Na pražské magistrále mezi Pankrácí a Jižní spojkou se po šesti letech opět zvýšila povolená rychlost, z 50 na 80 kilometrů v hodině. Pokyn k tomu dal náměstek primátorky Petr Dolínek z ČSSD: „Jsem rád, že se tato úprava podařila prosadit ještě před koncem loňského roku, někdy jsem měl pocit, že někteří lidé by nejraději chtěli auta zrušit nebo opět zavést běžce s praporky před každým vozidlem, které pojede rychleji než dvacítkou.“
Tohle není úplně šťastná příležitost pro ironii. Z úst politika zodpovědného za dopravu ve městě, které strádá automobilismem na mnoho způsobů: znečistěný vzduch, nesnesitelný hluk, zácpy, ztráty prostoru, soukromým autům přizpůsobená mnohamiliardová infrastruktura, stres, ošklivost.
Zvýšení rychlosti – a 30 kilometrů je markantní rozdíl – se týká jen asi půldruhého kilometru autostrády. Přesto má nejen značný konkrétní, ale i symbolický význam. Zájmy tisíců řidičů, kteří tudy denně projedou, dostaly přednost před zájmy lidí, kteří v okolí žijí nebo se tu vyskytují jako ne-automobilisté. Zase město pro auta a ty, kteří v nich sedí. Ti, co nejedou, míří do izolace, za bariéry. Přitom především oni, ne řidiči z celé země a Evropy, jsou voliči, kterým se pražští politici jako náměstek Dolínek zodpovídají.
Supertunel Blanka byl vloni spuštěn bez toho, aby město auta zároveň omezovalo. Teď následuje další vzkaz: jen jezděte, individuální automobilová doprava je pohodlná a vyplatí se. Špatná cesta. Zkušenosti ze světa mnohokrát potvrdily, že snižuje kvalitu života.
Je příznačné, že s radnicí Prahy 4, do které úsek městské dálnice spadá, magistrát novinku nekonzultoval. A voliči nemohli protestovat. Voličů-rezidentů bylo méně než voličů-řidičů, to je rozhodující faktor.
Humanizace severojižní magistrály se skloňuje ve volebních programech asi tak dvacet let. Na některá místa byl položen tišší asfalt. Přibyly dva semafory s přechody pro chodce, ale také stovky metrů čtverečních pouličních reklam, které život kolem automobilové stoky degradují na druhou. Stromy byly vysazeny asi tři. Polidštění magistrály v praxi spočívá spíš ve vytěsnění života za billboardy a protihlukové stěny. Kdo může, rychle odtud prchá.
„Vzhledem k položení nízkohlučného povrchu vozovky, výstavbě protihlukové stěny a dokončení protihlukově působící budovy je omezení rychlosti na 50 kilometrů v hodině zbytečné,“ vysvětlil Petr Dolínek. To je omyl. Obydlenou čtvrtí se má jezdit padesátkou. „Ochranná opatření“ škody rezidentům vždycky kompenzují jen částečně. Zájmy místních mají být na prvním místě.
Většina motoristů, ani ne těch notorických, kteří zmíněnou komunikaci používají, bude s výše řečeným pravděpodobně nesouhlasit. Jejich logika je přímá jako ta magistrála – dá se tu jezdit rychle, tak ať se jezdí. Z té padesátky jim tekly nervy. Jak píší noviny, řidičům se uleví… sláva, konec buzerace! Vnímají sebe, ne lidi v domech okolo. Sobectví je součástí řidičské přirozenosti.
Zpomalením na 50 tu motorista ztrácel něco přes půl minuty. Já vím, je to hrozné, když třeba někdo jede tam a zpátky, už to dělá minutu denně. Pokud pěšákovi v MHD ujede před nosem autobus, ztratí desetkrát tolik – ale vysvětlujte to někomu, kdo točí volantem. Někdo musí, ne všichni jsou stejní, chápu.
I já jsem řidič, vím, jaké to je mít před sebou širokou rovnou silnici – a kvůli značce nemoci přidat plyn. Mučivý pocit. Šofér je na speedu, potřebuje zrychlovat, v naprosté většině případů nezná luxus plynulé pomalosti, nedocení ho. Dělá chybu.
„Nyní se budu s odborníky i dopravními policisty bavit o tom, které další úseky by mohly být takto zrychleny,“ informoval náměstek Dolínek. To zní zlověstně. Pokud do bavení o zrychlování nezapojí i místní občany a postaví je před hotovou věc, pak i arogantně. Je to trapné připomínat, ale povolená rychlost se netýká jen těch, kdo jí jezdí. A jsou oblasti, kde by se naopak měla snížit.
Pokud si město osvojí urbanistickou koncepci „zahušťování“ – a zastavěných oblastí přibývá bez ohledu na ni –, bude konflikt rychlosti a klidu, řidičů a neřídících, stále častější. Správný trend je zpomalování, samozřejmě ne na úkor plynulosti. První otázka má být: nejezdí se tu zbytečně rychle?
