Poslanecká sněmovna nejspíš už do voleb nestihne opravit náhubkový zákon. Kateřina Jacques správně připomněla, že by média měla víc lobbovat, protože v zákoně jde o jejich práci a když je to zbytku parlamentu fuk, jedna poslankyně to nevytrhne.
Náhubkový zákon platí od 1. dubna 2009 a v porovnání s tím, jak kvůli němu novináři šíleli před rokem, je teď ticho po pěšině.
Vysvětlení je dvojí. Zaprvé: Tisk si zvykl a naučil se s náhubkem žít a nejspíš nemá v šuplíku žádné výbušné přepisy policejních odposlechů, které by si přál publikovat. Nestal se zatím žádný precedent, který by ukázal, jak moc je zákon nesmyslný.
Zadruhé: Novela zákona, pod kterou je Jacques podepsaná, je sice lepší než dnešní stav, ale zas tolik toho neřeší. Například, tisk by pořád mohl za porušení „náhubku" dostat pokutu až pět milionů.
Dál platí, že to, co se snaží „ošetřit" krkolomný náhubkový zákon nebo jeho novela, je buď už v jiných paragrafech (občanský zákoník), nebo to vůbec v zákonech být nemá, protože je to součást novinářské etiky.
Náhubkový zákon je naštěstí nesrozumitelný a zpochybnitelný (v novinářské praxi by se našly možná desítky sporných situací, u kterých není jasné, jestli se na ně vztahuje nebo nevztahuje). Proto je pochopitelné, že tisk tolik nepálí, jestli bude platit ve stoprocentní nebo osmdesátiprocentní verzi. Nejlepší by bylo zrušit ho, ale i žít se s ním dá; není to „bič", ale prostě hloupost.
V ten samý den, kdy náhubkový zákon sněmovna zařazovala na program schůze, potvrdil soud Nově pokutu 600 tisíc za záběry týraných chlapců z Kuřimi. Kuřimská kauza přitom stála na počátku „náhubkového zákona", v době, kdy se mu tak ještě neříkalo. (Některá média tehdy zveřejnila záběry ponižovaných hochů i jejich identitu.) V prvním návrhu zákona šlo jen o ochranu soukromí obětí zločinu.
Pokuta pro Novu nemá ale s "náhubkem" vůbec co dělat, uložila ji podle jiného zákona Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Chcete další důkaz, že náhubkový zákon je k ničemu?
Čtěte také: Zprávy o páté, archiv vydání
V schönbrunnské menažerii mezitím propuklo radostné vzrušení. Zaměstnanci zvěřince přistihli tamní pandy, jak se páří. Yang Yang prý kolem Long Huie nejdřív „tancovala" a pak mu přesně ukázala, kdy nadešel ten správný okamžik, popsala ředitelka zoo.
Není to legrace, pandy totiž mohou počít jen dva až tři dny v roce.
Na videozáznamu z roku 2007 je Yang Yang a maličký Fu Long, který byl mezitím z matčiny náruče odeslán do Číny, odkud pocházejí i jeho rodiče (v Schönbrunnu jsou na hostování do roku 2013). Bůhví, jestli se rodina někdy ještě potká pohromadě.
Kamionový závodník David Vršecký a jeho tým Buggyra se v pátek opět pokusí o několik světových rekordů: nejdříve v průměrné rychlosti dosažené na 100 kilometrech a pokud to podmínky dovolí, pak i na 100 mil, 500 kilometrů a ve vzdálenosti ujeté za hodinu. Poprvé se Vršecký rozjel už v úterý, ale okruh Lausitzring u Drážďan má až moc klopené zatáčky a náklaďáku praskla pneumatika. Teď to zkusí na jiné trati, také v Lužici.
I vy si možná umíte představit nějakou ještě zbytečnější lidskou činnost, než jezdit hodně rychle závodním kamionem. Tak schválně, zkuste to, co vás napadne.
Britský premiér Gordon Brown kritizoval plán na zpoplatnění internetových stránek novin magnáta Ruperta Murdocha. "Lidem vadí platit za základní zprávy," reagoval na otázku BBC.
K tomu se sluší podotknout: V Británii jsou tři neděle před volbami a pravděpodobnost, že by jakýkoli lídr lidem vzkázal, že budou platit za něco, co je doteď zadarmo, je nulová. A nemusí to být ani lídr labouristů, do kterých se Murdochovy listy strefují - často způsobem, o jakém se nám ani nezdá. Kromě toho: Murdoch si se svými weby může dělat, co chce; co si o jejich placení myslí Brown, je vedlejší.
Dnešní písničku na přání posíláme Tomáši Pitrovi, obchodníkovi s oleji, alkoholy a informacemi. Do dalších let na útěku před českou policií mu přejeme hodně zdraví (pozor na lyžích), osobní pohody a úspěchů v jeho náročné a odpovědné práci.
