- Půjdete k volbám 20. a 21. října a smíme vědět, koho budete volit?
- Budete volit stejnou stranu jako minule, nebo se chystáte na změnu?
- Co je pro vaše rozhodování koho volit nejdůležitější?
Půjdete k volbám 20. a 21. října a smíme vědět, koho budete volit?
Margit Slimáková: K volbám jako vždy půjdu. Jsem pravicový, proevropský, liberální volič a myslím, že moje postoje nyní nejlépe prezentuje program TOP 09.
Dalibor Špok: Samozřejmě půjdu. Vždycky bych k volbám šel a vybral alespoň toho nejméně špatného kandidáta. Kdybych to neudělal, neměl bych čisté svědomí, zvláště v kontextu vzpomínky na ty, kteří čtyřicet let ke svobodným volbám jít nemohli. Nerad bych, aby mi svoboda zevšedněla.
Volit budu KDU-ČSL, ale budu kroužkovat. Konkrétně pana Čižínského a pana Hayata Okamuru. První je skvělý starosta a politik, druhý je velmi přemýšlivý člověk s rozumně srovnanými hodnotami. A myslím, že Tomiovi neuškodí, když bude potkávat v parlamentních lavicích rodinnou korekci, která ho už svou přítomností upozorní na to, co by mohl být, kdyby kultivoval své svědomí.
Petr Uhl: K volbám 20. října půjdu určitě. Budu rozhodně volit Stranu zelených.
Daniel Štrobl: K volbám půjdu. Jsem klasické Husákovo dítě a za svobodné volby jsem i já zvonil kdysi těmi klíči. Proto považuji za svou povinnost, když už jsem si toto právo vydemonstroval, k volbám jít. Volit budu pravici. Jsem OSVČ, tedy pro levici a populisty právě ten největší zloděj a podvodník, z jehož daní je třeba platit ony smělé plány na to, abychom se tu všichni samým štěstím zbláznili. Pro mě je nejdůležitější svoboda a odpovědnost, a proto volím tradičně pravici.
Karel Hvížďala: Ano, půjdu!
Vladimír Just: K volbám půjdu, neboť přituhuje. To, že komunisté za jasného počasí v Praze vytahují deštníky, protože v Moskvě právě prší, je stará známá věc, to mě nepřekvapuje, zvláště jsou-li vedení někdejším agentem StB Falmerem - a vlastně zaplaťpánbu za to, že jsou v posluze ruskému impériu a rozbíjení evropských a atlantických vazeb obdivuhodně kontinuální. Ale že tutéž faktickou posluhu ruským nebo čínským imperiálním zájmům, doplněnou doma xenofobním náckovstvím a nejpokleslejším antievropanstvím, najednou vykazuje tolik dalších nahnědlých subjektů (od prezidenta přes okamurovce, velebovce, konvičkovce, machovce a až na výjimky babišovce až po realisty, vedené oficiálně ocejchovaným plagiátorem), to je znepokojivé novum…
Jiří David: Půjdu k volbám a zatím vím, koho volit nebudu.
Jan Hnízdil: Stranický systém považuji za mrtvý. Jak řekla americká anarchistka Emma Goldman: "Kdyby mohly volby něco změnit, už dávno by je zakázali."
K volbám přesto chodím, aniž bych od nich cokoliv očekával. Výsledkem proto nejsem zklamán. Preferoval bych volbu osobností, bez rozdílu stranické příslušnosti. Na kandidátce KDU mi například imponuje pan Hayato Okamura. Je vzdělaný, moudrý, citlivý. Jako strana mne ale KDU neoslovila.
Jan Vaculík: TOP 09.
Vladimír Kučera: K volbám půjdu. Chci se alespoň tím jedním hlasem bránit tomu, co si myslím, že hrozí.
Koho budu volit, nenapíši. Česká televize zavázala lidi spojené s jejím vysíláním, zejména ty, kdož se prezentují na obrazovce, během volební kampaně jistou uzavřeností vůči současné politice a zejména kandidátům ve volbách. Nejsem sice zaměstnancem ČT, nicméně toto rozhodnutí považuji za správné a férové. Proto ho akceptuji. Nebýval jsem nikdy absolutně loajální k šéfovským rozhodnutím, ale v tomto případě považuji loajalitu za součást svého svědomí a svého postoje ke světu. Rozhodnutí ČT v tomto zásadně respektuji a souzním s ním. Považuji to za morální.
Tomáš Laně: K volbám se chystám. Hodlám volit stejnou stranu jako minule, tedy jasně proevropskou, liberální, sociálně zaměřenou a ekologickou.
Petr Janyška: Ano, půjdu, od roku 1990 chodím pokaždé. Koho budu volit, vám neřeknu, neskrývám to, ale tajná volba a zakrytý lístek do urny jsou základním principem demokracie.
Budete volit stejnou stranu jako minule, nebo se chystáte na změnu?
Karel Hvížďala: Chystám se na změnu!
Petr Uhl: Minule jsem volil ČSSD. Pro mé rozhodnutí změnit volební stranu hrál zásadní roli postoj těchto dvou stran (ČSSD a zelených, pozn. red.) k migraci, ke kvótám a k EU a její komisi. I v oblastech, kde ČSSD mi svými sociálním postoji vyhovovala a kde většinou (zatím) nesklouzla ke krajní pravici (ve školství, ve zdravotnictví, v sociálních věcech) a jejímu nenávistnému slovníku (slimáci, medúzy, nepřizpůsobiví), mají zelení levicovější a demokratičtější postoje. Tato dvě hlediska jsou při výběru strany a jejích kandidátů pro mne nejdůležitější.
Daniel Štrobl: Budu volit tu samou stranu, kterou volím již několik volebních období.
Vladimír Just: Volil jsem jasně zatím vždycky zelené, neboť příroda (a občanská společnost) není napravo ani nalevo, není "ideologická". Volil jsem z principu a bez ohledu na to, kdo stál zrovna v jejich čele. A volil jsem je s hořkým vědomím, že - s jedinou světlou výjimkou před deseti lety - můj hlas zase nejen propadne, ale že hanebně připadne velkým partajím. Tedy těm, které mají na svědomí všechno špatné v této zemi za posledních 25 let - tady mám na mysli zejména obě partaje tzv. "oposmlouvy", s jejímiž následky se vyrovnáváme dodnes. A tak letos budu poprvé v životě volit TOP 09 (s podporou zeleného Bursíkova LESa).
Vladimír Kučera: Budu. Neudělala nic, co by mě od ní odradilo. Ba naopak.
Petr Janyška: Budu volit někoho jiného, strana, kterou jsem léta volil, nebezpečně hnědne a stále raději naslouchá sirénám populismu.
Jan Hnízdil: Velké politické strany se už dostatečně zdiskreditovaly. Zkusím změnu. Menší stranu, kterou netíží minulost ani korupční kauzy, není politicky protřelá. Nevadí mi ani to, že nevylučuje povolební spolupráci s ANO (bez Babiše a Faltýnka). ANO není demokratické uskupení, nýbrž sekta. Říkám jí Svědci Babišovi. Navzdory tomu má výraznou podporu, ve volbách pravděpodobně zvítězí. Svědky Babišovy nelze odmítat nebo ignorovat, je nutné s nimi vést dialog, integrovat je do společnosti. Odmítám princip kolektivní viny. Členy ODS také nelze odsoudit za otce a syna Klausovy, Langra, Béma, Tlustého nebo Topolánka, sociální demokraty za Zemana, Chovance, Ratha nebo Březinu. I v těchto stranách se nejdou slušní lidé.
Jan Vaculík: Stejnou.
Margit Slimáková: Ne, původně jsem volila ODS, poté pod vedením Ondřeje Lišky zelené a naposledy svobodné.
ODS a svobodní silně zklamali a současní zelení jsou pro mě nyní nepřijatelní pro postavu jejich předsedy, nedostatek viditelných osobností a schopností.
Jiří David: Nejsem si zcela jistý, ale spíše ano (s malým a).
Dalibor Špok: Tentokrát myslím stejnou, ale jinak neberu politiku jako fotbal. To znamená, že celý život fandíte Bohemce bez ohledu na to, jak hrají a co dělají. Politická strana je dnes pouze značka, která sdružuje konkrétní lidi. Ideologická rozdílnost demokratických stran už dávno není zásadní - každá strana má v programu ekologickou politiku, každá má sociální program. Nejsme ve stejné situaci, jako když na konci 19. století byly strany pro dělníky a strany pro sedláky a strany pro katolíky. V takové společnosti dávno nežijeme. Takže se snažím vždy vybírat podle konkrétních volitelných lidí na kandidátce. Nevadí mi volit v každých volbách jinou stranu.
Co je pro vaše rozhodování koho volit nejdůležitější?
Jan Hnízdil: Jasně deklarované zapojení do EU, jasně definovaná pomoc imigrantům - opět ve spolupráci s EU, zdrženlivost vůči Rusku a Číně, respektování zákonů, vyvozování osobní zodpovědnosti politiků, důraz na ekologii, podpora malých podnikatelů, ochrana životního prostředí, zajištění základních potravin, zdrojů pitné vody, úspora energie. Věrohodný je pro mne ten, kdo sjednocuje k práci na těchto hodnotách, ne ten, kdo volá do boje proti Babišovi, EU, imigrantům…
Daniel Štrobl: To, zda je program splnitelný, zda jsou politici, kteří jej prezentují, ve svých postojích stálí a zda je mezi nimi pokud možno co nejméně psychopatů.
Tomáš Laně: Naprosto zásadní je pro mne aktivní členství České republiky v Evropské Unii a v NATO, v EU pak z toho vyplývající přijetí společné měny. Členství v EU a v NATO je základním životním zájmem České republiky, její politickou, hospodářskou a bezpečnostní kotvou. Jakkoliv NATO představuje odstrašující vojenský prvek naší bezpečnosti, v dnešní době je třeba dbát na kybernetickou bezpečnost.
Karel Hvížďala: To, aby strana, kterou budu volit, byla nejméně nebezpečná pro budoucnost naší země a dostala se do parlamentu.
Petr Janyška: Podle čeho se rozhoduji: aby to byla strana, kterou pár let znám a u níž vím, co od ní můžu čekat. Tedy žádný píárový produkt, který se náhle objeví před volbami.
Aby to byla strana, která rozumí životní potřebě ČR být v Evropské unii a která to bude prosazovat. Která nebude mít nic společného s jakýmisi národoveckými požadavky Čechy Čechům, s jakýmsi pochybným bojem za českou korunu, s vyvoláváním nenávisti proti cizincům. Aby to byla strana, která rozumí, že každý nemůže být manažerem nebo pracovat v PR agentuře a že sociálně slabší mají právo na stejnou důstojnost jako manažeři. Aby to byla strana, která rozumí moderní, otevřené, liberální Evropě a podporovala tu všechno, co se s tím pojí. Která nebude chtíti vyzbrojovat obyvatele.
Dalibor Špok: Nevolím strany, ale lidi. U nich je pro mě zásadní jasný a dlouhodobý zájem o politiku a společnost, schopnost chápat svět na vyšší úrovni než technologie nařízení, hluboká zakotvenost v evropských hodnotách, etická kultivovanost, neextrémnost, rozumnost, inteligence. To vylučuje všechny populisty, kteří se snaží buď (v lepším případě) udělat si z politiky výtah k moci, v horším případě svým pohledům na svět skutečně věří.
Margit Slimáková: Zajímá mě směřování naší země, postoj k EU a podnikatelům. Plány pro zdravotnictví a ekologii.
Vladimír Just: Víra, že ve všech výše vytčených bodech, týkajících se našeho směřování na východ nebo na západ, k despocii nebo k demokracii, opravdu "neuhnou". A naděje, že mé hlasy tentokrát nepoputují k Babišovi, Filipovi nebo Okamurovi. A na obvyklou námitku vůči současnému předsedovi Miroslavovi a jeho minulosti odpovídám odzbrojující větou jeho předchůdce Karla: "U nás bylo vždycky dobrým pravidlem, že nejlepší hajnej je bejvalej pytlák."
Jan Vaculík: Aby se strana dostala do parlamentu, aby byla účinným protivníkem ANO a aby byla pro EU (v tomto pořadí).
Vladimír Kučera: Osud této země. Víte, já ji mám rád. Nevím už docela, zda si ji ti, kdo ji obývají, tak docela zaslouží. Ale to uvidíme. Avšak vlastně i je mám rád, i když mě často hodně štvou.
Petr Pithart mi říká, že jsem vlastenec, ale velmi, někdy až přemrštěně, kritický. To je, myslím, docela pravda, a je to pro mé rozhodování to nejvíc důležité. Láska k vlasti a kritičnost k tomu, jak se coby moje vlast prostřednictvím leckoho, včetně svého lidu, občas prezentuje.
Jiří David: Dohledatelná věrohodnost programu politických stran
a nepopulistická schopnost jejich sebereflexe v kontextu Evropy.
Druhou část odpovědí blogerů Aktuálně.cz si můžete přečíst zde.
