Jak by se mohlo docela dobře stát, kdyby se s ní byli bývali sešli ve stejné skupině. Tedy tichá úleva, že to tentokrát odnesl někdo jiný.
Pravda, Angličané mají své poctivě protrpěné trauma už za sebou. Na první zápis svého hráče do střelecké tabulky v Německu čekali nekonečných fotbalových 173 minut.
Ve čtvrtečním podvečer, když hrála Anglie s Trinidadem a Tobagem jsem shodou náhod procházel po londýnských hlavních třídách. Každý veřejný televizor byl obložen davem či alespoň početným hloučkem diváků. A souběh nadšení, vzrušení a napětí připomínal atmosféru, jakou jsem si v představách vždy spojoval se sledováním veřejných poprav.
Když se v druhé polovině zápasu objevil na hřišti Wayne Rooney, vítal v ho v londýnských hospodách pokřik a jásot, jako když se na pódiu ve středověku objevil mimořádně populární kat. I když agnlickou střeleckou smůlu protrhl nakonec až Peter Crouch, který se před zápasem nechal slyšet, že ho svou hlavičkou proti Američanům velice inspiroval Jan Koller.
Velkoplošná pivní show
Nakonec jsem se během posledních minut tloukl domů autobusem, když správa metra uzavřela jednu z hlavních linek. Cestující poslouchali zápas prostřednictvím mobilních telefonů, snědý Trinidaňan na předním sedadle blahopřál Angličanovi za sebou k vítězství. Nikdo z cestujících na horní plošině nijak zvlášť nejásal.
Zatímco chování anglických fanoušků ve Frankfurtu nad Mohanem i v Norimberku se obešlo bez větších incidentů (a to i přesto, že jedna z fotbalových hymen připomíná politicky nekorektně Němcům porážku v letecké bitvě o Anglii), ve východním Londýně, v Liverpoolu a nakonec i v Manchesteru uzavřeli pořadatelé velkoplošné obrazovky s fotbalovými přenosy.
Důvodem byly opakované výtržnosti, kelímky a také tříštící se láhve s pivem létající mezi diváky. Zažil jsem podobnou kratochvíli davu před pár lety na koncertě Oasis ve Wembley. A pořadatelům se příliš nedivím. Pro některé fanoušky bylo obtížné odebrat se na WC, a tak občas prolétl vzduchem i kelímek s pivem, které právě prošlo ledvinami a močovým traktem. Pochopil jsem tehdy do slova a do písmene anglický kolokviální výraz býti "pissed off".
Cameronovo čekání na českou spojku
Britští politici nalevo i napravo jsou známí svými výhradami k regulaci, kterou upravuje Evropská unie životy občanů ve svých členských zemích. Výhrady konzervativců měly dostat konkrétní podobu po nedávné volbě nového leadera Davida Camerona. Jejich poslanci v Evropském parlamentu se chystají vystoupit z frakce sjednocující ve Štrasburku pravý střed politického spektra. K založení konkurenčního protifederalistického uskupení v parlamentu však potřebují určitý počet křesel, kterého se jim momentálně nedostává.
Pomoc v nouzi jim nabídla Občanská demokratická strana. Jednání se však, jak se zdá, poněkud zadrhla. ODS měla sloužit jako prostředník k vytvoření parlamentní koalice s pravicovými poslanci z Polska. Jak si však všiml i britský tisk, šéf ODS Mirek Topolánek se v rozhovoru pro Gazetu Wyborczu dotknul cti svých potenciálních polských politických partnerů a ti se teď zdráhají s českými a britskými antifederalisty ve Štrasburku spojit.
Z nové frakce v Evropském parlamentu však možná stejně nakonec sejde stínový ministr zahraničí William Hague se octil pod tlakem "staré" proevropské gardy v Konzervativní straně (Clark, Major a Heseltine). Ti chtějí, aby od záměru upustil a nestavěl nejstarší ostrovní stranu před domácími voliči zbytečně do role eurofobů. Aspekt, s kterým si Mirek Topolánek nemusí lámat hlavu. Také proto, že ODS žádnou "starou" proevropskou gardu nemá. Alespoň zatím.
Plastic People na filmovém plátně?
Novou hru Thomase Stopparda Rock'N'Roll, která se odehrává zčásti v Praze a zčásti v Cambridge a zprostředkovává divadelnímu publiku příběh kapely Plastic People of the Universe, přijali londýnští divadelní recenzenti vcelku příznivě, byť s jistými výhradami. Částečně proto, že některé z intelektuálních debat, jimž je protkána, ovládl poněkud ztuhlý jazyk. Hra prý mohla mít ostřejší tempo a méně jednoznačné vyznění.
Na premiéře byl ve středu ex-prezident Václav Havel i duchovní otec Plastic People Ivan Jirous. A v hledišti usedli také Mick Jagger s Davidem Gilmourem - částečně proto, že hudba Rolling Stones a Pink Floyd vytváří spojení mezi jednotlivými obrazy.
Podle společenských rubrik zaujal Jaggera divadelní příběh natolik, že by filmová práva mohla koupit jedna z jeho filmových produkčních společností. Nicméně producent divadelního představení Trevor Nunn zprávu zatím nepotvrdil s odkazem, že o něčem podobném se na premiéře nemluvilo.
Jaksi na okraj Stoppardovy nové divadelní hry si všeteční recenzenti povšimli téměř sekundové rovnováhy, s jakou byla v představení zastoupena hudba Rolling Stones i Pink Floyd.
Mimochodem kdyby si chtěl někdo zavzpomínat na Dark Side of the Moon v živém provedení Rogera Waterse, má příležitost za necelé dva týdny v londýnském Hyde Parku. I když spolu Roger Waters a David Gilmour po letech zase znovu mluví, zdá se, že jejich loňské společné vystoupení s obnovenými Pink Floyd na Live 8 bylo historicky vůbec poslední.
