Místopředsedkyně Karolína Peake nosí manželovo příjmení nepřechýlené, takže se může zdát, že vláda je nadále plná chlapů. Naštěstí není.
Průkopnice Peake, nejvýznamnější nepřechýlená žena v historii české politiky, doufejme přispěje k tomu, že si na taková jména zvykneme a nebudeme je mermomocí ohýbat a skloňovat, když si to jejich majitelky nepřejí. To by bylo neslušné.
Kuriózní spor o registraci ochranné známky "Posranej život" nechceme rozmazávat víc, než je nutné. Ale přesto:
Tady, na rozdíl od přechylování, jsou názory Slovíčkaření vyloženě prudérní, ano, nebojme se to říct, zaprděné. Myslíme si totiž, že k veřejnosti by se mělo mluvit slušně. Pokud nejde o uměleckou licenci; ale i hiphopeři se přece občas s vypípnutím smíří.
Jde o prachy: "posranej život" je jen reklama na rádio. Sloganem se nám vnucuje, v MHD i v éteru, pod záminkou že „tak se dneska mluví", milé děti. Vyvrcholilo to žádostí na Úřad průmyslového vlastnictví. Který ji odmítl dost krkolomně, snad proto, že s takovou drzostí se ještě nesetkal.
Někdo by měl brzy vydat příruční lexikon registrované češtiny. Neradi bychom, v rozhořčení, porušili čísi autorská práva.
Na dvaceti hektarech pod severním svahem Klínovce (německy Keilberg) vyrůstá obytný soubor jménem Klínovec Meadows. Investorem je firma Keilberg Meadows. Češi a Sasové tu žili a hospodařili dlouhá staletí, aniž tušili, že kolem voní nějaké meadows. Až teď! Národní svéráz pohraničí byl zplanýrován parním válcem. A bude pokoj.
Po „věcech veřejných" je dalším adeptem na vytunelování slovo „respektovat". Když slyšíme, že někdo respektuje rozsudek nebo respektuje právo na stávku, naskakuje nám slovíčkářům kopřivka. Respektive, unavuje nás, pořád si to dokola překládat, protože dotyčný se samozřejmě jen tak tváří, ve skutečnosti nerespektuje nic, ani naše právo netrpět takovými frázemi.
Naše slovíčkářské libido nakopla soutěž s třeskutým názvem Primababča. Složeninu respektujeme, ba i tu babču, viz výše. Zúčastnit se mohou „půvabné, soutěživé a zralé ženy - babičky", což se nás naštěstí netýká. Dokonce ani žádnou takovou neznáme.
Vladimir Putin měl letos obdržet prestižní německou cenu Quadriga, která má být vyznamenáním „vzorových případů jasného ducha a úsilí o veřejné blaho", jak zní oficiální zdůvodnění. Ale to pořád není to nejlepší: podle výběrové komise totiž Putin "stabilizoval a nadále stabilizuje svou zemi v součinnosti s prosperitou, obchodem a národní identitou". Kýho výra!
Jazyk je to v podstatě stejný, jako by se cena jmenovala podle nějakého bolševika a přebíral ji (od Honeckera) Fidel Castro, a ne vysloužilý rozvědčík KGB. (O jeho zásluhách o Německo nemluvě.)
Slovíčkaření s povděkem kvituje, že poté, co se do protestu proti udělení ceny Putinovi zapojil i Václav Havel, rozhodlo se sdružení, které cenu uděluje, že ji ruskému premiérovi nedá.
Ještě si, a omlouváme se za to ustavičné skuhrání, postěžujeme na přídavná jména prestižní a renomovaný. Slyšeli jste třeba o prestižní Nobelově ceně a renomovaném skladateli van Beethovenovi?
Prestižní s renomovaným, přilepovaní čím dál tím častěji kam se komu zlíbí, nás okopávají do kotníku: koukejte dávat bacha, ignoranti, tohle je prestižní pecka! Tyhle teleshoppingové superlativy bolí. Naše vlastní představy o renomé jsou přitom každému ukradené, nikdo je nerespektuje.
