Evropské unii důvěřuje jen 30 procent Čechů, ukázal nový průzkum agentury STEM. Je to nejnižší číslo v historii, respektive za posledních dvacet let. O tom, kolik procent obyvatelstva věřilo Evropské unii za komunistů, jaksi nemáme spolehlivé informace.

Mezitím v Rusku stoupla popularita Vladimira Putina na téměř 70 procent a vyrovnala rekord z roku 2012.

Oba průzkumy se výmluvně doplňují a vypovídají vlastně o tomtéž.

Naše důvěra v Evropskou unii je víceméně nepřímo úměrná miliardám, které přes Brusel přitekly do silnic a jiné infrastruktury, ano, do bohulibých i zhůvěřilých projektů. Čím víc peněz od Unie inkasujeme (a v některých případech probendíme nebo někteří přímo rozkradou), tím méně ji máme v lásce. To je konstatování paradoxu, ne výčitka, že jsme se nenechali koupit za eura.

Podstatná je totiž image. A ta se z mnoha různých důvodů (podíl Václava Klause nepřeceňuji) přesouvá od pólu „společný evropský dům“ do krajnosti „evropští byrokrati-darmožrouti“. Když se řekne Evropská unie, napadá lidi spíš „berou nám žárovky“ než „záruka míru“. Ne že by většina z těch, co jí nedůvěřují, Unii přímo nenáviděla – ale připadá jim zbytečná. Jen „otravuje“ a „stejně se na ničem nedohodne“.

Chybí motiv k důvěře, chybí niterný vztah k Evropě. „Věříte Evropské unii“ je jako ptát se „věříte zeměměřickému a katastrálnímu úřadu“. K čemu přitakávat "ano"? Naopak, důvody pochybovat, reptat a hlavně být v opozici (protože všechno je přece jinak, než nám namlouvají) se nacházejí snadno.

To důvěra Rusů v Putina je jiný případ. Putin není na rozdíl od Evropy „rozhádaný“, protože se nemá s kým hádat. Místo toho nabídl pádnou odpověď na ukrajinskou krizi, zábor Krymu a ovšemže i olympiádu v Soči. Znovu povzbudil hlas krve. Kdo neskáče, není Rus!

Putin ve sporu kolem Ukrajiny hraje s figurami tak bílými, až z toho oči přecházejí. Evropská unie na druhé straně šachovnice je nejen o několik tahů pozadu, ale dokonce pro ni platí jiná pravidla hry. Nemůže přeskočit víc než jedno políčko, zdá se být zoufale pomalá a „bez výsledků“. Jistěže nejen ve vztahu k Rusku.

Což samozřejmě jejím obyvatelům – v tomto případě Čechům – dvakrát neimponuje. Mnoho Rusů právě z opačných důvodů vkládá svou důvěru, nebo přímo lásku, v putinoděržaví.

Volby do Evropského parlamentu (budou v květnu) jsou pro Čechy podle průzkumu ze všech druhů voleb ty nejméně důležité. Evropa nás nebaví. Čím tak asi mohou kandidáti voliče zaujmout, aby vůbec přišli? Jak je mohou mobilizovat?

Proevropští demokraté to budou mít ještě těžší, než se zdálo. Kromě dosavadních problémů Unie se jim bude předhazovat domnělé slabošství. A být proti je tak snadné, kdo by nebyl? Kdo by nechtěl hrát bílými?

Putinova „image“ je novým faktorem české politiky. Voliči, jimž ruská hra připadá správná nebo přímo imponuje (a kteří se z nemalé části kryjí s těmi, kdo Evropské unii nevěří nebo ji rovnou odmítají), se zdají toho času být perspektivní cílovou skupinou. Politiků, kteří jí před eurovolbami více či méně vyjdou vstříc, bude dost. Putin se na to zdálky usmívá. Jeho odkaz se rozvíjí. Bohužel.