Promořit! Ale řízeně. Česko mění strategii, vlastně ne, nemění. Byly to jen úvahy vyslovené nahlas. Nic oficiálního. Jedeme dál. Pokračujeme v uzávěře a inteligentní karanténě. Zato otevřeme obchody pro kutily a zahrádkáře, protože Česko je země receptáře nejen na neděli. Jaro je svými slunečními paprsky neúprosné a trochu té radosti do našich domovů potřebujeme. Situace je vážná, jenže sekačky, trávníky, sazenice a hnojivo nepočkají.
Že to vypadá zmateně? Taková je současná česká realita, která mimo jiné vznikla tím, jak v krizi komunikujeme. Jak se začala nešťastně proplétat role odborníka a politika, který jediný vposledku nese odpovědnost za to, kam se Česká republika pohne, jakou strategii zvolí a jaké důsledky to přinese.
Ticho, mluví odborník
Hlavní tváří epidemie v Česku je ale od počátku Roman Prymula. Náměstek ministra zdravotnictví, epidemiolog, který přece věci rozumí, vyvolával v lidech důvěru. Stal se dokonce nejdůvěryhodnějším politikem (!), který výrazně zastínil premiéra, vicepremiéra i ministra zdravotnictví, přestože jeho role je úřednická, poradní, organizačně výkonná a do politického žebříčku vůbec nepatří.
Kvůli mimořádné popularitě a politické hře o ni se Prymula stal na čas dokonce šéfem Ústředního krizového štábu. Boj proti koronaviru vedl lékař, což je povolání, které se mezi Čechy spolu s vědcem dlouhodobě těší nejvyšší úctě.
Přinášelo to uklidnění pramenící z toho, že lékaři přece musí vědět, co se má proti viru teď dělat. A mediální všudypřítomnost Romana Prymuly k tomuto uklidnění pomáhala, což přinášelo i viditelné ulehčení politikům, které kaskadér Prymula v nejtěžších chvílích počáteční paniky zbavoval odpovědnosti.
Šéfem krizového štábu už Prymula není, má teď na starosti toliko epidemiologii, především inteligentní karanténu. Mediální aktivitu ale neomezil, popularita ho evidentně zaujala, a tak dál velmi ochotně vykládá, co se jemu a jeho kolegům momentálně honí hlavou.
Sem patří i jeho změna strategie, kterou oznámil v rozhovoru pro DVTV. Zatímco Česko doposud intenzivně řadu týdnů pracuje na snížení rizika nákazy na minimum a na jejím vytěsnění, vrchní epidemiolog navrhuje ochranu rizikových skupin a postupné promoření obyvatel novým virem, protože teď už je jasné, že vakcína ani lék jen tak nebudou a na uzavření či obklíčení nákazy a její likvidaci, jako se to povedlo na některých místech Asie, je už pozdě.
Změnil jsem názor
Není to jen tak ledajaká změna strategie, posun jednoho expertního názoru. Prymulovo "změnil jsem názor", je psychologicky a zejména společensky mnohem vážnější problém. Ten, na kterého se spoléhalo, že ví, protože je odborník, najednou přiznává, že ani odborník tu úplně neví a že často jen zkouší. Jako kdyby Roman Prymula házel kostkou, a zatímco v prvních týdnech epidemie mu padala šestka, teď se náhle stále častěji vrací jednička.
Dojem "odborné nahodilosti" prudce sráží důvěru. Navíc nesmíme podceňovat psychologický efekt kontextu této změny, kterou by lidé možná ještě před dvěma týdny mohli nějak snadněji přijmout. Mediální obraz nemoci se ale mezitím tak prohloubil a zvětšil, strach narostl a skrze média a sociální sítě pronikl všude, že postupné promoření populace vypadá dnes jako hromadná sebevražda. Případně jako likvidace slabších, kteří nemají nárok na přežití.
Důvěře v nejvyššího epidemiologa nepomáhá ani to, že veřejně šíří informace, o nichž vědecká komunita zatím jen vážně diskutuje. Třeba že mezi rizikové skupiny pro onemocnění covid-19 patří i lidé, kteří na snížení tlaku pobírají ACE inhibitory (což jsou u nás desítky tisíc pacientů). Evropská léková agentura i Státní ústav pro kontrolu léčiv tuto tezi publikovanou v prestižním vědeckém časopise The Lancet ale označily za pouhou hypotézu, která není dostatečně klinicky doložena.
Prymulův kolega, epidemiolog Rastislav Maďar, který je součástí krizového týmu a s novou cestou vrchního epidemiologa souhlasí, narazil i na psychologicky odpuzující pocit ze slova "promoření" a používá raději postupné "vytváření kolektivní imunity". To se dostavuje ve chvíli, kdy by se s virem muselo tak či onak vyrovnávat 70 procent populace, jak před časem tvrdila (zjevně správně) německá kancléřka Angela Merkelová.
Vrátit slova tam, kam patří
Vypjaté emoce už ale z tohoto pole nešťastného rozhodování v přímém přenosu nezmizí a budou bránit rozumovému přijetí argumentů. Důvěra se jen tak neobnoví, třebaže Andrej Babiš prohlásil, že Prymulova nová cesta není tím, co vláda bude následovat, protože teď už nikdo pořádně neví, zda rozhoduje politik, který spoléhá na odborníky, nebo odborník, který překvapivě mění strategii.
Zmatení jazyků politiky a praktické vědy je to poslední, co dnes potřebujeme. Je na čase vrátit slova odborníků tam, kam patří, což nutně není on-line mediální proud. A také připomenout politikům, že jsou to oni, kdo nese odpovědnost za polis, které na omezenou dobu právě teď vládnou.
Odborníci mají bádat a doporučovat, vláda naslouchat, posuzovat všechny souvislosti krize a rozhodovat v zájmu obce. A ani v jednom případě nejde o mediální obraz a osobní popularitu, jde o lidi a jejich životy.
