Tehdy jsem si říkal, jak to pro Berlíňany a vůbec obyvatele Německa musí být psychicky těžké. Taková událost tak krátce před Vánoci. Teď - dva dny před Štědrým dnem - skončil tragicky a násilně život tolika lidí na Filozofické fakultě v Praze.
Dva dny před Štědrým dnem. Tolik lidí nezasedne s rodinou k večeři, nerozbalí si dárky a neuvidí, jak si jeho blízcí rozbalují jeho dárky. Kruté, strašné, bolestivé, těžko se o tom píše. Tohle zabolí každého, i když oběti střelce neznal a nic o nich neví. Jen ta představa zoufalství a smutku pozůstalých…
Asi všichni si na Štědrý den, u stolu nebo jinde, na to, co se stalo ve čtvrtek, vzpomeneme. A těm, kteří byli v době útoku v budově, se tam bude po svátcích nebo později těžko vracet.
Proč vrah vraždil, se nejspíše brzy z policejního vyšetřování dozvíme. Někomu se chtěl pomstít, někoho za něco nenáviděl. Když se podíváme na případy podobných střeleb v Evropě nebo Spojených státech, profily pachatelů jsou v tomto podobné. Šlo tomu zabránit? Ani u vraha z Filozofické fakulty nejspíš nikdo, kdo ho znal, neřekne, že to čekal. Že si něco takového dokázal představit.
Co se týká jeho účtu na sociální síti Telegram, kde měl avizovat, že něco provede, neukvapujme se a počkejme, jaké budou v tomto směru výsledky vyšetřování.
Bohužel každý útočník z minulosti je inspirací pro další. Česká republika je považována podle statistik za jednu z nejbezpečnějších zemí na světě, ale zlo, které ovládá mysl takových střelců, nějaké statistiky nezajímají.
"Je to něco, čeho se všichni děsíme a čemu se zároveň těžko předchází," řekl v první reakci ministr vnitra Vít Rakušan a v obojím měl pravdu.
V těžké chvíli bychom se měli snažit bez patosu držet při sobě. Vyrovnat se s touto tragédií za pomoci přesvědčení, že bez ohledu na rozdíly mezi námi se toto zlo týká nás všech, kteří tady žijeme. Otřes z toho, co se stalo, nás spojuje a sdílíme ho společně.
