Vláda ve středu přiklepla Velké ceně silničních motocyklů v Brně dotaci třicet milionů korun. Příběh je to už několik let stejný: Automotodrom prodělává a jeho šéfové více méně úspěšně lobbují u státní pokladny, hrozíce, že jinak zavřou krám a Grand Prix nebude. Rozdíl je snad jen v tom, že letos byla jejich ruka natažena ještě pevněji než dřív.
Pořadatelé žádali sedmdesát milionů, ministr školství navrhl dát čtyřicet, třicet je kompromis. Pro srovnání: je to úplně stejná částka, o jakou se vloni stát hrdlil s iniciativou Zachraňte kulturu, protože ji předtím seškrtal v grantech na tzv. živé umění. Za třicet milionů by město Ústí mohlo tři roky vydržovat své Činoherní studio. Nebo by Národní galerie mohla zavést dobrovolné vstupné.
Srovnávám nesrovnatelné a spěchám dodat, že úmyslně. Aby vynikla absurdita.
Je skoro těžké představit si nějaký komerčnější podnik než velký závod motocyklů polepených reklamou, vysílaný v přímém přenosu do x zemí světa. Nejlevnější lístky za 1600 korun, pivo dobře za 50. Přesto se dotuje státem – dokonce ze státní rozpočtové rezervy. Ministře šetření Babiši!
Jistě, Velká cena na Masarykově okruhu je svým způsobem také součástí „kulturního dědictví“ a „rodinného stříbra“. Ale taky si, na rozdíl od některých divadel a galerií, může a má pomoci sama. Závody motorek jsou masová zábava, a pokud je prodělečná, může to mít pouze dvě příčiny: buď masy už nebaví, anebo vynáší peníze nějakým záhadným způsobem. Fanoušci do Brna jezdí pořád, čili pravděpodobnější je ta druhá varianta.
Nebojme se přiznat, že pro některé lidi je Velká cena reklamou – aby se Brnu a okolí v jejím čase vyhnuli. Ano, i takoví škarohlídi, kterým vůně benzínu a řev motorů nic neříká, existují. A jsou to daňoví poplatníci.
Není známo, že by stát svůj každoroční příspěvek autodromu doplnil o nějaké podmínky. Nebo přísný audit. Prostě sype – soukromníkům – a nedává najevo, že by se valně staral, jak to mají pořadatelé se sponzory a vůbec ekonomikou podnikání. Jako by stačilo ujištění, že jde o reklamu pro republiku a kraj. (Což je pravda, ale o kultuře platí totéž.) A že závod, respektive jeho za služby utrácející diváci přináší do rozpočtu peníze. Což je pravda, ale o kultuře platí totéž. A je tu pár rozdílů. Velká cena trvá několik dní v roce, kdežto divadlo nebo opravená památka „lákají“ a „vydělávají“ průběžně. A obvykle nespotřebovávají vedlejší náklady, jako je nasazení policie, kriminalita, nehody nebo ucpané silnice. O hluku a emisích nemluvě.
Nebojme se také přiznat, že pro některé lidi je Velká cena reklamou – aby se Brnu a okolí v jejím čase vyhnuli. Ano, i takoví škarohlídi, kterým vůně benzínu a řev motorů nic neříká, existují. A jsou to daňoví poplatníci.
Přes to všechno je lepší, aby mistrovství světa silničních motocyklů v Brně pokračovalo, než aby skončilo. Není správné rušit tradici a brát lidem zábavu. Ale takhle to dál nepůjde. Buď si musí pořadatelé vyřešit financování sami. Anebo pokud je ve státním zájmu, aby show pokračovala, musí se o ni stát začít starat, ne jen na ni doplácet. Případně zestátnit Masarykův okruh a očekávat na něm brzkou návštěvu z Nejvyššího kontrolního úřadu. Kuriózní úvaha? Ano. Asi jako obléct divadelní herce do kostýmů s nášivkami sponzorů, jaké mají na kombinézách motocykloví závodníci.
P. S. Nejde jen o dotace na menšinovou kulturu (ano, někteří daňoví poplatníci pro změnu nechodí do divadla): třicet milionů ročně je například zhruba částka, jakou stát podporuje sportovní veslování nebo plavání. A čtvrtina dotací na veškerou českou atletiku.
