Nesklonila hlavu před žádným režimem, před žádnou mocí a před žádným nátlakem. A podobně jako její manžel, stíhací letec RAF Josef Bryks, nezdolný mistr útěků ze zajetí, šla i ona do ztracených bitev.
Její inspirující příběh stojí za to si připomenout vždy, když čelíme nátlaku a hledáme sílu ke vzdoru. Polský spisovatel Mariusz Surosz ji v knize Ach, ty Češky zařadil mezi osm žen, jejichž osudy výmluvně ilustrují nedávné dějiny Československa.
Utajená smrt
Rozená Angličanka Trudie Bryksová žila se svým českým manželem v jeho vlasti pouhé dva roky, když se země zmocnili komunisté. Ani se nestihla naučit česky. Přesto do konce života bojovala za manžela, za jeho odkaz. A milovala jeho zemi. Tu zemi, která ji vyhnala a jejího muže poslala do uranového lágru v Jáchymově, kde po vysilující otrocké práci zemřel v pouhých jednačtyřiceti letech.
Tehdy, v roce 1957, Trudie už dávno vedla svou soukromou válku s komunismem, a tak se ji z Prahy ani neobtěžovali informovat o manželově smrti. Ona se to však dozvěděla neoficiálně a vypravila se na československou ambasádu v Londýně. Nechtěli ji vůbec pustit dovnitř. Nechala tedy taxík jezdit kolem budovy tak dlouho, až úředníci znervózněli a přijali ji.
Domáhala se oficiální zprávy o smrti svého muže. Odmítli. Hrozila, že všechno zveřejní. Ukázali jí složku; byla o ní. Sledovali ji i v Anglii. Zastrašovali ji, vyhrožovali. Ale ona se nenechala a novinářům celý svůj příběh vypověděla. Bylo to vítězství odvážné ženy nad totalitní mocí; ukázala tím, že ta moc není nekonečná, že má své hranice.
Nebyla to ale první bitva, kterou musela Trudie vybojovat. Už předtím si vlastně vyvzdorovala manžela, československého letce Josefa Brykse, s nímž se znala pouhý měsíc, když jeho letadlo bylo sestřeleno a on skončil v německém zajetí. Čekala pak na něj čtyři roky! Vrátil se jako hrdina a ona se stala jeho manželkou. Usadili se v Olomouci. Byly to krásné okamžiky, ale trvaly jen velmi krátce. Po komunistickém převratu skončil manžel ve vězení a ji s dcerou vykázali do Anglie.
Až do konce studené války se tak se svým osudem musela potýkat sama. Když později padla železná opona, mohla si spočítat ztráty. Byly obrovské: neměla manžela, nevěděla, kde je pochován, neměla žádný kontakt na jeho příbuzné. A dcera čelila vážným zdravotním problémům, trpěla sklerózou multiplex. Přesto se Trudie mohla radovat alespoň z jednoho velkého plus. Po celou dobu stála na správné straně. Nezakolísala!
Malý peníz, velký symbol
A nezakolísala ani později, když v devadesátých letech zjistila, že její manžel nebyl plně rehabilitován; tedy že je na něj zčásti pohlíženo jako na zločince. Byla to zvláštní schizofrenní situace, které mnozí lidé ze Západu vůbec nerozuměli. Bryks byl na jedné straně povýšen, na druhé nebyl zbaven části obvinění. Trvalo to řadu let, ale Trudie nakonec uspěla: v roce 2006 dosáhla manželovy úplné rehabilitace.
Podivnosti, které byly důsledkem složitého komunistického dědictví a právní kontinuity, ovšem pokračovaly. Ukázalo se, že nárok na vdovský důchod jí ministerstvo obrany odmítá přiznat kvůli tomu, že její muž nezemřel "v boji za socialistickou vlast". Obrátila se tedy na tehdejší ministryni spravedlnosti Vlastu Parkanovou. A uspěla znovu. Ukázala tak cestu dalším vdovám v podobné situaci.
Patálie tím ale neskončily. Trudie záhy zjistila, že půl století leží na vězeňském kontě nevyplacených pár tisíc, které její manžel ve vězení pracně ušetřil. Požádala tedy o ně. Všichni ji odmítli pro nepříslušnost, až situaci zase vyřešila ministryně spravedlnosti, tentokrát Daniela Kovářová.
Nešlo o velkou částku, ale o velký symbol: jednalo se o peníze, které manžel s nasazením zdraví doslova vydřel, aby ji mohl za železnou oponou alespoň trochu podporovat, a které mu komunistický režim ukradl. Ostatně Bryksovo přepracování mohlo být jedním z důvodů jeho předčasné smrti… Navíc ani za tu smrt nebyla odškodněna, to si také musela vybojovat s českými úřady.
Nikdy se nevzdávejte
Trudie Bryksová po celou dobu vedla ještě jeden velký boj. Za to, aby našla hrob svého muže. Podařilo se jí to až neuvěřitelných dvaapadesát let po jeho smrti. Urna s popelem byla tajně zakopána v Motole. Trudie na místo položila kytici a stuhu v barvě české trikolory s nápisem "Josefu Bryksovi - po 52 letech hledání".
Toto všechno byla vítězství, ale jiný důležitý boj prohrála: V roce 2009 podala trestní oznámení na rudého prokurátora Karla Vaše, který nesl odpovědnost za osud jejího manžela a mnoha dalších nevinných. Karel Vaš nakonec potrestán nebyl, a dokonce Trudie Bryksovou přežil. Ta zemřela ve svých 91 letech dne 28. dubna 2011 ve Spojených státech. Krom velkého příběhu tu po ní zůstal i odkaz: nikdy se nevzdávejte!
