Jana Nečasová, dříve Nagyová, byla soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 1 Helenou Královou zproštěna viny. Nepravomocně. Pro člověka, který kauzu dlouhodobě sleduje, absurdní, „opačný“, nepochopitelný, skandální verdikt.
Momentálně vyhráli také bývalí ředitelé Vojenského zpravodajství (VZ) Ondrej Páleník a Milan Kovanda i zpravodajec Jan Pohůnek. I oni jsou údajně nevinní. Podle Králové tedy zřejmě nebyla zneužita tajná služba, nešlo o žádné tajné sledování, ale o kontrasledování, které mělo exmanželku premiéra Radku Nečasovou chránit. Směšné.
Králová loni na konci června rozhodla trestním příkazem, bez veřejného líčení o vině Jany Nečasové. Dala jí roční podmínku se čtyřletým odkladem za zneužití tajné služby, přesněji za organizování onoho zneužití. Páleníka a Kovandu předala k „vyřešení“ ministerstvu obrany. Nulová trestněprávní odpovědnost. Pohůnkovi tehdy trestní stíhání zastavila.
Městský soud v Praze Králové kauzu vrátil, nepřijal trestní příkaz a mimo jiné napsal: „Pokud Vojenské zpravodajství poskytuje služby zcela soukromého charakteru milence předsedy vlády, není ani zapotřebí znát veškeré interní předpisy Vojenského zpravodajství, aby si i laik učinil jasnou představu, že jde o protiprávní činnost.“
Králová tedy nyní rozhodla nejen proti vlastnímu minulému rozsudku, ale také proti usnesení odvolacího soudu, kterým se řídit musí, pokud se neobjeví nové skutečnosti, které Městský soud v Praze neposuzoval. Nabízí se tedy otázka: zazněly před obvodním soudem nové věci, objevily se nové důkazy ve prospěch obžalovaných?
Jsme namydlení, nevíme nic. Králová zjevně bezdůvodně uzavírala jednání soudu, vylučovala veřejnost, takže o „nových skutečnostech“ nemůžeme, nesmíme vědět nic. Zásada veřejnosti soudu byla rozdupána. Údajně byly projednávány tajné věci. Za zavřenými dveřmi proběhla třeba výpověď expremiéra Nečase. Proč? Agentem VZ (doufejme) nebyl. Co mohlo být na jeho výpovědi tajného? Zhola nic.
Občané jsou nuly, kašlat na ně
Doslova šokující bylo odůvodnění, které Králová veřejnosti nabídla v pátek: soud dospěl k závěru, že obžalovaní nenaplnili skutkové podstaty přečinů, ale důvody tohoto rozhodnutí nemůže sdělit, neboť obsahují tajné skutečnosti.
Králová loni rozhodla bez veřejného líčení, bez veřejnosti, trestním příkazem. Nyní kvůli údajným tajnostem neodůvodnila ani to, proč sama radikálně změnila názor a proč udělala dlouhý nos na městský soud. Z vlastního soudu i během projednávání udělala neveřejnou věc, do které nám nic není. Je to tajná „spravedlnost“, která se občanů netýká.
Jenže takhle se spravedlnost netvoří, takhle vzniká čím dál silnější, čím dál neodbytnější pocit, že nežijeme v právním státě, že je nám právo odňato, že jsme nuly, které nestojí ani za to, aby se jim vysvětlila zásadní změna postoje jedné a té samé soudkyně.
Už slyším reakci, která bude následovat: zásah na Úřadu vlády v červnu před dvěma roky byl šílený, spektakulární! ODS bude volat: Vidíte? Nic se nestalo. Bylo to spiknutí! - Že se Nečas původně omlouval za sledování své ženy, to je fuk. Že Jana Nagyová jaksi spoluvládla, za Nečase kmotrovala, to je fuk. Že byla sledována Nečasova tehdejší manželka, tajně, aniž by to věděla, že byla porušena její ústavní práva, to je fuk. Na to se v Česku nehraje.
Rozhodnutí obvodního soudu znamená: není zájem, aby lidé věděli, co se dělo. Králová se stala vzorovou českou soudkyní. Typickou českou soudkyní. Symbolem české justice. Naopak žalobci, kteří se pokusili věci měnit, kteří chtěli justici i politiku zbavit špíny, jsou teď za blbce. Jejich důkazy Králová nepřijala. Nevadí, že sledování bylo protokolováno jako sledování, nebylo to sledování. Byla to ochrana, o které ovšem chráněná osoba nevěděla. To jsou paradoxy.
Upřímně, je to nechutné. Je to ostuda justice. Je to obrovské zklamání. A vnucuje se velmi nepříjemná otázka: proč to soudkyně Helena Králová udělala?
Co se stane dál? Žalobci se odvolají, věc poputuje k Městskému soudu v Praze. Ale ta pachuť, ta justiční nechuť zůstane. A žijeme v Česku, dá se čekat, že se státní zástupci začnou hádat mezi sebou. Mezi špičkami panuje napětí. Zásah na Úřadu vlády v červnu 2013 se stal jakýmsi prubířským kamenem. A dnes už se to veze k pocitu: To jste si, hoši, dovolili moc. K princeznám se nečuchá.
Nezapomeňme však, že se tady svinstva děla, že tady fungoval a zjevně dál funguje klientelistický, špinavý systém. Síť žalobců, soudců, politiků a kmotrů, která to tu vedla. Že moc byla a zřejmě je i dál zneužívána a že prakticky nikdo nebyl potrestán. V daném případě ne proto, že by chyběly důkazy, ale proto, že chybí vůle ke spravedlnosti.
