Petr Fischer Petr Fischer | Názory
29. 8. 2019 20:00

Furianti v Drážďanech, Braniboři v Čechách. NDR zbohatla, přesto se vzteká. Jako my.

Ve východním Německu to vře. Nebouří se ale lid, jak by se mohlo zdát. Jen jedna elita proti druhé.
Ukradli vám revoluci! Zvolte nás a mi vám ji vrátíme. Předvolební mítink Alternativy pro Německo. Spitzkunnersdorf, Sasko, 20. srpna 2019.
Ukradli vám revoluci! Zvolte nás a mi vám ji vrátíme. Předvolební mítink Alternativy pro Německo. Spitzkunnersdorf, Sasko, 20. srpna 2019. | Foto: ČTK/DPA/Kay Nietfeld

Východní Německo se bouří. V zemských volbách v Braniborsku a Sasku (proběhnou v neděli) se dere k moci protiimigrační a populistická Alternativa pro Německo. V Braniborsku vede průzkumy, v Sasku je na druhém místě. V obou zemích pak má skoro čtvrtinu hlasů. Na její hesla proti migrantům, Angele Merkelové a "lžitisku" lidé v bývalém NDR slyší.

Není ale nespokojenost voličů na východě Německa jen projevem hlubší a daleko širší frustrace z třicetileté zkušenosti s tradiční demokratickou politikou, která nebyla tou revolucí, jakou jsme si přáli? "Vollende die Wende". "Wende 2.0" - Předvolební plakáty Alternativy pro Německo v Braniborsku a Sasku slibují dokončit Obrat, udělat nový zlom v dějinách, tak jak se to povedlo v roce 1989, kdy padla Berlínská zeď. AfD si záměrně hraje s resentimenty "mírové revoluce", jak se také Obratu v Německu říká. A využívá tehdejší hesla i s nimi spojené emoce: naději a pozdější zklamání.

"Wir sind das Volk" - My jsme lid!

Na první pohled je všechno jasné a jednoduché. Ve východním Německu se nežije dobře, mladí odešli, starší nemají dobrou práci ani uspokojivý výdělek a důchodci jsou na hranici chudoby. Tohle je ten slibovaný ráj liberální demokracie, za který východní Němci před třiceti lety šli do ulic? AfD vychází v tomto vyprávění vstříc všeobecnému narativu o nepovedené revoluci a zradě elit, které zapomněly na obyčejné lidi.

Místo vysvětlování a konfrontace s fakty a skutečnými změnami za posledních třicet let vsadila AfD na identifikaci s traumatem a jeho rozvíjení. Při kumulaci naštvanosti a rozčilení bylo ale třeba zachovat i pozitivní energii minulé revoluce: proto ty výzvy k dokončení toho, co tehdy začalo. Revoluce se nedá dělat bez nadšení ani bez vize.

AfD slibuje "trochu jinou demokracii", "skutečnou demokracii", přesněji nový systém, který bude od současné "demokracie" odlišný, a hlavně bude spravedlivý. Jestli něco východní Němci volící AfD skutečně cítí, pak je to sociální nespravedlnost. Západ si bere, co potřebuje a co se na východě dá zpeněžit, jinak se o nás nestará. Statistiky ukazují, že to není pravda. Rozdíly mezi západem a východem se dramaticky snížily, dnes je východ na 81 % průměru HDP celé země, tedy o sto procent dál, než byl v roce 1989. A stejně to nestačí. Žádné investice, žádné nové stavby, nová auta, opravená města, nic z toho nepřekrylo pocit, že na "nás všichni zapomněli". Až nejprve Pegida a teď AfD východní Němce opět učinily viditelnými.

Pocit odstrčenosti a bezvýznamnosti umocnila a rozvinula migrační krize. Byl to přirozený strach z ohrožení, že někdo dostává přednost před skutečně "našimi" potřebnými. Byla to zrada na lidu, interpretovala otevření hranic AfD. Ale nejen to. Díky veřejně probírané sociální pomoci uprchlíkům si řada východních Němců uvědomila, že jsou na tom co do příjmu podobně jako uprchlíci. Že jsou něco jako uprchlíci ve vlastní zemi. Požadovaný křesťanský soucit s jinými přemohla obyčejná lidská sebelítost.

A protože vládní koalice CDU a SPD dodnes nedokázala na tento pocit relevantně odpovědět, najít politiku, která by rozčilené a odstrčené uspokojila, stačilo tyto "vnitřní uprchlíky" vzít a v politické reklamní kampani z nich udělat naštvané voliče. Pozoruhodné na tom všem je, že většina lídrů AfD patří mezi úspěšné lidi, kteří zejména na obecní komunální úrovni pomáhali budování demokratického kapitalismu v různých stranách, nejčastěji ve vládní CDU.

Jsou to lidé, kteří na proměně východu v západ vydělali. Přestože většinu řídících míst ve východním Německu obsadili "zápaďáci" a jen čtvrtina středního managementu je původně z východní části země. Podobné je to na úrovni spolkové vlády a institucí. Je pravda, že kancléřka Merkelová vyrůstala na severovýchodě NDR, v celostátních institucích je však jen slabé procento a půl lidí, kterým by se dalo říkat "Ossies" (pokud by je to neurazilo).

AfD tedy není tak úplně vzpoura lidu, proti elitám, ale vzpoura jedné z elit proti elitě jiné, která si hraje s emocemi a postkomunistickými resentimenty. Ani s utrpením východních Němců, kteří třou bídu s nouzí to není tak horké. Více než polovina jich je dnes se životem v Německu po Obratu spokojená. A většinu voličů AfD podle řady studií také netvoří nevzdělaní nezaměstnaní a chudí nebo důchodci, kterých v zemích bývalé NDR přibývá rychleji než jinde, nýbrž lidé se středními příjmy a vzděláním. Mluvíme-li o vzpouře, pak je to, zdá se, vzpoura specifické střední vrstvy (z 60 % mužů), která vždy tvořila tmel liberální demokracie.

My, kteří jsme ztratili víru

Pro Čechy je probíhající "východoněmecká vzpoura" velmi poučná. Škrtneme-li proces sjednocení národa a obrovskou ekonomickou sílu západního Německa, která tu při transformaci chyběla, zůstává podobné zklamání z porevolučního vývoje politiky jako v Česku. Není to zklamání z nějakého politikaření či z přílišné formálnosti demokracie, jakkoliv i to patří k širšímu rozpadu komunikace, kterou se krize demokracie dnes projevuje asi nejviditelněji. Proto také ty nekonečné útoky na média jako na příčinu této vadné komunikace, z nichž se stal národní sport. Zklamání je to mnohem podstatnější a základnější.

Je to ztráta víry v to, že demokracie jako určitá politická forma, kterou jsme v roce 1989 chtěli a v posledních třiceti letech žili, může vést k sociální spravedlnosti. Přesně tak, jak to kdysi Čapkovi v Hovorech řekl Masaryk. Aby "demokracie po stránce sociální znamenala překonání degradující bědnosti; v republice, v demokracii nesmí být možné, aby jednotlivci nebo stavy vykořisťovali své spoluobčany - v demokracii člověk člověku nesmí být prostředkem."

AfD a stále více lidí u nás (i v celé bývalé sovětské střední Evropě) si myslí, že už něco takového možné není a že je na čase přejít v nový a funkčnější systém opřený o "konzervativní autoritativní regulaci" demokracie. Ostatně tu proměnu právě teď prožíváme všichni, i Česko, nejen neustále připomínané Maďarsko a Polsko.

Otázkou je, kam až se v této proměně dojde a zda v tomto běhu proměny v systém sociální spravedlnosti pořád ještě bude platit onen dávný masarykovský vhled: "Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii."

Nejsem jen syn emigrantů, sám jsem uprchlík. Jsme jediná strana, která chce rozumnou politiku v otázkách migrace, tvrdí šéf bavorské AfD Petr Bystroň. | Video: Daniela Drtinová
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 41 minutami

Miliardář Křetínský ve Francii koupil další časopis

Český miliardář a investor Daniel Křetínský ve Francii koupil další časopis. Titul Usbek & Rica se stane součástí jeho společnosti Czech Media Invest (CMI), do které už zahrnul časopis Marianne, sedm časopisů od skupiny Lagardère, včetně známého titulu Elle, a 49 procent holdingu Le Nouveau Monde, který je jedním z akcionářů skupiny Le Monde vydávající stejnojmenný deník. Informuje o tom na svém webu deník Le Figaro.

Usbek & Rica byl založen před deseti lety. Tvoří ho čtvrtletně vycházející časopis, který je dostupný na základě předplatného a v knihkupectvích. Má také webové stránky, kreativní studio a laboratoře pro vytváření nových formátů a inovativních zařízení. Píše o výzvách budoucnosti, jako jsou klimatické změny nebo technologické otřesy. V uplynulých měsících musel propouštět.

Zdroj: ČTK
Další zprávy