Je to pár let, co se vlci začali vracet do české přírody. Ale i po tak krátké době je nemůže vystát jejich hlavní predátor - člověk. Myslivci je touží střílet. Myslivecká komise Agrární komory doporučila, aby byl vlk přeřazen z kategorie přísně ohrožených živočichů do kategorie nižší. Změnu chtějí zanést do novely zákona o myslivosti. Podobné přání mají farmáři. Kupříkladu ti z Broumovska požadovali po soudu, ať státu nařídí změnit zákon. I oni chtěli regulovat počet volně žijících vlků. Rozuměj střílet je a lovit.
Porovnejme si čísla, aby bylo jasné, o jak velkém domácím problému mluvíme. V Česku žije celkem 60 až 80 vlků a občas k nám nějaký (možná i malá smečka) přeběhne přes hranice. Podle Myslivecké statistiky za rok 2018 u nás v roce 2015 napočítali 31 223 loveckých psů, 92 014 držitelů loveckých lístků a 5792 honiteb. Myslivci zaznamenali 23 978 ulovených a evidovaných kusů jelení zvěře ("nový rekord") a u černé zvěře dosáhli "historicky nejvyšší úlovek 185 496 ks divokých prasat". Oficiálně ulovených vlků napočítáme nula, neboť tyto šelmy jsou státem chráněny. Zatím.
Proti sobě tedy stojí 80 vlků a 90 tisíc myslivců (omlouvám se mezi nimi všem, kteří vlky nechtějí lovit, naopak by je sami rádi chránili, i takoví samozřejmě existují). Vlkůchtivé myslivce pak logicky podporuje část farmářů chovajících ovce. Zůstaneme-li u myslivců, na vlky jich je tisíckrát více. Docela slušná predátorská přesila. Představme si, kolik vlků by tu asi zbylo, kdyby stát povolil jejich "regulaci" - ani jeden.
S požadavkem na "regulaci vlků" myslivci přišli už v prosinci loňského roku. Na tiskové konferenci Českomoravské myslivecké jednoty varovali před nimi, bobry a vydrami. Škody napáchané vlky prý "rostou neuvěřitelnou rychlostí". Taky tvrdili, že návrat šelem vůbec nesouvisí s kvalitou přírody a biodiverzity, ta je zde podle nich "ve vůbec nejhorším stavu za celou historii" (od pádu komunismu to u nás šlo zřejmě totálně zu grunt).
Zvláštní věc: myslivci se starají o škody, které vlci páchají na ovcích, kozách, někdy i telatech. Zkrátka na hospodářských zvířatech. Ta však nespadají do jejich zákonného ranku. Navíc, jak známo, škody na chovech stát farmářům nahrazuje. Podle ministerstva financí celkové kompenzace v roce 2017 nedosáhly ani 700 tisíc korun.
Osmdesát vlků myslivci vidí jako velký problém, sami však nezvládají, co by zvládat měli: regulaci přemnožených divokých prasat, která ničí úrodu zemědělcům, a jelenů, kteří poškozují lesy. Škody tohoto typu jsou se škodami způsobeným vlky zcela nesrovnatelné.
Ovčí národ
Psal jsem o tom před čtyřmi roky: návrat vlků, rysů, medvědů a orlů do Česka je skoro zázrak. Nejen proto, že sem patří. Zásadní je vědomí, že vybíjení šelem člověku škodí. Že "panování nad tvorstvem" neznamená vymlátit to nepohodlné, nýbrž úkol udržovat život okolo sebe v rovnováze. Volání po opětovném vybíjení té necelé stovky vlků (strašně málo, cosi jako opak přemnožení) se podobá chuti betonovat a asfaltovat krajinu. Či podivné potřebě sekat trávu na výšku tří milimetrů, kácet aleje, mýtit křoviny, dělat si "pohodlí" a svět kolem přitom nenávratně ničit.
Lze pochopit, že pro farmáře tragédie, když jim vlk napadne stádo ovcí. A lez pochopit, že jim zabité kusy peníze od státu tak docela nenahradí. Lze chápat i to, že by proto chtěli vlky střílet. Možná by si ale právě oni mohli uvědomit, jak jsme přírodu okolo sebe zdevastovali - a že bychom z čirého pudu sebezáchovy měli couvnout o pořádný kus zpátky. Tady platí, co říkají ekologové, že se máme s "našimi" šelmami naučit znovu žít, protože je potřebujeme.
Český člověk je potřebuje obzvlášť. Vlk je nádherná bytost, od níž se můžeme učit samostatnosti, opatrnosti, divokosti. Jsme příliš ochočený, "ovčí" národ (pokud si mohu dovolit tak mohutné a samozřejmě nepřesné zobecnění), kus šelmí prozíravosti by nám svědčil. (A jen na okraj připomínám, pokud jde o šelmy, že máme ve znaku lva. Co kdyby se usadil v našich luzích a hájích? To by bylo poplachu.)
Potřebujeme se vrátit o několik kroků, o několik desítek let zpátky. Nechat vlka žít v českých lesích, udělat mu místo, chránit ho. Je to podobné jako usilovat o to, aby se potoky a řeky zase klikatily, aby meliorizačními strouhami neodtékala vzácná voda, aby u nás nebyly vysazovány jen rychle rostoucí smrky.
Chceme vše řídit, zjednodušovat si život, žít maximálně pohodlně, a pak jsme najednou vším tím pohodlím unaveni, vyděšeni, nedá se v tom nudném pohodlí kloudně existovat, kdesi v skrytu duše toužíme po divočině (možná jí teď říkáme "adrenalin"). Vlk dnes reprezentuje ztracený svět, naši vinu, surovost, s jakou jsme mnoho let ke svému okolí chovali. S níž jsme likvidovali krajinu, ve které žijeme. My, páni tvorstva.
