Po Listopadu se lidé z majority museli zmátožit a začít pečovat o svůj osud. Z Romů to udělala jen mizivá část. Někteří z těchto začali "podnikat" i na úkor ostatních Romů. Ročně jde na integraci hlavně na podporu romských občanských sdružení - mnoho milionů, opět jen část sdružení je seriozně vyúčtuje. Přesto snad z obavy před kritikou EU či nařčení z rasismu - jsou opět peníze těmto sdružením poskytovány. Občanská sdružení si vesměs nakoupí drahé počítačové vybavení, sloužící především pro šéfy sdružení. To je ale jen jedna stránka "diskriminace" Romů: zaplácnout penězi neschopnost komunikace s romskou komunitou. My jsme je rozmazlili a naučili jen chtít a nic neodevzdávat. Necení si peněz, bytů, nabízených možností vzdělání, které jim podstrkáváme. Je to přirozené. Nemusí pro to nic udělat, jen dojít na sociálku nebo na byťák. V krizových situacích pozvat média.
Snažila jsem se pomoci jedné romské rodině, která přišla svojí blbostí přečůral je Rom o byt. Nabízela jsem jim různá řešení, ale chtělo to i jejich účast. Říkali jen: to mi nechceme, dojděte za starostou, ať nám dá byt.
Jak tak jezdím k sociálně "postiženým" romským komunitám, vesměs zrovna vystěhovávaným, všichni si stěžují, že na ně jejich předáci a inteligence kašlou, že nepřijedou. Zjistila jsem, že to tito prý "nemají v popisu práce".
Při řešení romské otázky se majoritní úředníci výjimečně inspirují jinými "předskokany", například Španělskem. Dovoluji si tvrdit, že "španělští cigáni" mají jiný vývoj než naši, respektive slovenští. Kultury se ovlivňují, základ flamenga je romský.
Čeká nás - i celou EU - přísun bulharských a rumunských Romů. Většina z nich žije v podstatně horších podmínkách, než naši. Pokud nepomůžeme našim Romům - a nyní už nezbývá nic jiného než stanovovat režimy "pionýrských" táborů podle senátora Jiřího Čunka - nastane obrovský problém. Obávám se jen, že různí obhájci "lidských práv" se nepokusí pochopit toto řešení a jen z principu vlastní uraženosti či setrvačnosti budou všechno hatit.
Kdybych nebyla ve Vsetíně, možná že bych také rigidně setrvávala v hlazení Romů po hlavičce, jací jsou chudáci a jak jim radnice ubližují.
Radnice vystěhovávají Romy z měst již řadu jet. Jen se bály říct nahlas důvody, hledaly kličky. Vsetínské zastupitelstvo šlo čelem, a to proto jím popsaný problém a nabídnutá cesta motivace Romů na účasti na vlastním osudu je významným a jediným možným krokem. Deset minut po dvanácté, ale snad přeci.
Lenka Kučerová, novinářka, Praha
