Odporný, zbabělý čin: neznámý pachatel či pachatelé hodil či hodili na dům ministra obrany Martina Stropnického (ANO) v pražském Suchdole čtyři zápalné lahve, Molotovovy koktejly. Stalo se to v neděli nad ránem, ve čtyři hodiny.
Sám Stropnický nebyl doma. Incident popsal takto: „Děti ráno hrozně vyděsily čtyři velké rány, které podle mého syna přišly rychle po sobě. Byly to tlusté lahve, takže v té totálně tiché noci to slyšet je. Asi se trefili do zdi domu a částečně do okna, naštěstí se nerozbilo. Ale pak bylo ticho. Neviděly nikoho. Až ráno spatřily tu spoušť, protože tam bylo hodně střepů. Dílem byly v přízemí a dílem na balkoně v prvním patře, kde jsou částečně dětské pokoje.“ Sám v tu dobu dlel na chatě.
A ještě jednou ministr: „Doufal jsem, že v naší zemi k takovým věcem nedochází,“ pravil po jednání klubu poslanců ANO. To doufal špatně, útoky zápalnými lahvemi se odehrávají, cílem však bývají Romové. Viz otřesný případ popálení Natálky Sivákové. V dubnu 2009 zapálili neonacisté rodinný dům ve Vítkově. Útok byl rasově motivovaný, Natálka má trvalé zdravotní následky. Nebyl to zdaleka jediný rasisticky motivovaný pokus vraždit Romy zápalnými lahvemi.
Policie útok na Stropnického vyšetřuje, věřme, že objeví, který zvrhlík lahve vyrobil a vrhl. Zatím se spekuluje, s kým si to ministr obrany mohl rozházet natolik, že mu chtěl zapálit dům, zabít děti, ženu nebo jeho.
V úvahu padá více zatím teoretických možností. Stropnický obranu provětral, nabízí se motiv msty. Těžko si však představit, jak nějaký vyhozený šéf zásobování plní doma flašky benzinem a běží je hodit na dům nenáviděného ministra. Motivem mohou být i armádní zakázky jdoucí do miliard; někteří zbrojaři by se mohli vztekat, že se časy mění. Ale zase: zápalné lahve? A pomohly by, změnily by tendry? Těžko.
Jednou z variant je, že nešlo o Stropnického, ale o jiného člena rodiny. Nelze vyloučit, leč opět je to dost málo pravděpodobné. Že by šel někdo po Veronice Žilkové, manželce ministra, která je mimo jiné zastupitelkou za hnutí ANO v Suchdole? Co by z toho proboha měl?
Proamerický „naťák“ na obraně
Jako příčina se nabízejí Stropnického postoje. Urazil kus cesty. V květnu 2014 si naběhl výrokem o tom, že by trvalé rozmístění vojáků NATO na území České republiky představovalo problém. Přirovnal to k okupaci v roce 1968. V současné době se ale profiluje jako typický „naťák“, občan hrdý na naši účast v Severoatlantické alianci (NATO).
Vyberme namátkou několik Stropnického tweetů (tweetovat začal letos 10. února): „Vítám iniciativu USA na intenzivnější vojenský výcvik. Dle našich možností se budeme aktivně účastnit.“ (6. března) Nebo: „Jsem rád, že vláda jednomyslně schválila přejezd zhruba pěti set amerických vojáků přes naše území. Je to to nejmenší, čím můžeme přispět.“ (16. března)
„Nemějme iluze, v případě ohrožení se bez spolupráce se spojenci neobejdeme. Americký přesun přes ČR je tak investicí do vlastní bezpečnosti.“ (20. března) Jiný tweet: „Na mojí fanouškovské stránce najdete pár fotek ze včerejšího koncertu v La Fabrice ,Ahoj, kluci americký!‘“ (1. dubna) Ještě jeden: „Jsem rád, že vláda dnes schválila na základě urgentní žádosti NATO vyslání našich Gripenů na Island.“ (3. června)
Stropnického orientace je dnes jasná a může vadit. Nejen na Twitteru. Sám to bere vážně: „Stačí se podívat na sociální sítě. Zjevně se například stupňuje agresivita vůči našemu členství v NATO. Což neuvádím v přímé souvislosti s tou událostí, jen jako obecný příklad.“
Jasný je jeho postoj k válce na Ukrajině (v ANO to není obvyklé; výjimku tvoří krom Stropnického ještě europoslanec Pavel Telička). Ministr obrany v únoru prohlásil: „Separatisté jsou evidentně vyzbrojeni těžkými a velice moderními zbraněmi, a kde by je tak asi vzali? Věty o tom, že ruská účast není prokázána, jsou opravdu na chatrných nohách. Zcela legitimně se mluví o tom, že Ukrajina by měla mít stejnou šanci.“
Samozřejmě nevíme, jestli byly Molotovovy koktejly „oceněním“ Stropnického postoje k Ukrajině a NATO. Tato možnost se však nabízí. Každý, kdo se veřejně vyjadřuje k Rusku, to zatraceně dobře zná: útočné maily, urážky, běžné začínají být i výhrůžky autorům výroků či jejich rodině.
Hodit zápalnou lahev na dům kohokoliv, Roma či ministra obrany, z jakéhokoliv důvodu je odporné. Připomíná to 30. léta v Německu, útoky na Židy, snahu zastrašit jinak smýšlející. Pro „antinaťáky“ a putinovce by útok mohl představovat vítanou vzpruhu, něco jako: Hele, jak jsme toho proamerického šmejda vyděsili. Ale lahve mohly letět i z jiných důvodů.
Bylo by dobré pachatele rychle najít. Abychom jeho motiv znali a aby šel za mříže. Tohle se k Česku nehodí. Takové jednání nesmí zůstat nepotrestáno. Nebo se bude opakovat. Doufejme, že tentokrát policie nezklame.
