Lhaní, kvůli kterému Johnson v minulosti dvakrát přišel o práci, není tím hlavním důvodem. Podstatnější je jeho inkompetence. Prokázal ji, když mezi roky 2016 a 2018 řídil ministerstvo zahraničí. Následky jeho pobytu ve Foreign Office řeší britská diplomacie dodnes. Ve světě pozurážel, koho mohl, a prokázal obdivuhodnou míru neznalosti. Nevěděl třeba, že Spojené království obchoduje víc s Irskem než Čínou. O muži, který prosazoval brexit i s argumentem, že Evropa pro Brity ztrácí význam a měli by se obrátit směrem k Asii, to vypovídá mnohé.
Ne, Boris Johnson není hlupák. Je to intelektuál s nejlepším vzděláním. Ale fakta ho v politice jednoduše nezajímají. Chová se jako herec, který nasazuje tvář podle toho, co scéna - a publikum - zrovna vyžadují. To snad mohlo fungovat v letech, kdy byl populárním starostou Londýna. Ani v něm ovšem nic podstatného nevykonal, pouze dotáhl do konce projekty svých předchůdců, třeba olympijské hry. V Downing Street 10, sídle britských premiérů, to ale fungovat nemůže. Jak napsal týdeník The Economist, "pan Johnson nikdy ani náznakem neprokázal, že by byl schopen zvládnout dvě věci, které charakterizují moderní vládnutí: neúprosný nával práce a schopnost dosáhnout komplikovaných kompromisů".
Tyto dovednosti přitom bude Johnson potřebovat jako málokterý jiný britský premiér v mírových časech. Jeho země se nyní zmítá v nejhlubší politické krizi od druhé světové války. Brexit ji trhá na dvě nesmiřitelné poloviny a politici se ani tři roky po referendu nejsou schopni domluvit, jak by vlastně opuštění unie mělo proběhnout.
Může Boris Johnson tohle všechno dát do pořádku? Těžko. Leda by přestal být tím politikem, jakého jsme až dosud znali: nezodpovědným floutkem, který mění názory rychleji než počasí a nenamáhá se dozvědět prakticky nic o ničem. Naděje, že se to stane, není zrovna velká.
