V uplynulých čtyřech měsících po volbách se jasně ukázalo, že předseda ODS Mirek Topolánek se svým týmem nedokázal dohodnout podmínky pro stůj potencionální kabinet a pravděpodobně zaslouženě nedostal důvěru od poslanecké sněmovny.
Předem mého příspěvku Vám všem chci sdělit, že jsem do tohoto roku byl voličem sociální demokracie. Doufal jsem v postupné reformy školství, sociální a důchodové. Neschvaloval jsem razantní přístup pravice a svým přístupem k volbám jsem myslel hlavně na své starší spoluobčany. Toto se letos změnilo a záhy Vám vysvětlím proč.
Ten popěvek nosím v hlavě už několik let a konečně vím, k čemu patří: "Místo hlavy ovary - jó kecy, prdy, beďary!"
Nejdříve posílám gratulaci Občanským demokratům a dost dobře nechápu položenou otázku. Přece každý člověk, bez rozdílu vzdělání a se zdravým rozumem ví, že vládnout má strana, která vyhrála volby.
Zajímavé názory ve příspěvcích opomíjejí jednu důležitou a podstatnou věc. A to je, že jediná ČSSD se netají sympatiemi pro komunisty a že to byl výhradně Paroubek, kdo celé období po volbách bránil svými obstrukcemi v tom, aby se našla jakákoliv dohoda mezi ním a Topolánkem. Jestli někdo říká, že to tak nebylo, tak asi má velmi krátkou pamět.
Když to tak pozoruji, pořád přemýšlím, kde bere předseda strany J. Paroubek tu nehoráznou drzost žádat druhý pokus o sestavení vlády, kde bere tu drzost si diktovat podmínky, za kterých on na něco přistoupí.
Hlasování v červnových volbách určilo počty mandátů v PS PČR. Ale sudý počet poslanců v tuto chvíli neumožnil, aby bylo plně splněno přání občanů. Přes 200.000 hlasů, které získaly strany nelevicové, bylo prakticky vyhozeno a jakoby se ani v České republice nikdy nepočítalo s tím, že kdo má víc hlasů od voličů, ten má víc mandátů.
Podle mého názoru nejde ani tak o strany jako takové, nýbrž o jejich programy : který z nich je pro další rozvoj země vhodnější.
Zaujal mne zejména názor pana Jelínka z "Dělnické akademie" (proboha, co to je?!). Ne proto, že říká další vládě ČSSD ano, ale pro nesmysly ve svém názoru uvedené.
Už by si páni politici měli uvědomit, že vůle voličů je z poloviny na straně pravice (ODS) a z poloviny na straně levice (ČSSD).
"I u nás se zdá, jako by od jisté doby nebylo dějin: pomalu, ale jistě ztrácíme pojem času... Z dění se vytrácí jedinečnost, a tedy i kontinuita, vše splývá v jediný šedivý obraz stále stejného koloběhu," psal Václav Havel ve slavném dopise Gustávu Husákovi roku 1975 a dodával, že "místo událostí se nám nabízejí pseudoudálosti; žijeme od výročí k výročí, od oslavy k oslavě, od přehlídky k přehlídce; od jednomyslného sjezdu k jednomyslným volbám a od jednomyslných voleb k jednomyslnému sjezdu; od Dne tisku ke Dni dělostřelectva a naopak." Proč ale citovat českého klasika v rubrice o Polsku?
Otázka je položena prapodivně. Právo vládnout... ČSSD má stejně jako každá jiná, prezidentem pověřená strana, právo na sestavení vlády. A pokud byl jako první pověřen sestavením vlády vítěz voleb, je logické a z duchu Ústavy ČR vyplývá, že by druhý pokus měla získat strana, jež skončila ve volbách druhá, tedy sociální demokracie.
Přímo mě fascinuje p. Lukáš Jelínek, ředitel "Masarykovy dělnické akademie". Podle něho je účast ČSSD ve vládě nezbytná kvůli uskutečnění nezbytných reforem. Za osm let vládnutí ČSSD žádné reformy neuskutečnily, takže za jejich další vlády bychom se žádných (nutných) reforem nikdy nedočkali.
...ona ho totiž ani nikdy neměla. K moci se dostala jen díky podpoře mnoha spoluobčanů často starší generace, kteří si ve své jednoduchosti nic jiného než opětovný socialismus ani představit nedovedou. Byli tak prostě léta vychováváni.
Znění otázky mi připadá trochu zvláštní. Připadá mi poněkud sugestivní, jako kdyby si "právo vládnout" musela konkrétně tato strana "zasloužit".
DEBATA TÝDNE - ČSSD, ač oslabená skandály, chce zůstat u moci. Neměla by spíše odejít do opozice? Tři politologové nabízejí svůj pohled. Jaký je váš?
Česká strana sociálnědemokratická má za sebou osm let ve vládních funkcích. Během nich vystřídala hned čtyři vlády, každou s jiným premiérem. Vládla tedy podstatně déle než kterákoli jiná strana v polistopadovém období. Délka její vlády je i ve srovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy neobvyklá.
Česká sociální demokracie trpí tisícem a jedním neduhem. Má problémy s vlastní vnitřní organizací, lepí se (či je lepena) na ni jedna aféra za druhou.
V diskusi o tom, zda má sociální demokracie právo vládnout, je nezbytné zmínit dvě roviny. Tou první je vcelku přirozené právo druhé nejúspěšnější strany letošních sněmovních voleb dostat šanci ve stávající politické zablokovanosti pokusit se o sestavení vlády.
Splnil se mi dětský sen. Pamatuji si věrně, jak jsme si kdysi s kamarádem Pepou nad Robinsonem řekli: Jednou taky napíšeme knihu.
