Pozorujíce divoká koaliční jednání, snad bychom už byli dokonce vděčni, kdyby někdo z komunálních politiků utrousil to otřepané "voliči rozhodli tak, jak rozhodli". Nebo něco podobného. Jestli nám totiž něco schází, tak je to pokora k volebním výsledkům.
Obvykle totiž ty volby někdo vyhrál, ale protože nejde o vládu, žádné "pověřování sestavením" a jiné táčky u prezidenta se nekonají, prostě se upeče koalice, jaká se upeče. Klidně o pěti, šesti členech a s většinou jednoho, dvou hlasů v zastupitelstvu. Řeč je o městech a městských částech o deseti tisících a více obyvatelích.
Přímá volba starosty by byla zároveň dobrým bonusem pro vítěze voleb. Vyhrát komunální volby je dneska, jak ukazují koaliční martyria, dost často víceméně k ničemu. Vítěz může končit v opozici (Olomouc, Prachatice, Havlíčkův Brod, Třebíč, například), nebo je nucen k těžkým ústupkům, aby nějakou koalici slepil.
V souvislosti s pražským magistrátem připomínáme výrok Bohuslava Sobotky: "Všichni, kdo seděli s primátorem Bémem, musejí pryč." Jenže to bylo mezi prvním a druhým kolem senátních voleb a oranžoví se snažili udělat dojem. Kdyby na plakáty napsali "Uděláme koalici s ODS, protože si spolu rozumíme", asi by toho moc nezmobilizovali.
Soud zrušil zkorumpované volby ve třech okrscích města Krupka. Logické by bylo, aby ten, kdo uplácením voličů volby ZMAŘIL, byl obžalován z maření přípravy a průběhu voleb (sazba šest měsíců až tři roky). Jde o jeden z mimořádně "společensky nebezpečných" zločinů, protože podkopává důvěru ve společenský systém.
Ale policie ještě o volbách prohlásila, že se nic nestalo. Takže všechno zůstane jen na videu, v článcích a reportážích: "Volby! Tři sta korun!," svolává hlas mezi krupskými paneláky zájemce o vyplněné lístky. Je sobotní odpoledne, orgie demokracie začínají.
Jan Fischer líčí své úřednické premiérství v chystané autobiografii s názvem Ano, pane premiére aneb Rozhašená země. Malá ukázka z prvních dní ve Strakovce:
"Ozbrojenci mě vyvlekli z vozu, v rukou měli pistole a kolem to bouchalo."
"Kdosi mě strkal do zad. Dělej, dělej, dělej!, křičeli na mě. Už ne 'pane premiére', uctivost se rozplynula, už jenom: Dělej, dělej! A tamhle běž!".
"Simulovaný útok působil věrohodně. Střelba mi doslova trhala uši a bodyguardi mě hnali do bezpečí."
Moc prosíme, jestli je toto taktické cvičení zaznamenané na videu, ať ho někdo z ochranky ústavních činitelů předá Wikileaks nebo jiným specialistům na zveřejňování. Byla by věčná škoda, kdyby operace přežila jen ve statistikových vzpomínkách. Tohle chceme vidět!
Po "krvavých" jednání s ministrem dopravy mají kamiony platit o něco vyšší mýto, například za cestu z Prahy do Hradce Králové ne 412, ale 515 korun v nejběžnější sazbě. Kamionové lobby se to nelíbí, no bodejť, komu by se líbilo, když mu něco zdraží.
Nám ve Zprávách o páté naopak připadá 515 korun (a další mýtné taxy) trapně málo. Za to vás v Praze ani nesveze taxík na letiště. Mýtné by se mělo zvýšit ne o čtvrtinu, ale hádáme tak čtyřnásobně, aby do něj zapadly "vedlejší náklady", které s kamionovou dopravou souvisejí a které platíme všichni.
Samozřejmě, že by to kamiony notně prodražilo a že by se to promítlo do cen zboží, což bychom museli nějak skousnout. Ale taky by kamionů ubylo, protože by se nevyplatilo vozit po silnici ocelové profily nebo cokoli, co se dá naložit, tak jako teď.
Je to otázka naší volby - buď se uskromníme, nebo si dál všechno necháme vozit "levnými" kamiony a budeme na ně nadávat.
Mimochodem - srovnejte, jakou pozornost média věnují nehodám kamionů a nehodám na železnici. Kamionů, o váze poloviční lokomotivy, se vyklopí každý den několik, smrtelné úrazy, zničená silniční výbava a objížďky k tomu patří. Pomalu běžný provoz. Kdežto i podstatně méně vážná havárie na kolejích, i na lokální trati, to už je událost. Protože je výjimečná a mimořádná. Škody způsobené kamiony jsou přitom v porovnání s vlaky x-násobné; jenže už tak "normální", že to pomalu "není zpráva".
Ministr Bárta přišel na půl roku o řidičák, což skýtá jistou naději, že se občas projede vlakem (myslíme normálním, ne propagačním Pendolinem) a třeba ho přejdou nápady na rušení železničních tratí. Kterým by se ušetřilo, pokud vůbec, asi tak tolik, co dráhy utrácejí za své reklamní časopisy.
U dálnice Pražského okruhu (R1) vyrostl první, zatím ještě panensky čistý stožár na reklamu. Ministerstvo dopravy nedávno sdělilo, že do 250 metrů od nově postavených dálnic nepřibyl za posledních osm let žádný nový billboard, takže tohle bude asi nějaká světlá výjimka. Doufáme, že za nocí trochu přisvítí na nebe a taky se bude měnit a otáčet. Billboardů v Praze a okolí je strašně málo, už se nám stýskalo.
Když jsme u těch peněz na dopravu - za VŠECHNY billboardy v zemi inkasuje Ředitelství silnic a dálnic ROČNĚ mezi 10 a 18 miliony korun, což je vzhledem k počtu plakátů úplně směšná částka. Ale nechceme ji zvyšovat, za to nám billboardy nestojí. Lepší by bylo je nemít a podobat se tím, jak se kdysi výstižně říkávalo, "vyspělejším zemím". Je to spíš otázka kultury, než bezpečnosti, ale bezpečnosti také.
Reklamní panorama silnic u nás a jinde můžete porovnat na těchto stránkách. Co je a co není normální, necháme na vás.
Čtěte také:
Zprávy o páté a Slovíčkaření, archiv vydání
