Andrej Babiš hlásá, že jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla. Případ jeho z čista jasna vytaženého nápadu na slučování ministerstev to dosvědčuje.
Je jasné, že celé téma předseda vlády vytáhl, aby něčím velkým přebil potupný konec ministra dopravy Vladimíra Kremlíka a personální nouzi svého hnutí. Nikdo si už také nevzpomene na kongres ODS či probíranou důchodovou reformu. Politicky tedy za jedna. Reálně ale premiér nemá nic přichystaného, jen jednoho ministra, který sprintem bude obíhat vše od jaderné elektrárny Dukovany přes dálnice až po mobilní operátory, dokud nepadne vysílením.
Nad celým tím humbukem by se ale hned tak neměla zavřít voda. Pokud se chce premiér bavit o slučování, vezměme jej vážně. Mohla by to být zajímavá debata.
Předvolebních jedenáct ministerstev
Slučovací agendou se Andrej Babiš momentálně tak nadchl, až dočista zapomněl, že to už jednou celé vymyslel. Bylo to v knížce O čem sním, když náhodou spím, ale protože ji reálně nepsal, nejspíš to ani neví, a je mu tedy nutné celý koncept připomenout.
Poradci mu to tehdy nenapsali vůbec špatně. Plánovali jedenáct úřadů. Ministerstvo hospodářství mělo vzniknout z průmyslu, obchodu a dopravy a v rámci kompletní infrastruktury se sem měla podřadit třeba i Česká pošta. To už by mělo smysl.
Premiér ale teď tvrdí, že by k tomuto velkoministerstvu přilepil místní rozvoj. Asi zapomněl, že v knize slibuje z tohoto úřadu nové ministerstvo veřejných investic. Což je o to smutnější, že přesně před rokem kvůli tomu zakládal novou radu pro investování a oznamoval právě plány na proměnu místního rozvoje. Ale už je to přece jen rok, kdo si to má pamatovat, že…
Dále sliboval nejen spojení zdravotnictví a sociálních věcí, ale i zemědělství a životního prostředí. A kultuře chtěl přidat cestovní ruch.
Může to být takto, může to být jistě i jinak. Problém je, že návrhy vyšly v předvolební knize už v roce 2017. Stejný rok na sněmu ANO zazněl slib, že v případě vítězství hnutí prosadí změnu kompetenčního zákona a až pak sníží počet ministrů.
Je rok 2020, země Andreji Babišovi už třetím rokem patří - a nic. Jen z nedostatku použitelných ministrů vrší těm schopnějším na hrb úřad za úřadem a říká tomu rušení ministerstev.
Jeden nešťastník, dva úřady
Co by tedy nyní opozice i koaliční strany měly po premiérovi chtít? Nic menšího, než co naposledy udělala Babišova nemesis Miroslav Kalousek. Ten v roce 2012 vytáhl seznam nejen úřadů, ale i agend, které by měly zaniknout či se sloučit. A tvrdil, že to uspoří až 12 miliard.
Bylo v tom tehdy také dost populismu a nic z toho nakonec nebylo, ale šlo vlastně o poslední detailní plán, jak zeštíhlit byrokracii. Měly to odnést především nejrůznější státní fondy, které by byly sloučeny pod centrální úřady.
V Česku totiž není možné slučovat ministerstva metodou, kterou se teď snaží uplatnit Andrej Babiš - "co na srdci, to na jazyku". V cestě tomu stojí nejrůznější státní fondy: životního prostředí, dopravní infrastruktury a třeba také obskurní vinařský fond. Dokud se s nimi kabinet nevypořádá, nelze se pustit do škatulat s ministerstvy.
Žádný konkrétní plán, jak na to, ale dosud nikdo neviděl. Jak by také mohl, když očividně žádný neexistuje.
Vždyť ani nyní netušíme, kde by se měla pod superministrem Karlem Havlíčkem překrývat dopravní a průmyslová agenda. I kdyby takový průnik novopečený velkoministr v tom sprintu našel, je mu to k ničemu. Ač s jednou hlavou, pořád jsou to dva úřady.
Na jiném místě knihy O čem sním, když náhodou spím Babiš - tedy jeho psavci - správně lamentuje nad tím, jak dlouho trvá schvalování zákona, který se pinká dlouho mezi resorty. Na tom se ale právě mezi dopravou a průmyslem nově nezmění reálně nic. Jen Havlíček bude v jeden den sedět zoufalý na dvou úřadech: dopoledne v jednom, po obědě v druhém.
A můžeme ten plán vidět?
Babišovo porušení vlastního slibu, že po vyhraných volbách hned začne připravovat změnu kompetenčního zákona, je smutné ještě z jednoho důvodu. Protože Česko je součástí unie a dostává z eurofondů miliardy, změna úřadů tedy není úplně snadná. Pokud ministerstvo řídí nějaký operační program, musí jej také dořídit. A zrovna průmysl i doprava mají jedny z největších eurofondů na starosti.
Shodou okolností právě letos končí jedno sedmileté období eurofondů, od příštího ledna začne další. Po roce 2017 měl tedy Andrej Babiš obrovskou šanci slučování úřadů dobře přichystat a včas o něm informovat Brusel. Nové operační programy pak už mohla od příštího roku řídit velkoministerstva hospodářství či zdravotnictví a sociálních věcí. Takhle to je prakticky už na dalších sedm let nemožné.
Je vlastně neuvěřitelné, že premiér vůbec vytahuje po těch letech nečinnosti a porušování vlastních slibů celé téma slučování úřadů na světlo boží. Ale už se stalo a každý politik, který chce v Česku rychlejší byrokracii, by se měl premiéra neodbytně ptát po vzoru paní Jechové z Kulového blesku: Tak vy máte plán na slučování úřadů? A můžu ho vidět?
