Z pohledu diváka šlo o běžecký balet, choreografii, v níž hrají roli pouhé centimetry a vteřiny. Kipchoge běžel celý v bílém, jeho trup se zdánlivě ani nepohnul, zatímco nohy a ruce pracovaly v dokonale pravidelném tempu. Při pokusu o rekord jej doprovázelo pět sedmičlenných týmů, jejichž běžci se v černých dresech a botách růžové barvy kolem Kipchogeho střídali co pět kilometrů. Žádné anonymní běžecké "křoví", ale špičkoví světoví atleti: pětinásobný mistr světa, Keňan Bernard Lagat, nebo trojice zkušených bratrů Ingebrigstenových - Henrik, Filip a Jakob.
Z více než stovky pokusů o zformování ideální běžecké formace kolem Kipchogeho, vyšel jako optimální model, v němž pět běžců tvoří předvoj ve tvaru šípu a dva běžci Keňana pomyslně "sunou" před sebou - tvoří "statický tlak", jak říkají odborníci na aerodynamiku.
Vodicí automobil pak promítal na asfalt laserový obrázek, jehož se skupina přesně držela. Keňanovi pomáhal i speciální model běžeckých bot Nike, které podle propočtu svými podrážkami zvyšují efektivitu běžcova pohybu o čtyři procenta.
HISTORY! pic.twitter.com/qjLfofhL5s
— Eliud Kipchoge (@EliudKipchoge) October 12, 2019
Mysl zacílená jako šíp
Kipchogeho první (neúspěšný) pokus o překonání dvouhodinové bariéry se konal před dvěma lety nad ránem na automobilovém okruhu v italské Monze a zachycuje jej napínavý filmový dokument nazvaný Breaking2. Pro druhý pokus si tentokrát běžec vybral Vídeň. V osmidenním startovním "oknu" vyhovovalo Kipchogemu nejvíc právě sobotní bezvětří a vlhko.
Nakonec předběhl i odhady vědeckých výzkumů, kdy se podaří dvouhodinový limit v maratonu prolomit - odborníci mínili, že to nebude dříve, než někdy kolem roku 2032. My, diváci, jako bychom v sobotu ráno ty necelé dvě hodiny sledovali Kipchogeho dokonale efektivní pohyb, zastavený v čase. Na tváři není poznat ani to, jak dýchá, natožpak jak se cítí. Jen občasný úsměv prozrazuje, že právě překonává bolest, která je u maratonu nevyhnutelná a někdy k nesnesení.
Keňanovi Kipchogemu krom vší zmiňované podpory a dokonalé přípravy (tým expertů pro něj sestavil i speciální karbohydrátový jídelníček) pomáhala také genetická výbava, která jej předurčuje k vrcholovému výkonu. Ani to všechno by však na rekord nestačilo. Sami atleti i jejich trenéři stále častěji přiznávají, že to nejdůležitější se nakonec odehrává v běžcově hlavě.
Zde se můžeme přiučit u Keňana Eliuda Kipchogeho, ač bychom s ním na trati maratonu nedovedli držet krok ani 100 metrů. Nejde tu o schopnost přemluvit se k výkonu, přeprogramovat se tak, abychom nevzdali, jakmile je situace nepohodlná. Nezdá se totiž, že jde o divadlo pro média, když v dokumentu Breaking2 největší maratonec naší doby vytírá hadrem společné záchody v nijak honosném tréningovém kempu v keňském Kaptagatu a nosí si vodu ze studny. Kipchogeho pomyslná osobní studna je podle všeho hlubší než ty, z níž čerpají moderní manažerské příručky. Podobá se spíše hlubokým vrtům, o nichž už před staletími psali mystici.
Kipchogeho život je ta nejbanálnější rutina, jakou si dovedeme představit. Běhat, najíst se, vyspat, a tak pořád dokola. Znovu. Znovu. A znovu. Taková jednostrannost jistě člověka vede k úvahám, zda si svůj cíl, pro který obětuje všechny ostatní možnosti, vybral správně. Zda ten za to všechno stojí. I to je téma, k němuž by měli náboženští mystici minulosti co říci. Bez výjimky pěstovali život pro dnešního člověka neskutečně rutinní, obyčejný, jednostranný, zaměřený jako šíp.
"Jen ti, kdo mají kázeň, jsou svobodní", říkává Eliud Kipchoge, přezdívaný "keňský mistr Yoda", o sebekázni, jež je předpokladem skutečné volnosti. Jistě mu v tom ohledu rozumí třeba jazzový hráč, který se drilem ustálených forem propracoval k vlastnímu, originálnímu vyjadřování. Nebo muž či žena v baletních střevících, kteří se k lehkosti pohybu dopracují jedině těžkostmi nekompromisně tvrdého tréningu.
Taktika a strategie doprovodného týmu, díky níž se Eliud Kipchoge stal prvním maratoncem s časem pod dvě hodiny, neumožňují, aby Mezinárodní atletická federace zapsala jeho sobotní čas jako nový světový rekord. Ten stávající 2:01:39 ovšem beztak drží od loňského září právě Kipchoge.
Keňský mistr Yoda svým neuvěřitelně rychlým během připomněl naší proměnlivé době orientované na výkon, frustrované nedokonalostmi a lačnící po změně, pravidlo, které přestalo znít samozřejmě: Jedině odvaha zaměřit se na dobře vybraný cíl a neuhnout přinese člověku skutečný klid.
