Dlouho se v Česku politici při svých deliktech přeli, zda pro ně platí presumpce neviny jako pro ostatní smrtelníky. Nebo naopak presumpce viny, neboť mají lid reprezentovat bez sebemenších pochyb o poctivosti. Ve skutečnosti je to už dlouho jinak. Platí tu především presumpce mučednictví. Již příliš mnoha lokálním i celostátním politikům jejich kariéru přerušilo trestní stíhání, aby se pak po letech dozvěděli, že vůbec nic špatného neudělali.
Nyní to vidíme na případu libereckého hejtmana Martina Půty. V listopadu 2014 byl obviněn z korupce, v únoru 2017 předala policie státnímu zástupci návrh na podání žaloby a v květnu 2020 ho krajský soud očistil. Sečteno a podtrženo, to máme pět a půl roku v… klatbě.
Nejde přitom jen o osud jednoho lokálního politika. Těch přešlapů už bylo tolik, že dnes pro lecjakého šikulu nepředstavuje problém postavit se před kamery a kázat o svém dotačním podvodu jako o komplotu justice a "tradičních" stran.
Konec začátku jedné kariéry
Hejtman Půta je dobrým dokladem toho, jak je ve veřejném zájmu důležité rozseknout politické procesy v přijatelném čase. Kdyby totiž nebylo pozoruhodného obvinění, že lokální lotr Půta si měl vzít úplatek, který si ovšem nevzal, protože to prý nestihl, byl by dnes pravděpodobně docela váženým celostátním politikem.
V roce 2014 se stal totiž předsedou Starostů a nezávislých a byla to dobrá volba - hejtman z nejsilnější starostovské bašty, nenasáknutý pragocentrismem a zároveň dost pragmatický na to, aby se domluvil s kýmkoliv na případné příští vládě. Přesně to si hnutí od nového lídra přálo.
Místo toho musel po obvinění odstoupit a stranu znovu převzal Petr Gazdík. Zrození nového lídra hnutí skončilo dříve, než začalo.
Půtův případ je podstatný i v debatě o tom, co roky popotahovaný člověk vlastně může a nemůže v politice v mezičase dělat. Do sněmovny se rozhodl kvůli stíhání nenastoupit (vypadalo by to hloupě, když strana tepala za to samé Andreje Babiše), ale o hejtmanství si znovu řekl - a pohodlně úřad obhájil…
Co je to ale slyšet? Od koho je ten hořký smích? Aha, to napůl pláčou a napůl se smějí mnozí další starostové a zastupitelé, kterým Půtův případ připadá ještě jako procházka růžovým sadem. A ten vysoký hlas? To bude asi exministryně Vlasta Parkanová, které by se pět a půl roku popotahování zdálo jako okamžik. Tu v létě 2012 policie obvinila z korupce při armádních zakázkách. A zatím není asi jasné, kdy by soud mohl vše dokončit. Naděje na absurdní zápis do Guinnessovy knihy rekordů za nejdelší české souzení politika tak stále žije.
Mučedníci korupce
Poučením ze všech těchto případů samozřejmě musí být apel na rychlost celého procesu. Někde měla od počátku policie špatně nabito, jinde mizerně dozorovalo státní zastupitelství či se k nesnesení táhl ping-pong mezi soudními instancemi. Někdy to bylo všechno dohromady. Každopádně jak přibývá osvobozujících rozsudků v mediálně sledovaných politických kauzách, sílí také jejich společenský dopad.
Se stíháním Parkanové či pádem vlády Petra Nečase se tu počátkem dekády vytvořil silný dojem, že nyní policie a zástupci budou konečně korupci kosit hlava nehlava. Něco se jistě povedlo, ale ty třísky, které létaly při kácení korupčního lesa, byly až příliš velké.
Přišla deziluze z táhnoucích se případů a překvapení, kolik všech těch sprostých podezřelých se v čele měst a krajů vlastně ničeho soudně průkazného nedopustilo. Půta je jen pars pro toto - střípkem v mozaice.
A právě této deziluze využil jeden z nejschopnějších kombinátorů, který od roku 1989 úspěšně bivakoval ve spletitém politickém byznysu mezi ODS a ČSSD. Když už nestačilo jen leštit kliky na sekretariátech rozkládajících se stran, chodit na svatby a hrát tenis, založil si Andrej Babiš protikorupční hnutí, i když věděl, co za kostlivce má doma ve skříni.
Celé slavné Čapí hnízdo není ničím jiným než primitivní dotační kombinací. Pro českou justici by nemělo být nijak těžké posoudit, zda šlo o usmolený podvod, nebo o věc, která sice nijak nevoní, ale odehrála se v rámci tehdejších pravidel. Přesto se celá kauza táhne už pět let a konce nevidět.
V letech 2012-2013 by Babiš na rozkurážené policisty nejspíš maximálně zašeptal větu, na niž se zmohl Petr Nečas při zásahu na Úřadu vlády: "Pánové, konejte svou povinnost."
Píšeme však rok Páně 2020. Série justičních přehmatů spolu s nástupem extrémně drzé politické garnitury zcela zlikvidovala společenský úzus, že obviněný politik se stahuje ze svých veřejných funkcí - a za to se v dohledné době dočká pravomocného verdiktu.
Dnes už obvinění z korupce patří k takřka povinné mučednické výbavě českého politika, pokud to chce dotáhnout opravdu vysoko.
