z nejznámějších amerických jazzových zpěváků Kurt Elling na své nové, částečně politické desce.
Před 12 lety americká zpěvačka Lady Gaga vtrhla na scénu se singlem Just Dance. Od té doby vystřídala spoustu převleků i hudebních stylů. Na desce Artpop roubovala umění na pop, na Cheek to Cheek se v duetech s jazzovým veteránem Tonym Bennettem předvedla jako pokorná pěvkyně s úžasným rozsahem, na předposledním albu Joanne zase coby vyznavačka country, popu a rocku.
Moře jižního Atlantiku, nedaleko od Antarktidy. A jím se v úvodu komiksu Singl plaví muž v kulichu, s obočím a knírem tak hustým a černým, že jeho obličej připomíná znak japonské kaligrafie. Výtvarník Jiří Franta v mlčenlivém prologu spoléhá na sílu obrazů, emoce tu sdělují jen rozbouřené vlny moře a výrazy tváře. Inspiraci zahraničním nezávislým komiksem přetavil do specificky českého tvaru.
Taxík, který pro něj otec poslal, ho odvezl do restaurace na Vinohradech tak, jak byl: v oranžové vestě posunovače a s helmou. „Vešel jsem dovnitř a tam vedle krásné vysoké modelky jsem seděl já,“ popisuje Michael Kratochvíl okamžik, kdy poprvé uviděl svého otce.
O „normálním“ či „veselém“ rasismu vypráví nová inscenace Jiřího Havelky Gadžové jdou do nebe. Její název ironicky posouvá titul stejnojmenného sovětského muzikálu, který romantickou apoteózou svobodného cikánského života dobýval kina koncem sedmdesátých let. Herci brněnského Divadla Husa na provázku v produkci s podtitulem Comedy Ghetto spolupracují s romskými performery a muzikanty.
Britská kapela The 1975, která letos měla patřit mezi hvězdy festivalu Rock for People, nazvala své čtvrté album Notes on a Conditional Form. Jeho poslech připomíná dlouhou, dobrodružnou výpravu aktuálními tématy i hudebními odkazy. Jako by se sestava rozhodla zachytit vše podstatné o současném životě, hodnotách i vkusu jedné generace.
Londýnská Royal Albert Hall zažila v listopadu 1970 chaos. Nezpůsobil ho koncert, ale soutěž Miss World. Sledovat ji mělo u obrazovek 100 milionů diváků, poprask způsobila už účast dívek tmavé pleti, ale pravý blázinec vyvolaly ženy v publiku. Aktivistky protestující proti zacházení s ženami jako s dobytkem hrají hlavní roli v komedii Problémissky, která vážné téma pojímá překvapivě radostně.
Pravý hrdina je vždy nepravděpodobný. Švédský raper Jonatan Leandoer Håstad, který od roku 2013 vystupuje jako Yung Lean, ale přece jenom vybočuje trochu moc. Vypadá jako posmutnělý třídní šašek, kterého dělí jen krůček od dráhy masového vraha.
Ke šťouchancům a provokacím vůči konzervativnímu slušňáctví, zvláště tomu povrchnímu, využila skupina The Magnetic Fields své nové album miniatur.
„Nikdy jsem s ním nepřestala mluvit, pořád ještě se mi o něm zdá,“ píše o filmaři Pavlu Juráčkovi, svém bývalém manželovi, Daňa Horáková: na fotografiích ze 70. let štíhlá plavovláska s brýlemi, která s Václavem Havlem vedla samizdatovou edici Expedice, po odchodu do exilu v západním Německu úspěšná novinářka a hamburská ministryně kultury.
Jednadvacetiletá Emma Woodhouseová v nové adaptaci klasického románu Jane Austenové není jen „hezká, bystrá a bohatá“, jak stojí na začátku knihy. Hrdinka režijního debutu padesátileté fotografky Autumn de Wildeové je také – možná především – pečlivě designovaná. Zdá se, že režisérka snímku, který chce hrdinku přiblížit nejmladší generaci, je víc posedlá účesy a šaty než lidmi, kteří je nosí.
Newyorčanka Billi kráčí ulicemi v družném telefonickém rozhovoru. Na druhém konci není kamarádka, ale babička. Ta žije v severovýchodní Číně, odkud se Billi jako malá s rodiči odstěhovala. A jak je patrné ze vzájemných slov v úvodu americko-čínského snímku Malá lež, i přes geografickou propast k sobě mají blízko. Brzy se setkají a babičce bude celá rodina z lásky lhát.
Nový český snímek Poslouchej s Kristýnou Podzimkovou zpočátku působí autenticky a svěže, pak se ale začne měnit v psychologický thriller s nadpřirozenými prvky. Velká část je prosáklá sexuální nadržeností, zároveň je snímek kritický k tomu, jak se muži chovají vůči ženám. Svou nedotažeností Poslouchej působí jako žánrové cvičení, hodnotí kritik Kamil Fila.
Druhá deska české skladatelky, pianistky a zpěvačky Lenny se jmenuje Weird & Wonderful, tedy Divná a úžasná. Může se lehce stát nejdůležitější nahrávkou českého popu za dlouhou dobu. Hranice nebere v potaz.
