Zimní slunovrat byl oslavován ve všech civilizacích, které  došly tak daleko, že ho byly schopné rozeznat a dát svým členům o něm vědět. (To vůbec není samozřejmost- zkuste si představit, že by jste dnes neměli mobily, noviny, kalendáře, denní zpravodajství, elektřinu,  elektrické  osvětlení..... a byli by jste schopni třeba i při zatažené a zamračené obloze schopni poznat kdy že je ten den kdy dochází k tomu obdivuhodnému zvratu.- Aboriginálové, Zulové a tučňáci prominou ti to mají naopak)

Jenže Vánoce neslaví slunovrat, ony pouze využívají toho psychologického momentu, že doba slunovartu se stává NADĚJÍ na nové světlo. (Ono totiž v době slunovratu toho světla přibývá vlastně nejmíň  dny se prodlužují o nejkratší kousek, nejvíce je to poznatelné v dobách rovnodenností)

To co mají Vánoce se slunovratem jedině společného je právě ta NADĚJE na to že bude lépe, že bude více světla, že skončilo  zhoršování, že už bude líp....

A právě to je to co,  mimo jiné, na rovině psychologické přineslo to mimino, které se narodilo v chlívku. NADĚJI přineslo. Dalších 33 let  se muselo čekat na naplnění začátku příslibu. 30 let o tom vědělo jen  JEHO nejbližších pár kolem něj.... ale přesto naděje tady byla a žila. Vánoce jsou slavností zkonkrétněné naděje. Nejsou vlastně naplněním příslibů... Koneckonců nikdo tehdy nevěděl co to mimino udělá až vyroste, ale už bylo tady, dalo se na ně sáhnou, mohlo se s ním pomazlit, bylo tady. JE TADY!!!

Kateřina Michutová, lékařka, Mladé Bříště