Karl Rove, který byl poradcem prezidenta George Bushe juniora a o americké politice něco málo ví, před pár dny v deníku Wall Street Journal upozornil, že během prezidentské kampaně přijde na každého z vážných kandidátů řada, kdy se stane otloukánkem. Kdy sklízí, jak napsal Rove, "nepříznivé zpravodajství a ultra kritické komentáře".
V aktuálním demokratickém souboji o prezidentskou kandidaturu teď přišla řada na Joe Bidena. Po dubnovém vstupu do kampaně jej průzkumy okamžitě pasovaly do role favorita, své nejvážnější soupeře, senátora Bernieho Sanderse a Elizabeth Warrenovou nechával o několik koňských délek za sebou.
Jenže poslední týdny potvrdily, že na špici peletonu to fouká opravdu hodně. Bidenův náskok se citelně ztenčil. Soupeři vidí jeho záda stále blíže a dává jim to křídla. Novináři, kteří nikdy nemají rádi předvídatelnou nudu, vycítili drama.
V případě deníku Washington Post to platí takřka doslova. List přišel se zajímavým nápadem. Za demokratickými kandidáty vyslal do terénu svého divadelního kritika Petera Markse. Toho, věrného své erudici, nezajímá ani tolik politika, ale projev kandidátů v kampani. Jejich předvolební mítinky i neplánované kontakty s voliči. "Jaká divadelní hra by to asi byla?" uvažuje Marks. A výsledek je čtivý, jiný než obvyklé zpravodajství, zábavný.
I když jak pro koho - konkrétně Bidena totiž Peter Marks nepotěšil. Hodnotí jej jako přístupného, pro každého je hned prostě "Joe". Podle Markse je v tom ale cítit i "zoufalá snaha muže, který konečně touží po uznání, jež se mu tak dlouho vyhýbá".
"Biden mi připomíná Willyho Lomana ze Smrti obchodního cestujícího," píše Marks. Je to hodně tvrdý úder. Willy Loman je ve hře Arthura Millera tragickou postavou. Autor ho zachycuje ve chvíli, kdy jej zaměstnavatel po pětatřiceti letech propustil. Loman je zlomený muž, nechápe, co a proč se stalo, svoji ženu a syny zasypává melancholickými vzpomínkami, jak ho všude, kam jako obchodní cestující zajížděl, měli rádi. Bez práce i bez budoucnosti se Loman rozhodne zabít v autě, aby jeho životní pojistka alespoň vyřešila svízelnou finanční situaci rodiny.
Upřímně řečeno: Marksův příměr je dílem škodolibý a dílem umělý. Jenže divadelní novinář má zároveň dobré oko, když popisuje Bidenovu kampaň. Řada jeho postřehů patrně leží v hlavě i mnohým demokratickým voličům, jak ukazuje poslední pokles Bidenových preferencí v průzkumech.
"Ve svých šestasedmdesáti Biden čas od času kandiduje na prezidenta už více než třicet let. Poprvé se o tento džob ucházel v roce 1987. Proč ho chce znovu právě teď, není tak úplně jasné. Z jeho někdy utlumeného projevu, z jeho častých odkazů na minulost, a dokonce i z jeho zdrženlivosti říct si lidem o jejich hlas, máte dojem, že i on sám ještě musí přijít na jasné, silné zdůvodnění své kampaně," píše Marks.
Z Bidenova dosavadního vystupování, z jeho kampaně, opravdu vane rozpačitost. "Jde o duši této země," prohlašuje Biden, proč chce porazit Trumpa. Biden se prezentuje jako "klidná síla", jako ten nejpravděpodobnější demokratický kandidát, který Trumpa může dostat na kolena. Politicky to tak asi je, jeho středový program by byl v prezidentských volbách pro voliče přijatelnější nabídkou než levicově-liberální agenda jeho nejvážnějších soupeřů Warrenové a Sanderse. Jenže předvolební kampaně, to je také velká show. Voliči chtějí cítit energii, která nestrhne jen rozum, ale také emoce. Nic takového ale Joe Biden do svého okolí zatím nevysílá.
Willy Loman je mrtvý, jeho soused Charley v závěrečné scéně hry Arthura Millera uvažuje o profesi obchodního cestujícího: "Je to člověk, který visí ve vzduchu, jeho výbavou jsou vyleštěné boty a úsměv." V Millerově hře jde o metaforu pro celý Lomanův neukotvený život na cestě, divadelnímu kritikovi Peteru Marksovi to ovšem opět evokuje projev Joe Bidena v jeho prezidentské kampani.
"Pokud by Bidenovi v té roli (obchodního cestujícího) něco opravdu dobře posloužilo, tak je to jeho úsměv plný zářivých zubů. Na škále bělostnosti od 1 do 10 je to 15, je tak oslnivý, že se může zdát, jako by to byl sám úsměv, ke kterému je přiřazena náhodná osoba," píše kritik Washington Post.
A opět: je to tvrdé až cynické, ale Marks vystihuje zvláštní nejistotu, kterou při sledování Bidena cítíte. Je v americké politice už 45 let, do Senátu byl poprvé zvolen v roce 1972. Jde o zkušeného politického harcovníka, ale dokáže voliče ještě strhnout? Bude jeho bezchybný úsměv důvodem, aby se k volbám obtěžovali mladí lidé, studenti, černoši? Dokáže zaujmout ještě něčím jiným než častými přežblebty?
A přinejmenším ještě v jednom bodě se Peter Marks trefuje, když ze závěru Millerovy hry cituje povzdech ženy Willyho Lomena Lindy. "Takovému člověku se konečně musí věnovat pozornost," říká, když synům vysvětluje, proč by měli otce v jeho životní krizi podpořit.
Co to má společného s Bidenem a jeho kampaní? Opět jen pocit, ale opět hodně rozpačitý. Není vůbec nic divného na tom, že kandidáti mají v kampaních silnou podporu ve svých partnerech, Bidena takto doprovází jeho žena Jill. Zní to ovšem zvláštně, když pak voličům vysvětluje: "Některý jiný kandidát se vám možná libí více, ale musíte se podívat na to, kdo může vyhrát."
Je to racionální argument, ale od životního partnera byste čekali něco víc. Ne snad přímo vášeň, to se do politické kampaně asi nehodí, ale trocha emocí ("O ničem nepřemýšlejte a jděte volit toho nejlepšího chlapa, kterého znám!") by nezaškodila.
"Joe Biden zdůrazňuje, že je vůdčím tradičním demokratem, ne blouznivým radikálem s receptem na všechno, který chce z Ameriky učinit progresivní ráj. A jeho soupeři mu tím, co hlásají, skutečně pomáhají, vedle nich vypadá normálně," napsal Karl Rove pro Wall Street Journal. Ani podle něho to však vůbec neznamená, že má výhru jistou. Zběhlý politický analytik tak říká v podstatě to samé, co se divadelní kritik Peter Marks pokusil vystihnout svým příměrem Bidenovy kampaně ke hře Smrt obchodního cestujícího.
Podle Rovea je Bidenův dosavadní projev "unavený". A zadruhé: "Biden ukázal malou schopnost osvěžit svoji zprávu pro voliče, a udržet tak jejich zaujetí." Rove upozorňuje, že celý závod, i když už trvá měsíce, je vlastně teprve na začátku. " A ne každý na tento vytrvalostní závod má. Ovšem každý, kdo to dokáže, může nakonec získat demokratickou nominaci," píše Rove.
Vzhledem k tomu, že Joe Biden už teď občas vypadá, jako by mu docházel dech, to zní spíše jako varování než jako podpora jeho šancí.
