V neděli začal advent. Advent je pohyb nejen nábožensky (křesťané rok co rok znovu očekávají "příchod", narození Spasitele), ale i mimo církve a kostely. Žijeme v pohybu, někdo ho vidí jako "tekutou dobu", ten obraz evokuje jakousi záplavu a cosi blízkého tonutí, až utonutí, něco nejistého, ale i očekávaného. Pořád na něco čekáme, protože naše doba nekončí, letí dopředu jako proud rozvodněné řeky. Advent, příchod, očekávání má hlubší smysl, zachycuje samotný základ lidské existence. Kdo už nic nečeká, ten to zabalil, vlastně není, neexistuje, nežije, zrazuje svou existenci, čeká už jen na smrt.
Už od jara čekáme na vakcínu proti covidu. Z ní se teď stala jakási momentální "kristuska", spasitelka. Až bude k dispozici očkování, až budeme my očkováni, nemusíme se bát koronaviru.
Čekáme taky na "rozvolnění" vládních proticovidových opatření, která nás svazují, "znesvobozují". Najednou se ze samozřejmostí (vyjít si ven, jít na koncert, do divadla, na mejdan, s přáteli na pivo či víno) staly nesamozřejmosti. Je cenné si uvědomit, že bychom měli být vděční za samozřejmé věci, jež se během pár dní a týdnů promění ve sny, v cosi vysoce, zásadně nesamozřejmého.
Důchodci v těchto tekutých, nejistých dnech taky čekají. Nejen na rozvolnění, které jim vrátí staré, životně důležité osobní schůzky, kontakty, společenství. Čekají na 5000 korun, které jim vláda jednorázově pošle na přilepšenou k penzi. Minulý týden návrh zákona po souhlasu obou komor parlamentu podepsal i prezident republiky Miloš Zeman (taky důchodce).
Minulé úterý tweetovala ministryně financí Alena Schillerová: "Podepsáno. Peníze na výplatu jednorázového příspěvku 5000 Kč pro důchodce jsou na cestě." Finance tedy uvolnily potřebnou sumu. Důchodcům přijde "rouškovné", jež jim má pomoci v této vykolejené, těžké době. Nebude se zahrnovat do příjmů a nesmí na ně sahat exekutoři. Dohromady by tenhle vládní "dárek" z našich kapes mělo dostat asi 2,9 milionu žen a mužů.
S "rouškovným" je to jako s mnoha kroky, které činí tato vláda. Rozhodně je ne všichni přijímají s nadšením. Část společnosti v pěti tisících vidělo úplatek před krajskými volbami i před sněmovními volbami, vykalkulovaný marketingový tah. Aktuálně.cz zveřejnilo 20. září anketu, ptalo se penzistů, jak ten dar "od Babiše" vidí.
Paní Irma, 87 let, Sloup v Čechách: "Jsem moc ráda, protože mi moc peněz nezůstává, a navíc platím hodně za léky." Pan Karel, 84 let, Nový Bor: "Viděl jsem, jak o tom mluví v televizi. Nemám toho Babiše rád. Je to estébák a ty jsem nesnášel vždycky, prevíty."
Já to od něj nechci! Já mu to pošlu zpátky!
Paní Milena, 74 let, Nový Bor: "Je to úplatek a zvedá se mi z toho žaludek. Nejradši bych jedla suché brambory. Daruji je potřebným." Pan Jiří, 76 let, Vyškov: "Nějaká koruna pro důchodce je vždycky dobrá. Mám na to tedy takový názor, že je dobře, že si nás důchodců váží."
Pan Josef, 64 let, Dolní Němčí: "Pokud dávají, ať dají. Ať ale dají i matkám samoživitelkám. Nejen pro nás, ale i pro druhé." Pan Ladislav, 90 let, Lanškroun: "Určitě to není zbytečné. Důchod není moc vysoký a všechno se pořád zdražuje… Využiji to na to, co budu nejvíce potřebovat."
Chudí důchodci většinou pěti tisíci nepohrdnou. Bohatší, ti, kteří nemají rádi důchodce a premiéra Andreje Babiše (ANO), často řeší, "co teď s tím". Jeden mi nedávno volal: "Já to od něj nechci, já si to od něj nevezmu, vrátím mu to. Pošlu mu to na Úřad vlády, ať si s tím dělá, co chce." Takových se najde víc. A nemusí to být zrovna ti nejbohatší, nejzabezpečenější důchodci. Často říkají (a nejen oni): "Měli to dát jen těm potřebným, chudým. Tam to má smysl, ale nám ne."
Vlastně moc pěkná, krásně adventní úvaha. I mnozí nebohatí, chudí důchodci říkají: "Dám to dětem, vnoučatům." Někteří lidé ten nečekaný dárek chtějí rozdat, koupit za něj třeba vánoční dárky. (To by se asi Aleně Schillerové a Andreji Babišovi líbilo, potřebují "podpořit utrácení".)
Advent je pohyb, posun. Možná by ti bohatí důchodci, kteří "pět tisíc od Babiše" (ano, vím, on jim je nedává, dávají jim je ti, kteří odvádějí daně) nechtějí, mohli udělat něco jiného. Mohli by ten jednorázový dar vzít pozitivně, pochopit ho ne jako "Babiš uplácí", ale jako možnost pomoct jiným.
Každý důchodce, který těch pět tisíc nechce, by se mohl rozhlédnout okolo sebe tam, kde bydlí. Určitě někde poblíž najde jiné penzisty, staré ženy a muže, kteří skutečně peníze nemají, pro které je ta suma veliká a hodně jim pomůže. A může jim kus toho svého daru, nebo třeba celý, dát. Advent.
Jiní odmítači je mohou poslat Člověku v tísni či jiné pomáhající organizaci, u níž je jistota, že s nimi naloží rozumně. Použijí je na vzdělání chudých dětí, nebo na pomoc starým či mladým nejchudším. Najednou bude z těch peněz "od estébáka", z toho "úplatku", z té "marketingové akce" něco skutečně dobrého. Několik desítek, stovek, tisíců chudých dostane ne pět tisíc, ale deset tisíc korun.
Podle statistické ročenky České správy sociálního zabezpečení loni bralo starobní důchod vyplácený sólo ve výši nad 18 tisíc celkem 77 600 mužů, žen pak mnohem méně (žijeme v Česku, kde jsou ženy finančně podhodnoceny), celkem 18 961 (souhrnné údaje za rok 2019).
Tak si dovedu představit, že třeba tisíc žen a mužů, nebo i deset tisíc, vezme vládní dárek a zajdou tu za paní, která je viditelně chudá, sama, jezdí na nákup s kolečkovou taškou, tu za pánem zjevně strádajícím, a dají jim ty nechtěné peníze. Řeknou třeba: "Mně to poslal Babiš, já to nechci, nepotřebuju, ale vy asi ano, tak si to vezměte, budu ráda/rád." Je to něco, co by v adventu udělalo radost nejen obdarovaným, nejen darujícím, ale možná i premiéru Babišovi.
