Prezidentské volby převzali do rukou právníci. Do voleb, naplánovaných na 11./12. a 25./26. ledna, se od pátku zaklesla slova kdyby, pokud a jestli. Nic není jisté.
První přímá volba se nejspíš ocitne ve stavu, který předpovídal předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Stížnosti odmítnutých kandidátů budou řešit soudci, a protože to nebude nic jednoduchého (žádný takový případ ještě na stole neměli) a času není mnoho, je možné, že se termín voleb posune.
Nejistota ohledně voleb je špatná. Každé veřejné hlasování by mělo proběhnout pokud možno hladce, srozumitelně a nestresovat voliče víc, než je nutné. Nejasnosti nepřímo ohrožují důvěryhodnost voleb, což je obzvlášť u první přímé volby prezidenta vážné.
Odmítnutí kandidáti ovšem mají svaté právo se odvolat a soudit. Svým způsobem bude i dobře, pokud to udělají a justice stanoví precedens pro další volby a další sběr podpisů.
Vinu za potenciální zmatky nesou především politici, kteří volbu prezidenta připravovali. Přestože se o přímé volbě mluvilo roky, politici s ní tak dlouho otáleli, až jim na tzv. prováděcí zákon, který stanovuje její pravidla, zbylo málo času.
Změna ústavy přišla pozdě, volební zákon vláda navrhla na poslední chvíli a parlament ho schválil v cuku letu, aby se vůbec volba mohla konat, než Václavu Klausovi vyprší mandát. (Příští týden tomu bude 100 dní).
Příprava na prezidentské volby dřív spočívala vlastně jen v tom, že bylo potřeba předem zamluvit Španělský sál, říká právník Jan Kysela. To se teď změnilo, dodává: ale lhůty pro podávání přihlášek, jejich úřední přezkoumání, odvolání k soudům atd. zůstaly skoro stejné, jako když stačilo zavolat na Hrad, jestli mají volno. Nadsázka je to jen mírná.
Volební premiéru ovšem podcenili nejen zákonodárci, ale i někteří kandidáti. Ukázalo se, že spolehnout se na 50 až 60 tisíc podpisů je riskantní a pro jistotu je třeba nasbírat víc.
Jak rozhodne Nejvyšší správní soud a po něm případně Ústavní soud, se nedá předpovídat. Jestli dá větší váhu formálnímu dodržení volebních pravidel, nebo právu být volen a dobré víře kandidátů, nikdo neví. Je klidně možné, že se Okamura, Bobošíková a Dlouhý zase vrátí do hry. Je možné, že volby budou v lednu, později v zimě či na jaře, nebo teoreticky dokonce až na podzim, protože soud část volebního zákona zruší.
Pokud - zvykáme si na to slovo - rozhodnutí vnitra soudci potvrdí a do voleb v zimě půjde jen osm z jedenácti vážných uchazečů, co to může znamenat pro výsledek?
Především jde o dobrou zprávu pro Miloše Zemana. Z neúčasti Bobošíkové a Okamury by profitoval nejvíc, k jejich voličům má blíž než Jan Fischer či Jiří Dienstbier. Ten se do druhého kola zřejmě nemůže dostat jinak než na úkor Zemana, takže by tím pádem jeho vyhlídky klesly.
Další efekt by byl asi zanedbatelný. Vladimír Dlouhý by neměl tolik voličů, aby z nich mohli významně těžit jiní pravicoví kandidáti. Na Okamurově absenci by snad ještě mohl vydělat další „exotický" a dosud nepolitický kandidát Vladimír Franz. Ale to už jsou zlomky procent.
A hlavně: Kdyby.
