Dramatické slovo ultimátum proslulo ve spojení s válečnými operacemi a výkupným. Takže když ve středu, 24 hodin před vypršením véčkařského „ultimáta" vesele jedná vláda a navrhuje jeden zákon za druhým, asi se nic strašného nestane ani po ultimátu. Ani v koalici; a v celé zemi, která odjíždí na prázdniny, už vůbec ne.
Dodatek koaliční smlouvy, zdá se, v tuto chvíli nikoho nezajímá. Věcem veřejným se podařilo unudit k smrti i politické komentátory, a to je co říct.
S rozumným návrhem, jak uspořádat přímou volbu starostů, přišli Zemanovci. Starostou by se měl automaticky stát politik, který by dostal nejvíc preferenčních hlasů na nejúspěšnější kandidátce.
Je to srozumitelné, proveditelné a spravedlivé. Krkolomné radniční koalice druhého se čtvrtým a šestým by se omezily na minimum. Vítězná strana by měla svého starostu, zakroužkovaného voliči. To by se voličům líbilo.
Ve Zprávách o páté si kromě toho myslíme, že přímá volba starostů je mnohem důležitější než přímá volba prezidenta, o které se ovšem mluví asi desetkrát tolik.
Je to ale jedno, protože právníci stejně řeknou, že to nejde legislativně ošetřit, nebo by se kvůli tomu musela přepsat Ústava, což dá politikům solidní alibi, proč přímou volbu nezavést.
Poté, co Zimbabwe přestalo škrtat nuly na bankovkách a měnu raději zrušilo, soupeří o první místo v žebříčku inflací Bělorusko a Venezuela. Alias Lukašenko a Chávez. Těsně vede Lukašenko, podle agentury Reuters to dotáhne na 34 procent za prvního půl roku.
Co mají všechny tři státy společného kromě inflace, modří už vědí.
Jedna americká studie ukázala, že 80 procent zaměstnanců buď svou práci vykonává jen mechanicky, nebo ji přímo nesnáší. Jestli to alespoň z poloviny platí i u nás, pak se nemůžeme divit, že o „důchodu" se mluví jako o nějaké rajské zahradě, kam by všichni nejraději vstoupili nejpozději ve čtyřiceti, kdyby to šlo.
Kdo se dožije penze, může být konečně bez okovů šťasten, tak se - především při kritice zleva - mluví o důchodovém věku. Jako by důchod nutně znamenal jakousi životní metu, celý život toužebně očekávané vykoupení z otroctví. Dá se to pochopit, pokud je někdo v práci skutečně otrokem - což mimochodem někdy záleží i na tom, jestli se sám nechá zotročit. Tou prací.
Ve Zprávách o páté příliš nerozumíme, proč se ze 270tisícového platu a platinového padáku neustále zodpovídá ex-ombudsman Fejk, a ne management Českých drah, který ho za luxusních podmínek za státní peníze zaměstnal.
Z Hradu přišlo oznámení, že „Prezident jmenoval nové profesory". Bylo jich 69 mužů a jen 11 žen, ale i tak by nikoho neubylo, kdyby napsal „profesory a profesorky". Nebo se pořád ještě říká paní profesor?
Ještě aktualita ze soudní síně, jde o případ hokejisty-šoféra BMW Radka Dudy, který inzultoval obtížného chodce. Na dotaz žalobce, proč muže do tváře štípnul, Duda odpověděl, že "se mu líbily ty tváře".
Ne že by soudci nemohli mít smysl pro humor, ale tohle asi nebyl dobrý nápad, Radku.
