Ministr taky navrhuje, aby policie směla testovat kohokoliv na omamné látky. Za více než jedno promile alkoholu by měly naše soudy rozdávat nepodmíněné tresty. Vypadá to jako správná cesta. Mě však víc znervózňuje, že je vůbec zapotřebí. Co je v nás tak šíleného, že je třeba hrozeb, abychom se přestali v opilosti zabíjet na silnicích?

Během sedmi let v Belgii jsem získal jeden špatný návyk: jezdit do hospody na pivo autem. V Bruselu totiž policie nechává řidiče na pokoji. Nikdo vás v noci nestaví, když jedete s půl lahví vína v krvi. Povoleno je 0,6 promile, ale většina řidičů má v krvi víc. Přesto se nezasahuje.

Jaké jsou důvody? Město je prošpikováno diplomaty, úředníky s imunitou a Belgičané jsou alibisté. Nechtějí prudit cizí velvyslance či jiné "zahraniční celebrity" a dávat jim pokuty nebo jim brát řidičák. Pití se toleruje do chvíle, kdy způsobíte vážnou havárii. Pak jdou pokuty do desetitisíců až statisíců. Světe, div se, v Bruselu je minimum nehod.

A to je ten hlavní důvod bruselské lehkovážnosti: klidný provoz.

Mluvil jsem mnohokrát o problému se svými belgickými kamarády. Vždy mi říkali stejnou větu: Když piji, řídím pomalu a opatrně. Jezdit a nepít je nemožné, protože by to při špatné MHD v Bruselu zničilo restauratéry.

Můžeme si myslet o Bruselanech cokoliv, oni to takhle mají rádi.

Bruselský příklad dokazuje, že když používáme mozek a dokážeme krotit své vášně, může spolu soužít něco tak neuvěřitelného, jako je alkohol a řízení. Není třeba zákonů, policie a soudů. Stačí, aby člověk věděl, co dělá. Nabourat můžete i kvůli únavě, nemusíte nutně pít. Přepracování, stres nebo hlad jsou občas horší než dvě piva.#reklama

Jenže v Česku není možné sázet na rozum. Tady je největší počet pitomců za volantem na kilometr čtvereční. Nejdřív mě ona alkoholová buzerace po návratu z Bruselu vadila. Teď vím, že to tady nejde jinak.

Tak bych si přál, aby to bylo jinak. Jenže ono nebude.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT