Klára Votavová Klára Votavová | Názory
2. 11. 2023 14:36

Havlovská zahraniční politika je k Palestincům slepá

Čeští politici se rádi zaštiťují havlovskou lidskoprávní zahraniční politikou. Osm tisíc mrtvých Palestinců a obecně i oběti západních mocností ale tato politika odmítá vidět. To ji vyprazdňuje a diskredituje.
Následky izraelského masivního bombardování Pásma Gazy.
Následky izraelského masivního bombardování Pásma Gazy. | Foto: Reuters

Když se mě kamarádka, která žije napůl v Egyptě, zeptala, proč se české novinářstvo včetně mě nevyjadřuje ke smrti tisíců civilistů v Gaze, zněla moje odůvodnění chabě, jen co jsem je vyslovila. Čas, rodinné problémy vysávající moji psychickou odolnost čelit hněvu, nejistotu, zda situaci v Izraeli a Palestině dostatečně rozumím. Lidé, kteří se moc rádi zaštitují svobodou a demokracií, budou zcela určitě psát mému zaměstnavateli a budou mi přát znásilnění, běží mi hlavou i teď. Cítím ale, že svobodné diskuse - jejíž dosažení při sametové revoluci si budeme za tři týdny opět připomínat - bych se bát neměla. A proto píšu tento komentář.

Na slavnostní večeři, které jsem se účastnila minulý týden, chválil zástupce ministerstva zahraničí současnou vládu za návrat k havlovské zahraniční politice akcentující lidská práva. V kontextu probíhajícího izraelsko-palestinského konfliktu jsem se musela hořce usmát. Havlovská lidskoprávní politika totiž vždy měla své slepé skvrny, které se naplno projevují právě v diskusích o nejnovějším kole bojů mezi Izraelci a Palestinci.

Jenom den před touto večeří ujišťoval český premiér Petr Fiala v Izraeli svého protějška Benjamina Netanjahua o bezvýhradné podpoře České republiky v izraelské sebeobraně. Toho Netanjahua, co za mohutných protestů svých spoluobčanů po sérii korupčních skandálů sestavil vládu s náboženskými radikály, podporující nelegální osidlování Západního břehu a dlouhodobé porušování lidských práv Palestinců: neustálé sledovánízatýkání bez rozsudku, bourání a zabírání jejich domů. Toho Netanjahua, kterého samotní občané Izraele viní za bezpečnostní blamáž, která umožnila teroristům v Hamásu povraždit 1400 jejich spoluobčanů.

Minulý týden byla česká vláda, údajný zastánce havlovských lidských práv, jednou ze 14 na světě, kdo hlasoval proti rezoluci OSN nazvané "Ochrana civilistů a dodržování právních a humanitárních konvencí" v Palestině. Ministryně obrany Jana Černochová v reakci na to prohlásila, že ČR nemá co dělat v organizaci, "která fandí teroristům".

Tato rezoluce mimo jiné požaduje, aby obě strany konfliktu dodržovaly mezinárodní humanitární právo, které již dle OSN obě porušily: Hamás svým brutálním zabíjením civilistů i tím, že si z lidí dělají lidské štíty. Izrael tím, že 2,3 miliony obyvatelů Gazy odstřihl na několik týdnů od jídla, vody a elektřiny, a podrobuje je plošnému bombardování a vysidlování.

Je smutnou pravdou, že valné shromáždění v rezoluci vraždění Hamásu neodsoudilo a vyzvalo akorát k bezpodmínečnému propuštění všech rukojmích. Donebevolající je ale představa ministryně a mnohých jejích podporovatelů, že jenom Česká republika se chová morálně a je schopná čelit antisemitismu, západnímu "wokeismu" a tlaku muslimského světa.

8000 mrtvých, které nechceme vidět

Česká strana totiž také umí být slepá, a to k palestinským obětem. Odhady počtu lidí, kteří v Gaze nepřežili izraelské bombardování, se aktuálně pohybují okolo osmi tisíc. Skeptici - a patřil mezi ně i americký prezident Biden -  samozřejmě namítnou, že číslům od palestinského ministerstva zdravotnictví se nedá věřit, protože tamní samospráva je ovládána Hamásem. Humanitární organizace ale tyto počty i na základě předchozích zkušeností a satelitních snímků považují za uvěřitelné. Izraelská armáda, které čeští fanoušci z nějakého důvodu věří zcela nekriticky, zatím odmítá do Gazy pustit novináře, takže ověřování skutečného počtu obětí není možné. V době nejhoršího bombardování o víkendu navíc tamní obyvatele odstřihla od komunikačních sítí a zahalila do "digitální temnoty".

O 7. říjnu se v Izraeli již nyní hovoří jako o izraelském 11. září. Šok a bolest ze smrti spoluobčanů v malé zemi s úzkými vazbami je pochopitelně všudypřítomný. 11. září by však také mělo sloužit jako určité varování pro izraelskou, českou i světovou politiku. Jak připomněli v Deníku N Jakub Záhora i Šádí Shanaáh, 11. září ospravedlnilo americké intervence do Afghánistánu a Iráku. Ty si vyžádaly přes čtyři miliony obětí, podkopaly mezinárodní právo, rozšířily masivní digitální sledování - jenom proto, aby se do Afghánistánu vrátil po 20 letech Talibán a Irák zůstal hluboce destabilizovaný.  

Nyní se zdá, že Izrael opakuje americký scénář války proti teroru, který povede k dalšímu zhoršení vztahů mezi Západem a Blízkým východem, šířeji i globálním Jihem. Jak obrázky dětských obětí izraelských náletů, jejichž existenci odmítáme přiznat, zapůsobí v arabských zemích, jak asi ovlivní jejich vztah k Západu a jeho vznosným slovům o lidských právech? Západní diplomaté již nyní varují, že dvojí metr při posuzování obětí z Palestiny a Ukrajiny podkopává důvěryhodnost Západu i snahy dosáhnout celosvětového odsouzení ruského agresora.

Zaslepený Havel

Příklad toho, jak zaslepená česká "havlovská" lidskoprávní politika umí být, byl i postoj samotného jejího strůjce, Václava Havla, k válce v Iráku. Tu v roce 2003 k překvapení mnohých svých přátel na Západě podpořil, zřejmě unesen svým obdivem k Američanům a představou, že demokracie a kulturní normy se dají vyvézt.

Jak popsal politolog Pavel Barša, i o dvacet let později se chováme, jako bychom se právě probrali ze studené války. Lidská práva chráníme jenom tehdy, pokud to vyhovuje americkým zájmům. Odsoudíme tedy porušování lidských práv v Bělorusku, Rusku nebo na Kubě, ale nikoli v Saúdské Arábii nebo právě v Izraeli.

Západ pro mnohé Čechy zůstává zemí zaslíbenou, částí světa, kde si užíváme bezprecedentních osobních svobod, prosperity a bezpečí. Bohužel však často - a méně než lidé žijící v západní Evropě -  nechápeme, že náš svobodný Západ se k lidem z jiných kontinentů takto humanisticky často nechová. Že možná jeho bohatství vzniklo i na úkor ostatních částí světa. Zapomínáme na kolonialismus, kdy si Evropa v podstatě zdarma přivlastnila práci a materiály zemí jiných kontinentů. Zapomínáme na nespravedlivé obchodní dohody umožňující nerovnou výměnu, kdy lidskou práci i materiály nakupujeme pod cenou. Zapomínáme na více než 25 tisíc lidí, kteří umřeli ve Středozemním moři a Atlantickém oceánu od roku 2015 při cestě do Evropy. A nově ignorujeme i izraelské nálety v Gaze.

S překvapením se potom - jako teď ministryně Černochová - díváme na to, že jiné části planety mají na základě vlastní geografie, historie a kultury, světe div se, na svět a jeho komplikované konflikty jiný názor než my. Díky bohu za OSN, kde můžeme s těmito zeměmi s jinými zkušenostmi aspoň diskutovat a nezavírat se do názorových bublin, jako to rádi děláme na internetu.

Autorka je publicistka.

Spotlight: "Izrael na to nemá právo." Analytik řekl, kde židovský stát překračuje pravidla války

Spotlight Aktuálně.cz - Jakub Záhora | Video: Jakub Zuzánek
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy