reklama
 
 

Americký týden: Jedu horkou nocí, z rádia se valí Trump a mě zmáhá únava

21. 6. 2019 9:30
Už třetí rok je Donald Trump prezidentem USA, ale jeho stěžejním programem je stále ten "rozzlobený, naštvaný bílý muž".

Donald Trump v úterý na Floridě oficiálně zahájil svoji kampaň před prezidentskými volbami 2020. Pro dvacet tisíc jeho příznivců, kteří dorazili do Amway Areny v Orlandu, šlo bezesporu o "historickou" událost, jak předem avizoval Trump na Twitteru.

Když se Američanů ptáte, nalevo a napravo politického spektra, proč jedou třeba i stovky mil, čekají ve frontách a pak se mačkají v davu, aby na vzdálené scéně viděli zmenšený obrys svého hrdinného politika, tak řeknou, že "chtěli být u toho".

U začátku jeho, jak jistě věří Trumpovi voliči, úspěšné obhajoby prezidentského úřadu. Aby to pak doma vyprávěli známým a někdy v budoucnu vnoučatům. Je to trochu patetické a skrz naskrz americké. Slyšel jsem to v letech Baracka Obamy od jeho voličů, stejně to teď říkají ti Trumpovi.

Předvolební kampaň, to je ve Spojených státech hodně dlouhá koncertní šňůra. Vykopávací koncert a pak jeden "gig" za druhým. A s novou kampaní bychom očekávali alespoň trochu inovované představení. Jenže v Orlandu, na začátku Trumpovy show 2020, nezazněl ani jediný nový song, jen samé staré "hity".

Je možné, že můj dojem z Trumpova mohutného shromáždění byl ovlivněn tím, že mi chyběla vizuální složka. Řídil jsem zrovna po venkově v Marylandu, upínal pozornost před vůz, kdyby se mi snad ze soumraku okolní krajiny pod kola vozu chtěla vrhnout zmatená srna, v Marylandu jsou dost přemnožené, a když se rozední, tak nějaký ten "roadkill" v příkopě zpravidla zahlédnete.

Kdybych měl místo kuželu osvětlené vozovky před očima televizní záběry na Trumpa a napěchované, nadšené arény jeho voličů, byl by výsledný pocit asi trochu jiný, něco z energie davu by se na mě nejspíše přeneslo. Osekáno jen na hlas prezidenta šlo ale nakonec o mnohem výmluvnější a pravdivější destilát.

Trump nezmínil jediný nový programový cíl, konkrétní úkol, který by měl v druhém volebním období, pokud by byl zvolen, před sebou. Zato se stále projektuje jako outsider, "underdog", který přišel vysušit "bažiny Washingtonu". V jeho prezidentské kampani 2016 to dávalo smysl, Trump skutečně přišel zvenčí, byznysmen, televizní celebrita, vtrhl do světa vrcholné politiky.

"Deplorables", ubožáci, nazvala tehdy Hillary Clintonová jeho příznivce. Bylo to nesmyslné, hloupé, urážlivé, a i proto prohrála, zasloužila si to. V roce 2016 byla trumpovská vzpoura proti politickému establishmentu autentická, stejně jako i zloba, která ji doprovázela. Jenže od první chvíle svého triumfu Trump jakoby neví, co si se svým vítězstvím počít.

Už třetí rok je prezidentem, ale jeho stěžejním programem je stále ten "rozzlobený, naštvaný bílý muž", svého druhu ohrožený druh, jehož hlasem prý promlouvá obyčejný Američan ze Středozápadu zatlačený do kouta levicově liberálními, globalismem zpovykanými městskými elitami.

Jednou to fungovalo a mělo to své ospravedlnění. Ale na startu kampaně za obhajobu Bílého domu to ze všeho nejvíc působí jako politicky bezradný recyklát. "Snažili se vymazat vaše hlasy, vymazat odkaz vaší nejskvělejší kampaně a pravděpodobně nejskvělejších voleb v historii naší země," vykresluje Trump stále obraz nepřítele, vůči němuž musí on a jeho věrní zaujmout a stále držet kruhovou obranu.

Nepřítele, který je podle Trumpa motivován "nenávistí, předsudky a vztekem".

Nepřítele, který "vás chce zničit, chce zničit naši zem, jak ji známe". Nepřítele mezi námi, možná je to váš soused, ten chlapík odnaproti, co mu chodí sekat trávu Hispánci. Nejspíš "ilegálové"…

Jedete noční americkou krajinou, pomalu, opatrně, z palubní desky zní Trump a vy máte pocit, že posloucháte lupiče, který sám křičí: Chyťte zloděje! Třetí rok v Bílém domě, v kampani do voleb 2020, ale Donald Trump stále válčí své bitvy z voleb 2016.

Stále mluví o "ztracených e-mailech" Hillary Clintonové a mnozí jeho voliči při tom začnou skandovat "lock her up"! Za mříže s ní, s kriminálnicí! Je to zvláštní, bizarní kafemlejnek. Nebezpečný, ale v rádiu, jen ve zvuku, bez bizarně gestikulujícího Trumpa a bez moře červených čapek v auditoriu ze všeho nejvíce vlastně docela únavný, uspávající.

"Už ji nechte, prohrála, je neškodná, Hillary je over, vy jste vyhráli volby, a stále kopete do mrtvol," přistihnu se při samomluvě s rádiem. Dobrý důvod přeladit na jazz, přes puštěnou klimatizaci (letní večery jsou na jihu Marylandu horké a hustě vlhké) mi do auta zavane přejetý skunk. Z noční louky se vznášejí desítky světlušek, které jsou tady, stejně jako většina ostatní rostlinné a živočišné havěti, větší a tak trochu strašidelnější, než co máme doma v Čechách, megavětší…

A to mi připomene, abych Trumpovi nekřivdil, že jednu změnu do kampaně 2020 přece jen přinesl. Nové heslo. Místo "Make America Great Again" to bude "Keep America Great". Jako že Trump už vrátil Spojeným státům jejich velikost a sílu a posláním jeho druhého období to bude chránit a udržet.

Napadá vás, zda to s Trumpovými hesly není uspěchané, když i svůj další stěžejní slogan "Build the Wall" inovoval na "Finish the Wall". Což je vzhledem k tomu, že na 2000 mil dlouhé hranici s Mexikem Trump zatím vztyčil necelých 40 mil své "velké, krásné zdi" (dvě procenta z celého díla), trochu troufalé.

Ale budiž, good luck, Mr. President! Dorazím na místo určení, z rádia zní kousek z nejoblíbenějších, John Coltrane konejší saxofonem ve skladbě Naima, po uspávajícím Trumpovi mám smysly znova jako na drátkách, ale jde se na kutě.

Druhý den pak kontroluju mediální ohlas floridské show. Prezident prý přednesl "už mnohokráte slyšené", své "obvyklé stížnosti", "ozvěnu svých vlastních témat" z roku 2016, píše konzervativní The Wall Street Journal. Evidentně tedy nejsem sám, koho se Trumpovi "historickým" projevem v Orlandu ze všeho nejvíce podařilo… utahat.

"Budeme dál bojovat, budeme dál vítězit, vítězit, vítězit," sleduji ze záznamu ještě jednou Trumpovu řeč a napadá mě, že přinejmenším jeden závazek už vlastně splnil. V roce 2016 Američanům slíbil, že pod jeho vedením bude jejich země znovu tak často vítězit, až z toho budou celí "unavení".

Tipnul bych si, že velká část Američanů to už skutečně tak cítí, u tohoto úkolu si může Trump opravdu s klidným svědomím zaškrtnout "splněno". Z hlediska šancí do voleb bych ovšem řekl, že právě tento "úspěch" by si sám Trump rád odpustil. Jeho prezidentství je pro hodně Američanů tak vyčerpávající, že budou mít do voleb 2020 opravdu silný motiv, aby jeho vítěznou šňůru zastavili.

autor: Daniel Anýž | 21. 6. 2019 9:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama