Rok co rok se neustále honit v přípravách, shánět dárky v naprosto přeplněných hypermarketech a péct cukroví. V dnešní době už si Vánoce málokdo užívá.
Ale někdo určitě ano. Jsou to obchodníci, kteří mnohdy už začátkem října rozvěšuji vánoční ozdoby, lákají zákazníky na skvělé vánoční nabídky a ceny. Proč to dělají? Určitě ne proto, aby navodili tu pravou vánoční atmosféru. Vše se točí kvůli zisku.
Obchodníci sami přiznávají, že jim jejich zisky během svátků vzrostou o několik desítek procent. To je důkaz toho, že naše společnost tradice dodržuje a svým blízkým nějaký ten dárek koupíme. Chceme své blízké potěšit, chceme dát vědět, že nám na nich záleží. Opravdu je tomu tak? Nechceme si jen splnit svou povinnost? Každý si musí odpovědět sám.
Vánoce mohou být krásnými svátky. Může to být opravdu čas, kdy se můžeme smiřovat, sbližovat, navzájem se potěšit. Všechno ale můžeme zkazit tím. Když se necháme vtáhnout do shonu, když se dostaneme pod tlak všech povinností, které o Vánocích musíme udělat. Často jsme pak nervózní, když něco nezvládáme, nestíháme nebo nedokážeme. Svoji frustraci z tohoto všeho pak předáváme na ostatní lidi, jsme k nim nevrlí, často neohleduplní, jen abychom byli, co nejdříve doma. Myslím si, že většina z nás se s takovýmto pojetí Vánoc určitě setkala. Někteří i z vlastní zkušenosti. Každý si občas potřebuje oddychnout a zabavit se něčím klidným. Proto jsou svátky důležité. Abychom si odpočinuli, zabavili se, ale i zapřemýšleli nad svými životy.
Proč se ale z Vánoc, a všeobecně ze všech svátků, vytratil klid? Není to právě tím, jak všude vidíme plakáty s dárky a šťastně vypadajícími rodinami? První, co mě napadne, když jdu kolem vánoční výzdoby, je, že ještě nemám všechny dárky. Pak si vzpomenu, že už mám jen dva týdny na to, abych je koupil. To všechno přináší stres, který se pak na lidech negativně projevuje. Když stres trvá dlouho, třeba už od října, není to nic dobrého.
Vánoce, stejně jako i ostatní tradiční svátky, určitě potřebujeme. Ale ne v té dnešní podobě, to potřebují jenom obchodníci.
Patrik Kubečka, student, Praha
