Nejspíše s vědomim, že za slunečného počasí to nějak snáz projde a roztrpčení nezpůsobí nesnáze.
British Gas, který dodává zemní plyn deseti miliónům ostrovních domácností, oznámil už druhé zvýšení cen během letošního roku. Tentokrát o 12,5 procenta - roční účet se tak v přepočtu přiblíží ke 30.000 korunám.
Až v zimě zákaznící zjistí, co British Gas udělal v létě, přejdou možná ke konkurenci, což obyvatelé bývalých nesvobodných režimů jaksi většinou nemohli. Jenže ceny postupně zvyšují všichni distributoři.
Populární deník The Sun největšímu domácímu dodavateli plynu vzkázal, že by se měl vzdát ve svém názvu přívlastku "britský". Nepřímo tak Britům připomněl, že jim docházejí vlastní zásoby z nalezišť v Severním moři. Současně nemají dostatečnou infrastrukturu na dovoz plynu z kontinentu, což nákupy v Evropě prodražuje.
Na tvářích finančních expertů se objevují chmury: náklady na energii se za poslední tři roky zdvojnásobily. Při rostoucích cenách pohoných hmot zvyšují inflaci a současně snižují kupní sílu. Při inflačním tlaku by centrální Bank of England mohla zvýšit základní úrokové sazby - bankéři však mají obavy, že při dražších hypotékách, půjčkách a úvěrech na kreditních kartách začnou lidé šetřit, poklesne hospodářský růst a přibyde nezaměstnaných.
Po nejnovějším cenovém šoku bude Bank of England zřejmě velice pečlivě sledovat, zda Britové uberou v tempu, jakým utrácejí, přece jen trochu "na plynu". A pokud ne, sáhne ještě do zimy na monetární brzdu.
Uniformovaná hráz proti imigrantům
Britský parlament se rozjel na téměř tříměsíční prázdniny a otěže premiérského úřadu přebral během dovolené Tonyho Blaira - ke znechucení části britského tisku skandály stíhaný vicepremiér John Prescott. Ani ministr vnitra John Reid nemá, jak se zdá, na letní oddech ani pomyšlení.
Uprostřed letních veder hledá recept na to, jak vnést pořádek do britského imigračního systému a zbavit zemi ilegálních přistěhovalců. Firmám a podnikatelům, kteří lidem bez povolení k trvalému pobytu poskytují zaměstnání, pohrozil vysokými pokutami či rovnou ztrátou živnosti. Imigrační úřednící v přístavech a na letištích mají dostat stejnokroje, aby budili náležitý respekt. A na hranicích má být znovu zavedena kontrolu pasu při odjezdu ze země.
Potíž je však v tom, že postoj Britů k ilegálním imigrantům je poněkud pokrytecký. Stěžují si, že zatěžují veřejné služby, ale ochotně si je najmou na práci, pokud pracují za méně než minimální mzdu a nemusí za ně platit sociální pojištění a daně. Poptávka generuje nabídku a uniformovaná stráž ji stěží dokáže zastavit.
Stařeček rekordman z Tootingu
Letošní způsob anglického léta zvýšil kromě všeho jiného také zájem o londýnské plovárny a koupaliště. Částečně proto, že hlavní město jich má, podobně jako veřejných toalet, pomálu. Většina z nich byla postavena ještě ve dvacátých a třicátých letech minulého století, když se dostalo společné slunění a koupání ve městě do módy.
Chladné počasí či nedostatek veřejných peněz vznik nových koupališť v Londýně na další desetiletí prakticky zastavily. Mnohá z těch původních časem zchátrala a upadla v zapomenutí.
Tím spíše překvapí, že na jihu Londýna je údajně největší otevřený bazén v Evropě - koupaliště v Tootingu má na délku téměř sto metrů. Provoz zahájilo 28. července a od té doby má nepřetržitě otevřeno. Den co den, 365 dní v roce, sto let po sobě.
Anglická úcta k tradici, kterou vnímá okolní svět jako sklon k jisté excentričností, má však své hranice. V bazénu v Tootingu vyměňují pravidelně, den co den vodu. Celých sto let.
Ivan Kytka; [email protected]
