Fakta se mísí s domněnkami, zastaralé zprávy s aktuálními, odborné zdroje s dezinformacemi. O koronaviru již byly popsány miliony stránek; najít v jejich neprostupné džungli to podstatné a relevantní je velice náročné pro odborníky, extrémně těžké pro novináře a téměř nemožné pro širokou veřejnost. Tak hustou informační mlhou jako covid-19 dnes není zahaleno žádné jiné téma.
Tento text představuje pokus shrnout a zmapovat současný stav poznání o pandemii a konfrontovat jej s názory, jež jsou často o to rozšířenější, oč méně je lze podložit prověřenými fakty. V nějakém paralelním vesmíru by s něčím podobným snad přišlo ministerstvo zdravotnictví - v našem zatím bohužel nikoliv.
Níže uvedená data a tvrzení jsou podpořena desítkami odkazů na odborné studie a zdroje - téměř vše z pochopitelných důvodů v angličtině. Některé z nových odkazovaných výzkumů jsou ve fázi "pre-printu", na oficiální publikaci ve vědeckém časopise tedy teprve čekají.
Článek je vzhledem ke své délce rozčleněný do tematických kapitol, mezi nimiž lze podle zájmu přeskakovat.
Nebezpečnost omikronu
S nástupem varianty omikron se pandemie změnila. Právem se radujeme z menší nebezpečnosti zmutovaného viru a rádi bychom věřili, že se blíží konec. Realita je poněkud složitější. V řadě zemí včetně Česka aktuální vlna teprve vrcholí, počty mrtvých se budou zvyšovat a leckde již nyní umírá více lidí než loni, protože nižší agresivitu nové mutace vyvažuje nevídaná rychlost jejího šíření. Nikdo také netuší, kdy se objeví nová dominantní varianta a jaké bude mít vlastnosti.
Omikron, který během dvou měsíců zaplavil velkou část světa, je méně rizikový než předchozí typ delta - ne však o tolik, jak by se z některých zpráv mohlo zdát.
Z jihoafrického srovnání, které zohledňuje míru vakcinace i promořenosti, vychází, že omikron způsobuje zhruba o polovinu méně vážných případů nežli delta. K obdobným číslům dospěl také tým Neila Fergusona na londýnské Imperial College.
Důvodem je fakt, že se razantně zmutovaný virus nedokáže vázat na plicní buňky tak účinně jako jeho předešlé verze. Na sliznicích horních cest dýchacích se však rozmnožuje velmi úspěšně, což je jeden z důvodů jeho mimořádné nakažlivosti.
Označit omikron za mírnou variantu je zavádějící. Poloviční nebezpečnost ve srovnání s deltou působí uklidňujícím dojmem pouze do chvíle, než si uvědomíme, že tak dosahuje podobné úrovně jako původní virový kmen z čínského Wu-chan, který zabil miliony lidí. Omikron je sám o sobě bezesporu méně nebezpečný, ale k jeho mírným dopadům významně přispívají i další faktory:
* velká část světové populace disponuje imunitou posílenou očkováním či proděláním infekce
* lékaři mají účinnější léky a mnohem více zkušeností s covidem
* omikron se na rozdíl od předchozích variant masivně šíří i mezi mladou, odolnější částí populace, což sráží míru smrtnosti
* nemalá část těch nejohroženějších již koronaviru v uplynulých dvou letech podlehla
Pro jedince, kteří si nevytvořili dostatečnou imunitu prostřednictvím vakcíny či nákazy nebo jimž tato ochrana časem vyprchala, představuje nová varianta stále hrozbu. Ve Spojených státech klesl během omikronové vlny počet hospitalizací v poměru k počtu případů téměř trojnásobně, ale počet úmrtí hospitalizovaných pacientů ve srovnání s vlnou delty se snížil z 12 procent pouze na 7, tedy mnohem méně.
Omikron a očkování
Tvrzení, že očkování nemá na omikron vliv, nejsou pravdivá. Data z amerického národního centra CDC ukazují, že po jeho nástupu byly hospitalizace pětkrát častější u neočkovaných lidí než u těch se dvěma dávkami vakcíny a třiadvacetkrát častější než u jedinců s posilovací injekcí. Důležitou roli vakcín potvrzují i poznatky z Izraele: neočkovaní senioři umírají i v éře omikronu šestnáctkrát častěji nežli očkovaní.
Omikron coby ochrana do budoucna
Politici, ale i mnozí experti hlasitě doufají, že momentálně dominantní varianta konečně zajistí vytouženou stádní imunitu. První studie je již na světě, velký důvod k optimismu však nenabízí. Omikron podle ní zejména při mírném průběhu neposkytuje nijak vysokou odolnost vůči budoucím nákazám.
Údaje jsou zatím čerstvé a k silným závěrům jich potřebujeme více, nadto bude zřejmě rozdíl v míře ochrany před nákazou a těžkým průběhem. V tento moment však není žádný důvod k jásotu, že by omikronem měla pandemie skončit.
Účinnost očkování proti nákaze
Dvě dávky vakcíny vcelku úspěšně bránily infekci u původní varianty a také u alfy, méně u delty a prakticky vůbec v případě stávající vlny. Posilující dávka (booster) zvedá odolnost vůči deltě nad 90 procent, u omikronu je ale i v takových případech ochrana před nákazou o třetinu nižší.
Okázalé lamentování nad nízkým efektem je však projevem ztráty kontaktu s realitou. S chřipkou se potýkáme dlouhá staletí, přesto nás vakcíny chrání na sotva 50 procent a musí se každoročně měnit. Vyrobit obstojně fungující vakcínu proti horečce dengue trvalo skoro sto let. Proti malárii chybí dodnes.
Účinnost očkování proti šíření nákazy
Britský výzkum několika set tisíc případů nákazy vedený Davidem Eyrem z Oxfordu prokázal, že u variant alfa a delta šířili neočkovaní lidé virus dvakrát častěji nežli příjemci mRNA vakcíny. Tato ochrana se však v průběhu času výrazně snižovala. Není tudíž pravda, jak rádi tvrdí antivaxeři, že dvě dávky očkování nemají vliv na šíření infekce - to začalo platit až s nástupem omikronu. Vakcinovaní lidé šíří infekci méně často, takže své okolí chrání lépe než neočkovaní.
Zároveň však platí, že v případě nákazy mohou mít a často mají stejnou virovou nálož jako neočkovaní. Bylo proto chybou, že vlády a experti nedokázali tuto skutečnost veřejnosti jasně vysvětlit. Covid pasy a restrikce, které neočkovaným zakazovaly vstupy do různých míst, mohou vytvářet o něco bezpečnější, rozhodně však ne bezpečné prostředí. Bez dodržení dalších opatření se virus zákonitě šíří dál i od očkovaných. Smysl covid pasů je proto přinejmenším sporný.
Účinnost očkování proti těžkému průběhu a úmrtí
Přestože účinnost vakcín proti nákaze a šíření infekce je omezená a v čase výrazně klesá, zdraví a životy chrání velmi efektivně. Stačí se podívat na níže uvedené grafické srovnání dvou málo proočkovaných zemí (Rumunsko a Bulharsko) se dvěma, které zvládly včas vakcinovat drtivou většinu obyvatelstva (Španělsko a Portugalsko).
Na křivkách infekcí (vlevo) a úmrtí (vpravo) je patrné, že na Pyrenejském poloostrově (horní dvojice grafů) si útok varianty delta vyžádal nesrovnatelně méně obětí než předchozí vlny. V Rumunsku a Bulharsku (spodní dvojice grafů) byla situace zcela odlišná, místo poklesu počty mrtvých rostly.
Pozoruhodná jsou i čísla z maličkého Gibraltaru, kde virus loni v lednu a únoru zabil přes 80 obyvatel. Do konce dubna byla prakticky celá dospělá populace naočkována a městský státeček zrušil většinu opatření. Za celý zbytek roku pak covidu podlehlo jen 6 dalších lidí, přestože ani Gibraltar nebyl ušetřen delty a omikronu.
Nabízí se otázka, jak mohou být vakcína (nebo prodělání covidu) tak účinné proti rizikovému průběhu, když proti infekci chrání dočasně a - u nových variant viru - nedostatečně. Vysvětlení spočívá v rozdílu mezi protilátkami, jež chrání před nakažením (jejich hladina poměrně rychle klesá), a mezi mnohem trvanlivější buněčnou imunitou. Výzkumy z Jižní Afriky, Spojených států, Hongkongu, Austrálie a Nizozemska nezávisle na sobě zjistily, že T-lymfocyty, které ji zajišťují, na omikron působí a u očkovaných či vyléčených nemizí ani po šesti měsících.
Ukazuje se to krom laboratoří také v praxi: například na intenzivní péči v australském státě Nový Jižní Wales letos v lednu skončilo dvacetkrát více neočkovaných než těch, které chrání vakcína (v přepočtu na zastoupení obou skupin v populaci).
Není zatím jasné, kdy i tato ochrana vyprchá. Víme však, že třetí dávka ji zásadním způsobem posiluje. Podle izraelské studie publikované v prosinci zvýšil booster vakcíny od Pfizeru u lidí starších 50 let naději na přežití covidu o 90 procent.
Přesto potřebujeme nové látky. Trvanlivější a s větším potenciálem proti budoucím variantám. Očkování vakcínou vyvinutou na jiný typ viru není optimálním řešením a nemá smysl předstírat opak. Zatím však velmi účinně chrání zdraví i životy a žádná lepší plošná ochrana v tuto chvíli není k dispozici.
Očkování a falešné sliby
Antivaxeři rádi tvrdí, že podle výrobců a odborníků měla vakcinace už loni ukončit pandemii. Není to zavádějící informace, nýbrž čistá lež. K jejímu odhalení stačí umět číst. Stéphane Bancel, šéf Moderny, říkal loni v lednu: "Nevíme, jak účinně dokáže očkování chránit proti přenosu infekce, takže i očkovaní lidé by nadále měli chránit maskou sebe a zejména ostatní. … Musíme testovat vakcíny na nové kmeny pro případ, že imunita časem vyvane, zejména u starších jedinců."
Ředitel Pfizeru Albert Bourla již na jaře uváděl: "Je vysoce pravděpodobné, že po šesti až dvanácti měsících bude zapotřebí třetí dávka a následně každoroční přeočkování, ale vše závisí na tom, jaké se objeví varianty."
A jak odpovídal ještě o měsíc dříve zakladatel BioNTechu Ugur Sahin na otázku, zda lze pandemii zkrotit do konce roku 2021? "Mutace přijdou a bude zapotřebí přizpůsobit vakcíny. Bude trvat nejméně celý rok 2022, než dostaneme situaci ve světě pod kontrolu. Virus nikam nezmizí."
I kapitáni farmaceutického průmyslu se ohledně covidu v lecčems spletli, ale žádné okamžité tečky za pandemií a nekonečnou imunitu nikomu neslibovali. Nereálná očekávání veřejnosti jdou na vrub médií, politiků a jejich marketérů.
Sdělovací prostředky obecně nesehrály v pandemii dobrou roli. Většina se snažila informovat objektivně, ale až na výjimky (Zdravotnický deník, Petr Koubský, Pavel Kasík) nedokázala jít do hloubky; tituly jako Reflex nebo Echo se staly propagandou "covidskeptiků" a důsledně filtrovaly vše, co se do jejich světonázoru nehodilo.
Jak chrání prodělaná infekce
Symptomatické onemocnění covidem chrání o něco lépe než vakcíny, jak krom řady světových studií ukázala také výborná analýza redaktora Seznam Zpráv Pavla Kasíka. Přináší však riziko vážného poškození organismu, hospitalizace nebo úmrtí.
Statistiky týkající se reinfekcí je navíc vždy nutné brát s rezervou. Zatímco vakcinovaní o svém očkování vědí spolehlivě, asymptomatická infekce snadno proběhne bez povšimnutí. Reinfekcí je proto vždy více, než uvádějí oficiální čísla.
Preference "přírodní" ochrany nákazou oproti očkování nedává sebemenší smysl. Infekce virem SARS-CoV-2 není zdraví prospěšnou aktivitou jako konzumace bylinkových čajů; jedná se o útok nepřátelského organismu. Na rozdíl od vakcíny je sice přírodního původu - to jsou ovšem jedovatí hadi také, a nikdo příčetný se jejich útoku dobrovolně nevystavuje. A pokud sázka na mírný průběh nemoci nevyjde, dostanete v nemocnici do těla řádově víc "chemie" než prostřednictvím vakcíny - nemluvě o tom, že účinné léky proti covidu jsou stejně nové jako vakcíny, jen vyzkoušené na nesrovnatelně menším počtu lidí.
Riskovat nákazu dobrovolně je nesmyslná ruská ruleta se zdravím dotyčného i jeho okolí, protože virus může nevědomky přenášet řadu dní předtím, než se objeví příznaky nemoci.
K lidem po symptomatické infekci má smysl přistupovat stejně jako k očkovaným. Asymptomatická nákaza nebo mírný průběh covidu nezajišťují odolnost proti reinfekci ani u dřívějších variant viru a zdá se, že ještě méně v případě omikronu.
Jak chrání masky
Málokteré pandemické téma provází tolik protichůdných informací jako masky a respirátory. Může za to především komplikovanost výzkumu - spolehlivá fakta se získávají těžce a dlouho. Dnes je jich však dostatek, aby bylo možné s jistotou říci: kvalitní ochrana obličeje jednoznačně a smysluplně pomáhá omezit šíření koronaviru.
Korejci studovali a dokázali kladný vliv masek na snížení rizika infekce v hromadné dopravě. K potvrzení užitečnosti masek dospěli také výzkumníci v Kalifornii stejně jako v Bangladéši.
Posledně jmenovaná studie také posloužila jako názorná ukázka toho, jak vznikají fámy. Rozsáhlý experiment provedený v reálném - nikoliv laboratorním - prostředí dokázal snížit celkové šíření infekce o 11 procent. Nízkého čísla se chopili kritici coby důkazu, že význam masek je zcela minimální. Opomněli však uvést "detail": ve sledované skupině nenosili ochranu obličeje všichni účastníci, její používání se v rámci výzkumu zvedlo o pouhých 29 procent. Pokud by masku měli všichni, efektivita by skočila nejméně ke 40 procentům, ale pravděpodobně ještě výše díky oboustranné ochraně při každém kontaktu.
Masky jsou důležité i v dobře větraných prostorech. Ačkoliv zavirovaný aerosol vydechovaný nakaženými jedinci vydrží ve vzduchu dlouho, podle nového výzkumu z anglického Bristolu ztrácí na nebezpečnosti již po několika minutách. Znamená to, že ani pravidelná ventilace nedokáže nahradit fyzickou bariéru před virem šířeným z bezprostřední blízkosti.
Podmínkou funkčnosti masky je způsob používání (maska pod nosem je k ničemu) a kvalita. Ideál představuje typ FFP3 či alespoň FFP2; chirurgické masky chrání proti kapénkám, ale s aerosolem mnoho nezmohou. Ty látkové pak ještě mnohem méně.
Rizika očkování
Vakcinace může způsobit zdravotní problémy, ale riziko je podle dostupných čísel z celého světa mnohonásobně nižší než nebezpečí úmrtí či zdravotních problémů v důsledku covidu. Renomovaný časopis Nature cituje dvě izraelské studie, které stanovily riziko myokarditidy (zánětu srdečního svalu) na 11 až 15 případů ze 100 000 v případě chlapců a mladých mužů. U starších mužů a žen je ještě mnohem nižší. Z pěti milionů zkoumaných příjemců vakcíny zemřel v návaznosti na problémy způsobené očkováním jeden jediný.
Pro srovnání: z prosincových statistik v Itálii vychází riziko hospitalizace pro neočkované jedince na 248,5 případu na 100 000. Pro toho, kdo nepatří mezi vzácné případy s kontraindikací na vakcínu, představuje nákaza covidem nesrovnatelně větší nebezpečí než očkování.
Antivaxeři se rádi ohánějí tisíci vedlejších účinků registrovaných v oficiálních databázích v Evropě i Americe. Ve většině případů se však jedná o banální obtíže, jako je bolest paže, nevolnost či horečka po dobu jednoho až dvou dnů. U dat, která lidé hlásí sami, navíc hraje velkou roli autosugesce: zajímavý experiment nedávno prokázal, že třetina lidí si po domnělém očkování stěžuje na vedlejší účinky, byť ve skutečnosti dostali místo očkovací látky placebo.
Izraelské studie zjistily, že u nezletilých je hrozba těžkého průběhu či úmrtí na covid obdobná jako nebezpečí myokarditidy. To představuje pochopitelný argument pro ty, kdo odmítají očkování dětí. Zároveň je však nutné zvážit riziko dlouhodobých následků, které se objevují častěji a jejichž míra výskytu zatím není u dětí přesvědčivě vyčíslena. V Británii a USA navíc případů myokarditidy po očkování objevili mnohem méně.
S jistotou víme zatím jen jedno: covid zabíjí děti jen výjimečně, ale přesto se to stává. Totéž platí pro postcovidový syndrom PIMS (syndrom multisystémové zánětlivé odpovědi). O vakcínách nic takového prokázáno nebylo ani vzdáleně a veškerá tvrzení, která se v tomto směru dosud objevila v dezinformačních skupinách, nemají s vědeckými daty nic společného.
Velkým nebezpečím byl covid před zahájením vakcinace pro těhotné ženy - infekce znamenala mnohonásobně vyšší riziko úmrtí i potratu. Efektu očkování na zdraví matky a dítěte se loni věnovalo několik studií a nezjistily žádné odchylky od neočkovaných rodiček.
Rizika covidu
Smrtí jsou zdaleka nejohroženější senioři - 89 procent ze 37 tisíc registrovaných obětí v Česku bylo starších 64 let. Zvýšené riziko však nemoc znamená i pro mladší ročníky, zejména ve spojení s obezitou, diabetem, vysokým tlakem, chronickým plicním či srdečním onemocněním nebo s oslabenou imunitou. Dohromady tyto skupiny představují u nás i ve většině jiných zemí nejméně třetinu obyvatelstva, pročež se stává nesmyslnou oblíbená teze o ochraně ohrožených skupin a nulových opatřeních pro ostatní. Žádný způsob účinné ochrany takového množství lidí neexistuje, vyjma trvalé domácí internace.
O úmrtích existuje dat více než dost. Podstatně méně prozkoumaný je takzvaný "long covid" - podle několika studií trápí polovinu vyléčených přinejmenším jeden z příznaků nemoci ještě půl roku. U třetiny přetrvávají obtíže i rok po infekci. Nejčastěji se jedná o problémy s dýcháním, únavu a různé druhy bolesti. Působí také řadu vážných neurologických obtíží, které významně snižují kvalitu života.
Mezi nejnebezpečnější následky covidu patří tvorba krevních sraženin. Loňská studie ze Španělska zaznamenala plicní embolii u půl procenta nakažených, kteří vyhledali lékařské ošetření, což je devětkrát více než v běžné populaci. Podle dat ze Švédska zvyšuje covid riziko první srdeční příhody trojnásobně až osminásobně.
Vakcína riziko long covidu snižuje. Dvě dávky podle izraelských vědců sráží výskyt dlouhodobých následků zhruba o polovinu.
Léčba
Základní pravidlo je snadné: vždy se držte doporučení lékaře. Následující údaje mají ryze informativní charakter a stejně jako nechvalně proslulý "doktor Google" nemohou nahradit stanovisko profesionála, který zná zdravotní stav svých pacientů. Vždy také pečlivě čtěte příbalové letáky a poraďte se s lékařem ohledně možných interakcí jednotlivých léčiv a o jejich vhodném dávkování!
Nezbytnou výbavou domácí lékárničky je v éře covidu oxymetr na měření saturace kyslíkem. V případě infekce se pravidelně kontrolujte. Hodnoty nad 95 procent jsou v pořádku, mezi 94 a 92 je namístě zbystřit. Cokoliv nižšího, zejména pod 90 procent, zasluhuje okamžité vyšetření u lékaře.
Pokud se testujete doma, snažte se nabrat vzorek z krku i z nosu. Je to dvakrát tak nepříjemné, ale dává to vyšší šanci vyhnout se chybnému výsledku.
Z léčiv dostupných bez předpisu využijete zejména paracetamol (Paralen, Coldrex, Panadol), ibuprofen (Ibalgin, Nurofen) a - jen pro dospělé - kyselinu acetylsalicilovou (Aspirin, Acylpyrin) pro sražení horečky a úlevu od bolesti.
Na roli vitaminu D proti covidu zatím nepanuje vědecký konsenzus, ale pokud dodržíte doporučené dávkování a kontraindikace, stojí jeho užívání za úvahu. Totéž platí pro vitamin C a zinek.
Vyplachování krku a nosních sliznic nezabrání infekci, ale může snížit virovou nálož a tím významně omezit riziko těžkého průběhu. Ideální jsou lékařem doporučené prostředky, stačit ale může i obyčejný solný roztok z lékárny. Užitečné je také zajistit odpovídající vlhkost vzduchu v domácnosti.
Pokud patříte k astmatikům a inhalujete léky s obsahem budesonidu, potěší vás, že tento kortikosteroid má podle několika výzkumů pozitivní vliv na průběh covidu. Oficiálně však pro tuto léčbu zatím doporučen není, stejně jako další astmatický lék montelukast, jehož využití zkoumá Universidade do Porto. Lékaři však v individuálních případech mohou tyto léky některým pacientům nasadit. Slibně vypadají také výsledky fluvoxaminu, antidepresiva prodávaného v Česku pod názvem Fevarin.
Jak je patrné z předchozích řádek, mnoho prověřených jistot u domácího léčení covidu nemáme. Každá z výše uvedených variant však představuje větší šanci na úspěch než mnohé hojně propagované preparáty, jejichž účinnost se nikdy nepotvrdila: hydroxychlorochin, isoprinosin a také ivermectin, který zřejmě do určité míry pomáhá pouze v zemích s vysokým výskytem střevních parazitů.
Pokud budete vyhodnoceni jako vhodní adepti na antivirotickou léčbu, čeká vás menší výběr možností nežli loni. Omikron vyřadil ze hry monoklonální terapii bamlanivimab/etesevimab od Eli Lilly, která dobře zabírala na variantu delta, a také oblíbený casirivimab od Regeneronu. Jako přímá antivirová terapie tak v tuto chvíli zůstává k dispozici Paxlovid (výrobce Pfizer), sotrovimab (GSK), molnupiravir (Merck) a remdesivir (Gilead). První dva však nejsou v Česku zatím k dispozici vůbec, molnupiraviru pak jen omezené množství. U všech přípravků je zásadní včasné zahájení léčby.
Pokud jste v minulosti měli problémy zaviněné tvorbou krevních sraženin, je v případě infekce koronavirem velmi vhodné probrat toto téma s lékařem a zajistit, že vás neohrozí mrtvice nebo plicní embolie. Mnoho lidí používá jako prevenci aspirin, který je dostupnější, leč méně efektivní než specializované léky snižující srážlivost krve. Všechny - včetně aspirinu - však u leckoho mohou napáchat více škody než užitku, takže i zde platí zlaté pravidlo o nutnosti konzultace s lékařem.
Úmrtí na covid a s covidem
K nejoblíbenějším mýtům patří představa, že vysoké procento obětí covidu ve skutečnosti zemřelo na něco jiného od rakoviny po autonehodu - a pozitivní test na koronavirus se k tomu nachomýtl jaksi navíc. Proti tomu stojí čtyři zjevná fakta:
1) Některé země ve statistikách úmrtí "s covidem" rozlišují. Činí tak například britský Úřad pro národní statistiku a data jasně ukazují, že covid byl v letech 2020-21 příčinou úmrtí téměř u 90 procent oficiálně uváděných obětí. Totéž vychází i z gibraltarských záznamů, které evidují 89 úmrtí "na" a 12 "s" koronavirem. K desetiprocentnímu podílu úmrtí "s covidem" dospěla i vládní analýza v Uruguayi. U pozitivně testovaných pacientů na JIP v kanadském Ontariu je covid hlavní příčinou obtíží v 83 procentech případů. Neexistuje důvod, proč by tomu v Česku mělo být dramaticky jinak.
S omikronem se míra úmrtí "s covidem" v Británii zvýšila až na jednu čtvrtinu, což je velký skok, ale i nadále je jasná většina zaviněna přímo koronavirem.
2) Pokud by se z předchozího bodu mohlo zdát, že oficiální čísla jsou mírně nadhodnocená, není tomu tak. Skutečnost je opačná - statistiky sice zahrnují 10 až 15 procent úmrtí nezaviněných koronavirem, ale mnohem více obětí v nich pro změnu chybí.
Konkrétní počet se liší stát od státu. Mnoho zemí včetně Česka eviduje pouze úmrtí do 28 dnů od data pozitivního testu. Řada obětí zejména v první vlně také nebyla testována. Ve Španělsku takto po přezkoumání přibylo 17 000 obětí jen za rok 2020. Institute for Health Metrics and Evaluation při University of Washington loni v říjnu odhadl, že celosvětově si covid vyžádal dvakrát více obětí, než uvádějí oficiální čísla.
Užitečným vodítkem jsou data nadúmrtí pro každou zemi, tedy kolik lidí zemřelo v letech pandemie oproti jiným rokům, a jejich srovnání s oficiálními počty úmrtí na covid. Aktualizovaná čísla jsou k dispozici například zde. Lze z nich vyčíst, že zatímco u většiny západních zemí se oficiální data dramaticky neliší od nadúmrtí, v případě Ruska, Indie, Mexika, Egypta, ale také třeba Srbska je rozdíl mnohonásobný.
3) Vývoj nadúmrtí v prakticky každé zemi kopíruje trend úmrtí na covid. Období s nejvyššími počty obětí viru jsou ta s maximálním počtem nadúmrtí. Jakmile se pandemická vlna uklidní, celkový počet mrtvých se opět přiblíží normálu. Níže je tento fakt dobře patrný na grafu z Jižní Afriky, kde je také vidět, kolik obětí covidu není v mnoha méně rozvinutých částech této země počítáno do oficiálních statistik.
4) Pokud by covidová lůžka nemocnic byla plná pacientů s jinými problémy než koronavirus, pak by čísla očkovaných i neočkovaných pacientů měla být obdobná a kopírovat stejné trendy - na zlomenou nohu či otřes mozku nemá očkování vliv. Realita je zcela odlišná, jak ukazuje níže uvedený graf ze Spojených států. Přestože neočkovaných lidí je i v Americe méně, tvoří drtivou většinu hospitalizovaných a jejich počet vzrostl zcela jiným tempem.
Tvrzení o nadhodnoceném počtu úmrtí je prokazatelným mýtem. V řadě zemí jako výše uvedená Británie či Brazílie se koronavirus stal nejčastější příčinou úmrtí, když ve statistikách předstihl i kardiovaskulární či nádorová onemocnění.
Dezinformace
Cílené dezinformační kampaně bohužel nejsou mýtem. V debatě o fake news však často házíme na jednu hromadu každého, kdo nezapadá do našeho vidění světa, čímž ztrácíme schopnost rozlišovat míru nebezpečnosti. Dezinformace je proto vhodné rozdělit do několika skupin.
V první jsou problematické názory a stanoviska. Sem patří šiřitelé chabě prověřených teorií nebo postupů, které odporují vědeckému konsenzu. Na obojím v principu není nic špatného, z historie známe případy, kdy se menšinové názory ve výsledku ukázaly být správnými. Problém je, když dotyční vydávají své názory za nezpochybnitelnou pravdu. Do této skupiny se řadí i příliš sebejistí prognostici pandemického vývoje na obou stranách názorového spektra stejně jako věrozvěsti nereálných hesel typu "tečka za koronavirem". Pořád však hovoříme spíše o problematických názorech, kterým by prospěla trocha pokory, v principu si ale nezaslouží nálepku dezinformace.
Druhá skupina zahrnuje cílené manipulace, překrucování faktů a ignorování čehokoliv, co nepotvrzuje předem vytvořený postoj. Česká republika se bohužel od začátku pandemie stala rejdištěm více či méně obskurních osob od ezoterických umělců po podnikavce, kteří si z bagatelizace smrti udělali výnosný byznys. Tito lidé mají přímý podíl na mimořádně vysokém počtu českých obětí covidu - stále patříme do první desítky zemí s nejvíce mrtvými na počet obyvatel.
Manipulátoři se vyskytují ve všech zemích, ale málokde mají tak velkorysý přístup do sdělovacích prostředků a k politikům. Místo aby je média dokázala konfrontovat s jejich předchozími, snadno prokazatelnými omyly a dezinformacemi, dávají jim stále dokola prostor šířit lži a nepřesnosti v duchu oblíbeného modelu vyváženosti "pět minut Hitler, pět minut Židé". Samostatnou kapitolou jsou pak novináři, kteří rezignovali i na předstírání objektivity a k překrucování reality sami přispívají.
Zásadním problémem české situace je, že první skupina se postupem času čím dál více prolíná s tou druhou a také s čistokrevnými extremisty.
Poslední kategorie zahrnuje profesionální dezinformátory, kterým nejde o názor na virus nebo pandemická opatření. Dobře zdokumentován je případ šesti francouzských a německých youtuberů, kteří dostali v květnu 2021 zakázku šířit vymyšlená data o škodlivosti vakcíny od Pfizeru. Peníze šly od obskurní agentury s ruským majitelem; důvody i skutečný zadavatel zůstávají tajemstvím. Do této skupiny patří i výše zmínění extremisté, pro které je pandemie pouze prostředkem ke sbírání politických bodů.
Další vývoj
Je zřejmé, že omikron proletí světem jako nůž máslem a nakazí značnou část populace, což se ostatně právě děje. Zabíjí mnohem méně často než předchozí varianty, zároveň však dokázal nakazit nesrovnatelně víc lidí. O tom, zda se celkový počet obětí této vlny přesto udrží pod úrovní těch předchozích, rozhodne především míra vakcinace a promořenosti.
Co bude dál? Pokud někdo s jistotou tvrdí, že pandemie omikronem končí, je užitečné mu nevěřit. Jako blesk z čistého nebe se kdykoliv může objevit nová mutace - mírnější nebo naopak mnohem nebezpečnější. Čím více nakažených, tím vyšší pravděpodobnost, že virus zmutuje do zcela nové podoby. Pokud se navíc potvrdí, že nákaza omikronem neposkytuje příliš velkou ochranu před reinfekcí, bude to další důvod k obavám z příštích vln.
Řada expertů očekává přinejmenším konec pandemie a změnu covidu do endemické fáze. To je však jen odborný termín, který neříká nic o nebezpečnosti infekce, pouze o způsobu jejího výskytu. Malárie je v mnoha částech světa trvale endemická, což jí nebrání zabíjet statisíce lidí ročně.
Vývoj nových léků a vakcín dává naději, že případné budoucí varianty zvládneme po medicínské stránce lépe. Bude to zapotřebí. Spoléhat na prozíravost politiků a zodpovědnost spoluobčanů by po dosavadních zkušenostech bylo nebezpečně naivní.
Autor je komunikační a marketingový konzultant.
