Ani po týdnu není snadné vyjít z údivu nad tím, jak proběhly orgie přímé demokracie, uspořádané pod názvem Referendum o vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Nebo jim, pro lepší pochopení, říkejme plebiscit. Slovo pochází s latinského plebei scitum, což Wikipedie překládá jako "lidu se uzdálo". Tak to jsme doma: "uzdálo se" dobře vystihuje proces i výsledek.
Jak v Sedmi statečných vypráví pistolník Vin: Znal jsem chlápka, kterej si jednou sundal šaty a skočil nahej mezi kaktusy. Ptali se ho, proč to udělal. Řekl jim, že mu to přišlo jako dobrej nápad.
Tentokrát se politikům uzdálo, že vypíšou referendum (Cameron) a že budou lid v kampani lakovat až hrůza (Johnson a kol.). Lidu se uzdálo hlasovat v poměru 52:48 pro Brexit.
Načež se ukázalo, že po skoku do kaktusového pole nikdo netuší, co by měl být ten příští dobrej nápad. Uzdálo se, že se v tom budeme prozatím společně plácat. Klasické vítězství Pyrrhy.
xxxxx
Referendum se tváří jako převlečené volby a skoro všichni ho tak berou. Malý, ve skutečnosti osudový rozdíl uniká pozornosti: výsledek referenda ještě není ten pravý. Je to jen předznamenání, ze kterého se teprve musí něco dalšího v provozu demokracie vyvodit - činy politiků, demise, dohody, volby, jmenování vlády a tříbení opozice a podobně. Referendum není řešením, ale dost často naopak - viz Británii a Evropskou unii - vývařovnou problémů. Někdy - jako to britské - není ani formálně závazné, je to jen pokyn zpracovat výsledek v politických rozhodnutích.
To všechno neznamená, že se referenda nemají pořádat, jen je třeba počítat s tím, co dokážou (a co nikdy ne). Postbrexitová bezradnost je perfektním příkladem.
Referendum je něco mezi volbami a sběrem lajků na Facebooku. Vůbec není vyloučené, že se v něm hlasuje s vědomím životní odpovědnosti a že ze sčítání hlasů vyjde nejprospěšnější rozhodnutí. Stejně jako to není vyloučené na Facebooku. Anebo se skáče mezi kaktusy.
Když se "spletete" u voleb, můžete to na rozdíl od referenda za čtyři nebo kolik let napravit. Referendum žádný volební cyklus nezná, je to Buď/Anebo. A obvykle mu chybí procedura "co dál", pokud voliči odhlasují změnu. Následuje zírání.
xxxxx
Slovo "elita" získává v referendové době ještě hanlivější přídech. V nedůvěře "lidu" vůči (samozvaným, pseudo- apod.) elitám patříme k mezinárodní špičce. Jde o jeden z nejživotnějších odkazů komunistického panství (kdy si oficiálně měli být všichni rovni a dosavadní elity byly z valné části anulovány).
Referendum a interpretace jeho výsledků (lidu se uzdálo) je ideální příležitost, jak předsudky vůči elitám rozvinout. Kdo namítne, že voliči jako celek nerozhodli moudře, nebo dokonce nedokázali dobře vyhodnotit, oč běží, je obviněn z elitářství, což je, jak víme, mimořádně zlá úchylka. Zpronevěřit se zájmům lidu, odcizit se mu, no fuj.
Sledujeme hádání hluchých elit s němými elitami. Jedny se pokoušejí kritizovat vůli lidu, ty druhé se zase prohlašují za reprezentanta jeho zájmů, a proto se pro jistotu samy k elitám nepočítají. Bylo by to riskantní. Elity jsou z principu v menšině, lid ve většině. Když budete moc elitní a málo lidoví, lid vás prokoukne a končíte.
Američané by si měli ještě do podzimu zajet do Anglie - ať vědí, do čeho s Trumpem jdou.
