Množí se šílené případy, jež souvisejí s přistěhovalci a jejich radikalizací. V pondělí se v Bavorsku odehrál masakr ve vlaku u Würzburgu. Sedmnáctiletý Afghánec tam sekerou a nožem napadl čínské cestující a vážně je zranil. Policie kluka zastřelila.
Bavorský zemský ministr vnitra Joachim Herrmann řekl, že v pokoji Afghánce našli vlajku Islámského státu (IS). Do Německa přišel jako uprchlík sám, bez rodičů a příbuzných. Dva týdny bydlel u pěstounské rodiny v Ochsenfurtu.
Zatím s jistotou nevíme, jestli byl Afghánec šílený, nebo zda se inspiroval Islámským státem. Je však vysoce pravděpodobné, že k nějaké vnitřní "radikalizaci" u něj došlo. Vlajka IS v jeho pokoji to naznačuje a Islámský stát už se stačil k jeho činu přihlásit. Typické.
V zemích, kam tito lidé utekli a budou utíkat, se takovému útoku strašně těžko předchází. A zřejmě neodhalitelný byl i teror minulý čtvrtek ve francouzském Nice, nebo vraždění v polovině června v americkém Orlandu, na Floridě.
Ty případy mají dost společného. Páchají je nevyrovnaní, psychicky narušení mladí muži. Při incidentech jim bylo 17, 31, 29 let. K jejich činu se pak ochotně přihlásí Islámský stát, i když na něj nemají žádné vystopovatelné spojení. Nevadí, tohle zlo oni berou za své.
Vrahem v Nice byl Tunisan Mohamed Lahouaiej Bouhlel (31). Nákladním vozem zabil 84 lidí, dalších 200 zranil. Islámský stát ho označil za svého "vojáka". Trpěl duševními problémy. Než se před osmi lety odstěhoval do Francie, v Tunisku se léčil u psychologa. Zpravodajské služby ve Francii nezajímal, jen policii: výtržnosti, krádeže, domácí násilí. Jeho radikalizace zůstala nepovšimnuta.
Sousedé a příbuzní popisovali, že jedl vepřové, bral drogy, měl rád tanec, nebyl nábožensky založený. Nemuslim. Radikalizoval se zřejmě velmi rychle. Podle některých svědků při útoku vykřikoval "Alláhu Akbar".
Ani vrah z Orlanda Omar Mateen (29) nebyl normální. V gay klubu na Floridě zabil 50 lidí, 53 zranil. Narodil se v New Yorku afghánským rodičům. K jeho vraždění se zase přihlásil Islámský stát, ačkoliv Mateen žádné sympatie k islamismu nedával najevo.
Popudilo ho, když viděl, jak se líbají dva homosexuálové. Sám však chodil do gay klubu. Zjevně měl problémy s vlastní sexuální identitou. Nebyl obviněn či trestán. Pracoval v bezpečnostní firmě G4S. Nezdál se podezřelý.
Mlátil manželku, když neměl včas prádlo
Jeho bývalá manželka řekla, že ji často bil. Třeba za to, když včas nepřinesla prádlo z čistírny. Tvrdila však, že nejevil známky radikálního islamismu, nebyl nábožensky založený.
Labilní lidé, psychopati. Mladík, který sám v sedmnácti utekl do Německa. Těžko si představit, jak byl osamělý, co se mu honilo v hlavě, jaké měl představy, jak byl zklamán ze života. Ale právě těmto rozsypaným, rozklíženým osobám Islámský stát nabízí absurdní vyvrcholení jejich života. Něco, co smysl nemá, ale oni to jako smysl chápou.
Návod, co mají spáchat, najdou kupříkladu na internetu. Zabíjejte nevěřící náklaďákem. Čímkoli. Nebo se jim dostane rady v jejich okolí. Nebo je motivují zprávy. Sedmnáctiletý Afghánec se mohl inspirovat šíleným vražděním v Nice.
Útoky v Bavorsku, Nice, Orlandu a další podobné akce podporují odmítání uprchlíků z islámských zemí. Jedna paní mi po útoku v Bavorsku napsala: "Nikdy nevíte, kdy jim prdne v bedně. Nevíte, co chystají, nejsou v žádné buňce, nedají se chytit. Vylezou a vražděj. Tohle tu chcete?" Ne. Tohle samozřejmě nechce nikdo z nás.
Proti takovému typu zločinu se dá těžko bránit. Pro nespokojené příchozí z islámských zemí se "džihád", teror nabízí jako zoufalé východisko. Najednou jim někdo podstrčí vizi a čin. Nejsou "věřící", "muslimové". O to nejde. Najednou dostanou životní motiv. Někdo jim nakuká, třeba na internetu, že když se připojí k džihádu, čeká je úžasné spasení, nebe.
Nebo jsou prostě naštvaní na svět, který je zklamal, který není rájem. Nepochybně přijdou další podobné útoky. Je tedy správné odmítat uprchlíky? Utíkáš ze Sýrie, před válkou, to bys na nás mohl spáchat atentát? Nebo: pocházíš z islámské země? Tak tě odstěhujeme zpět.
Nesmysl. Jsme Evropa. Platí stále stejný recept. Uprchlíkům (lidem, kteří mají nárok na azyl, reálné obavy o život či z pronásledování) pomáhat. Přijímat je, pomáhat jim, aby se zapojili, přijali evropský způsob života. Nabízet jim něco lepšího než Islámský stát: normální život. Neodsuzovat je předem. Pomáhat.
Zároveň ale platí to druhé, Islámský stát musí být poražen. Zlikvidován. Dokud bude existovat, bude vábit lidi vykolejené, nespokojené, frustrované, aby ho následovali do bažiny, bude nás zevnitř ohrožovat. Liknavost vůči džihádistům je nesmírně riskantní. Je těžko pochopitelné, že tak dlouho proti síle "zbytku světa" přežívá, drží.
