Tvrdí to průzkum CVVM.

Mě číslo překvapuje tím, jak je relativně nízké. Myslel bych, že všem lidem dochází, že smyslem politických stran je získat moc. Je zcela samozřejmé, že lidé, co se dají na politiku, chtějí získat moc. Moc totiž znamená, že můžete ovlivnit věci podle svého, můžete rozhodovat.

Většina lidí, kteří jdou do politiky, tam nechtějí být v opozici, a moc tedy nemít, chtějí mít moc, aby mohli osobně řídit věci státu, obce.

Moc je podmínkou vládnutí. Bez ní není možné vládnout.

V myslích mnoha lidí je ale moc ztotožněná s tajuplnou a veskrze odpornou činností. Jako by moc znamenala: Jsem nebezpečný, egoistický a vůči všemu nepřátelský. Jako by moc byla kus masa ve lvím doupěti, před nímž se choulí tisíce hladových. Je snad moc opakem slušnosti?

Moc ale přece není opakem dobra. Je morálně nestranná, jen oplývá některými zákonitostmi. Když ji získá blázen, je vláda bláznivá, když sadista, společnost se mění v krvavou lázeň, když snílek, lidé se nestačí divit výstředním nápadům. Moc se navíc uplatňuje různě. Jsme dětmi demokratické kultury, kde je moc systematicky omezována.

Když v demokracii někdo prahne po moci a získá ji, naráží na bariéry: soudy, opozici, občanská sdružení, nevládní organizace, média a po pár letech na voliče. Ti omezí délku moci. Je to v mnohém určitě nedokonalý systém, ale není to nadsázka, když se tvrdí: nejlepší možný.#reklama

Když je člověku pětatřicet, zažil vykonávání moci zlovolným a drsným režimem, co neměl téměř žádná omezení. Byli jsme bezmocní.

Jsou lidé, co touží po moci. No a co? Nejsme už bezmocní.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT