Petr Fischer Petr Fischer | Názory
29. 8. 2019 20:00

Furianti v Drážďanech, Braniboři v Čechách. NDR zbohatla, přesto se vzteká. Jako my.

Ve východním Německu to vře. Nebouří se ale lid, jak by se mohlo zdát. Jen jedna elita proti druhé.
Ukradli vám revoluci! Zvolte nás a mi vám ji vrátíme. Předvolební mítink Alternativy pro Německo. Spitzkunnersdorf, Sasko, 20. srpna 2019.
Ukradli vám revoluci! Zvolte nás a mi vám ji vrátíme. Předvolební mítink Alternativy pro Německo. Spitzkunnersdorf, Sasko, 20. srpna 2019. | Foto: ČTK/DPA/Kay Nietfeld

Východní Německo se bouří. V zemských volbách v Braniborsku a Sasku (proběhnou v neděli) se dere k moci protiimigrační a populistická Alternativa pro Německo. V Braniborsku vede průzkumy, v Sasku je na druhém místě. V obou zemích pak má skoro čtvrtinu hlasů. Na její hesla proti migrantům, Angele Merkelové a "lžitisku" lidé v bývalém NDR slyší.

Není ale nespokojenost voličů na východě Německa jen projevem hlubší a daleko širší frustrace z třicetileté zkušenosti s tradiční demokratickou politikou, která nebyla tou revolucí, jakou jsme si přáli? "Vollende die Wende". "Wende 2.0" - Předvolební plakáty Alternativy pro Německo v Braniborsku a Sasku slibují dokončit Obrat, udělat nový zlom v dějinách, tak jak se to povedlo v roce 1989, kdy padla Berlínská zeď. AfD si záměrně hraje s resentimenty "mírové revoluce", jak se také Obratu v Německu říká. A využívá tehdejší hesla i s nimi spojené emoce: naději a pozdější zklamání.

"Wir sind das Volk" - My jsme lid!

Na první pohled je všechno jasné a jednoduché. Ve východním Německu se nežije dobře, mladí odešli, starší nemají dobrou práci ani uspokojivý výdělek a důchodci jsou na hranici chudoby. Tohle je ten slibovaný ráj liberální demokracie, za který východní Němci před třiceti lety šli do ulic? AfD vychází v tomto vyprávění vstříc všeobecnému narativu o nepovedené revoluci a zradě elit, které zapomněly na obyčejné lidi.

Místo vysvětlování a konfrontace s fakty a skutečnými změnami za posledních třicet let vsadila AfD na identifikaci s traumatem a jeho rozvíjení. Při kumulaci naštvanosti a rozčilení bylo ale třeba zachovat i pozitivní energii minulé revoluce: proto ty výzvy k dokončení toho, co tehdy začalo. Revoluce se nedá dělat bez nadšení ani bez vize.

AfD slibuje "trochu jinou demokracii", "skutečnou demokracii", přesněji nový systém, který bude od současné "demokracie" odlišný, a hlavně bude spravedlivý. Jestli něco východní Němci volící AfD skutečně cítí, pak je to sociální nespravedlnost. Západ si bere, co potřebuje a co se na východě dá zpeněžit, jinak se o nás nestará. Statistiky ukazují, že to není pravda. Rozdíly mezi západem a východem se dramaticky snížily, dnes je východ na 81 % průměru HDP celé země, tedy o sto procent dál, než byl v roce 1989. A stejně to nestačí. Žádné investice, žádné nové stavby, nová auta, opravená města, nic z toho nepřekrylo pocit, že na "nás všichni zapomněli". Až nejprve Pegida a teď AfD východní Němce opět učinily viditelnými.

Pocit odstrčenosti a bezvýznamnosti umocnila a rozvinula migrační krize. Byl to přirozený strach z ohrožení, že někdo dostává přednost před skutečně "našimi" potřebnými. Byla to zrada na lidu, interpretovala otevření hranic AfD. Ale nejen to. Díky veřejně probírané sociální pomoci uprchlíkům si řada východních Němců uvědomila, že jsou na tom co do příjmu podobně jako uprchlíci. Že jsou něco jako uprchlíci ve vlastní zemi. Požadovaný křesťanský soucit s jinými přemohla obyčejná lidská sebelítost.

A protože vládní koalice CDU a SPD dodnes nedokázala na tento pocit relevantně odpovědět, najít politiku, která by rozčilené a odstrčené uspokojila, stačilo tyto "vnitřní uprchlíky" vzít a v politické reklamní kampani z nich udělat naštvané voliče. Pozoruhodné na tom všem je, že většina lídrů AfD patří mezi úspěšné lidi, kteří zejména na obecní komunální úrovni pomáhali budování demokratického kapitalismu v různých stranách, nejčastěji ve vládní CDU.

Jsou to lidé, kteří na proměně východu v západ vydělali. Přestože většinu řídících míst ve východním Německu obsadili "zápaďáci" a jen čtvrtina středního managementu je původně z východní části země. Podobné je to na úrovni spolkové vlády a institucí. Je pravda, že kancléřka Merkelová vyrůstala na severovýchodě NDR, v celostátních institucích je však jen slabé procento a půl lidí, kterým by se dalo říkat "Ossies" (pokud by je to neurazilo).

AfD tedy není tak úplně vzpoura lidu, proti elitám, ale vzpoura jedné z elit proti elitě jiné, která si hraje s emocemi a postkomunistickými resentimenty. Ani s utrpením východních Němců, kteří třou bídu s nouzí to není tak horké. Více než polovina jich je dnes se životem v Německu po Obratu spokojená. A většinu voličů AfD podle řady studií také netvoří nevzdělaní nezaměstnaní a chudí nebo důchodci, kterých v zemích bývalé NDR přibývá rychleji než jinde, nýbrž lidé se středními příjmy a vzděláním. Mluvíme-li o vzpouře, pak je to, zdá se, vzpoura specifické střední vrstvy (z 60 % mužů), která vždy tvořila tmel liberální demokracie.

My, kteří jsme ztratili víru

Pro Čechy je probíhající "východoněmecká vzpoura" velmi poučná. Škrtneme-li proces sjednocení národa a obrovskou ekonomickou sílu západního Německa, která tu při transformaci chyběla, zůstává podobné zklamání z porevolučního vývoje politiky jako v Česku. Není to zklamání z nějakého politikaření či z přílišné formálnosti demokracie, jakkoliv i to patří k širšímu rozpadu komunikace, kterou se krize demokracie dnes projevuje asi nejviditelněji. Proto také ty nekonečné útoky na média jako na příčinu této vadné komunikace, z nichž se stal národní sport. Zklamání je to mnohem podstatnější a základnější.

Je to ztráta víry v to, že demokracie jako určitá politická forma, kterou jsme v roce 1989 chtěli a v posledních třiceti letech žili, může vést k sociální spravedlnosti. Přesně tak, jak to kdysi Čapkovi v Hovorech řekl Masaryk. Aby "demokracie po stránce sociální znamenala překonání degradující bědnosti; v republice, v demokracii nesmí být možné, aby jednotlivci nebo stavy vykořisťovali své spoluobčany - v demokracii člověk člověku nesmí být prostředkem."

AfD a stále více lidí u nás (i v celé bývalé sovětské střední Evropě) si myslí, že už něco takového možné není a že je na čase přejít v nový a funkčnější systém opřený o "konzervativní autoritativní regulaci" demokracie. Ostatně tu proměnu právě teď prožíváme všichni, i Česko, nejen neustále připomínané Maďarsko a Polsko.

Otázkou je, kam až se v této proměně dojde a zda v tomto běhu proměny v systém sociální spravedlnosti pořád ještě bude platit onen dávný masarykovský vhled: "Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii."

Nejsem jen syn emigrantů, sám jsem uprchlík. Jsme jediná strana, která chce rozumnou politiku v otázkách migrace, tvrdí šéf bavorské AfD Petr Bystroň. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

před 2 hodinami

Klaebo nebude kvůli koronavirové situaci do konce roku závodit

Aktuální lídr Světového poháru běžců na lyžích Johannes Klaebo odřekl kvůli obavám z koronaviru účast na dalších dílech seriálu v Davosu a Drážďanech. Čtyřiadvacetiletý norský reprezentant nebude podle informací rádia NRK závodit až do konce roku, protože nepovažuje za rozumné v současné situaci tolik cestovat.

Stejný postoj zaujal i jeho reprezentační kolega Emil Iversen. Šéftrenér Espen Bjervig nevyloučil, že minimálně závody v Davosu vynechá celý norský tým.

"Jsem toho názoru, že lyžování a závodění jsou ve srovnání se současnou pandemií vcelku nedůležité," řekl trojnásobný olympijský vítěz Klaebo, který při úvodní zastávce SP ve finské Ruce vyhrál dva ze tří závodů a ujal se vedení v průběžném pořadí seriálu. "V této době považuju mezinárodní cestování za chybu. Přináší to kontakt příliš velkého počtu lidí. Vyžaduje to použití letadel, autobusů, letišť a mnoho dalšího. Nebudu se tomu vystavovat," řekl Klaebo.

Nejdříve se do programu Světového poháru zapojí 1. ledna, kdy odstartuje Tour de Ski. Iversen, jenž se vedle nákazy obává i nucené preventivní karantény kvůli případnému výskytu koronaviru v týmu, hodlá vynechat i prestižní miniseriál.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Německý soud poslal do vězení českého pašeráka drog

Zemský soud v Kolíně nad Rýnem dnes uložil 55letému Čechovi trest vězení 4,5 roku kvůli nedovolenému dovozu omamných prostředků a napomáhání k obchodu s omamnými prostředky. Informoval o tom německý server Rundschau-online. Drogový kurýr byl zadržen loni v srpnu při namátkové kontrole. Celníci v automobilu našli zhruba kilogram kokainu a 25 tisíc eur (přes 656.000 korun) v hotovosti.

Čech, který byl zadržen na cestě z Belgie do vlasti, u soudu řekl, že drogy vyzvedl pro svého dobrého známého. Za "kurýrní jízdu" prý dostal odměnu 4000 eur.

Pro vyučeného automechanika a otce od rodiny jízda skončila na dálničním odpočívadle Frechen-Süd. Před celníky, kteří ho zastavili, byl viditelně nervózní a třesoucíma se rukama jim podal řidičský průkaz.

Muž nejdříve tvrdil, že u sebe nemá ani drogy, ani větší množství peněz. Celníci však automobil s českou poznávací značkou prohledali a našli drogy v černém plastovém vaku.

Muž byl už dříve kvůli prodeji drog trestán i v Česku. Odseděl si 20 měsíců ve vyšetřovací vazbě a v roce 2018 byl odsouzen k pětiletému podmíněnému trestu. Nejméně polovinu trestu, který mu byl dnes uložen, si musí odpykat v Německu. Poté je podle soudce "dobře možné", že bude vyhoštěn.

Další zprávy