Znárodňuje zemní plyn. A to je jen začátek, hrozná představa.
Člověk nechápe pošetilost populistů. Stačí otevřít kteroukoliv ekonomickou příručku pro středoškoláky a najdeme tam dobré recepty, jak podpořit ekonomickou výkonnost, přilákat zahraniční kapitál nebo jak vybrat co nejvíc peněz na daních. Zároveň tam bude pár řádek varování, kde není rozumné držet státní monopol a které cesty vedou do pekla.
Je to ale marnost nad marnost, lidé jsou nepoučitelní, a s nimi občas celé národy. Bolívie je chudý stát s HDP na obyvatele ve výši 2400 amerických dolarů ročně a trpí klasickými sociálními neduhy.
To je důvod, proč tamní lidé slyší na znárodňování. Chudoba plodí nenávist vůči vyděračským zahraničním firmám. Často vítězí ten, kdo slíbí: vezmu jim peníze a dám je na školství, zdravotnictví. Na život.
Problém je, že se toho nikdy zcela nedosáhne. Revolucionáři většinou nevědí nic o ekonomickém řízení státu, nedokáží systematicky a kupecky počítat a rozhodovat a jejich zmatečné plány zničí i to, co dřív bez problémů fungovalo. Budiž příkladem Kuba s jejím třtinovým cukrem.
Jenže Latinská Amerika je stále těhotná sociální nerovností a idealismem, který ji chce vyřešit rychle, komplexně a radikálně.
Morales věří tomu, že hlavní je víra v dobro. Inspirací je mu Castro, který v něj nikdy nevěřil.
Člověk, který prošel komunistickými ekonomickými omyly a ví, jak hospodaří stát, když není kontrolován, jak se chovají lidé, když je netlačí trh, zaměstnavatel nebo peníze, tak takový člověk je pln zoufalství, když se dívá na politiku bolívijského prezidenta. Když víte něco málo o ekonomice, bolí vás u srdce.
Víte totiž, do jaké bažiny Bolívie padá. A ještě s úsměvem na rtech.#reklama
A ta bažina bude ještě hlubší. Když se prezident nebo režim rozhodnou znárodňovat, vyhlásit válku právu, jsou jen krůček od zničení demokracie. Už beztak je v Bolívii křehká. Teď bude víc a víc ubývat.
Jakoby zlo byla hydra. Odseknete jednu hlavu, naroste jiná.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
