Z rozhovoru Joea Bidena pro televizi ABC v minulých dnech po světě nejvíce rezonovala odpověď na otázku moderátora George Stephanopoulose, zda si americký prezident myslí, že jeho ruský protějšek Vladimir Putin je "killer". Myslíte si, že je zabiják? "Ano, to si myslím," přikývl Joe Biden.
Americká média ale akcentovala úplně jinou věc. Šéf Bílého domu vůbec poprvé připustil možnost, že by se mohl změnit institut takzvaného filibusteru, který dává v americkém stočlenném Senátu opoziční straně možnost zastavit legislativní návrhy administrativy, pokud vládnoucí strana nesežene pro schválení návrhu alespoň šedesát hlasů.
Autor tohoto textu si uvědomuje, že procesní pravidla hlasování nejsou zrovna "sexy" téma, jenže nejen pro Bidenovo prezidentství - a obecně pro budoucí způsob a efektivitu vládnutí v USA - je to zcela zásadní věc.
Jeden velký balík, a dost!
Ukažme si to na Bidenově aktuální situaci. Před dvěma týdny zaznamenal vítězství, když Senát potvrdil jeho mohutný balík ve výši 1,9 bilionu dolarů na pomoc Američanům a tamnímu byznysu proti dopadům pandemie koronaviru. Pro Bidena to byl první velký legislativní úspěch jeho prezidentství. Zároveň to ale dost dobře může být i úspěch poslední.
Anticovidový balík prošel Kongresem bez jediného republikánského hlasu. A konkrétně v horní komoře - v Senátu - jen díky tomu, že demokraté využili zvláštního pravidla, kdy pro návrhy zákonů, které mají přímou vazbu na státní rozpočet, stačí prostá většina hlasů. Tu demokraté nyní mají. Při aktuální rovnosti hlasů mezi nimi a republikány totiž rozhoduje ruka viceprezidentky Kamaly Harrisové, která v těchto případech vstupuje do své formální role předsedkyně Senátu.
Vtip je ale v tom, že pro veškerou další agendu - tedy už bez návaznosti na rozpočet - mohou republikáni uplatnit výše zmíněný filibuster. Biden a demokraté ostrouhají, pokud nedají dohromady nejméně šedesát hlasů. A to se jim, jak všichni dobře vědí, v současném ostře politicky polarizovaném Washingtonu nepodaří.
Sem tam se najdou dva tři republikánští odpadlíci, ale jak se ukázalo právě při hlasování o Bidenově balíku, u důležitých návrhů, na kterých demokratům záleží, a které republikánům naopak v principu vadí, se žádný funkční kompromis nenajde.
Z dolní Sněmovny reprezentantů, kde demokratům stačí pro jakékoli legislativní návrhy jejich současná většina, přitom Bidenova strana už vysílá jednu "pecku" za druhou.
Festival marných přání
Například návrh, který by na federální úrovni uzákonil všeobecnou možnost poštovního hlasování. Což je ovšem pro republikány, kteří jsou přesvědčeni, že nevěrohodná volba poštou jim prohrála loňské prezidentské volby, jako červený hadr na býka.
Demokraté si ve sněmovně odklepli i návrh reformy, která by policistům poskytovala výrazně menší ochranu proti případnému obvinění z porušení zákona při výkonu služby. Podle republikánů by ale taková norma ohrožovala policisty, a už ukazují palec dolů.
A demokratický návrh přísnějších zbraňových zákonů, podle nichž by veškeré prodeje a převody zbraní (i v rámci rodin) musely projít databází FBI? Republikáni to považují za snahu zavést federální registr majitelů zbraní, což rozhodně nehodlají připustit, další ložená stopka.
K čemuž přidejme, co ze sněmovny do Senátu ještě přijde. Třeba plán imigrační reformy, která by milionům ilegálních přistěhovalců otevřela cestu k získání občanství. Amnestie, na to zapomeňte!, vzkazují už dopředu republikáni. Nos si zacpávají i před dalším návrhem, aby se Portoriko a Dictrict of Columbia (hlavní město Washington) staly dvěma novými státy USA. To by se vám, demokraté, líbilo, abyste měli další čtyři své senátory, odpovídají.
Pro kterýkoli z výše citovaných demokratických záměrů by v Senátu těžko zvedl ruku jediný republikán, natož desítka, kterou by demokraté potřebovali. Zcela polopaticky - prostřednictvím filibusteru mohou republikáni do většiny demokratické agendy hodit vidle. A také hodí. Co s tím Joe Biden?
Brzda demokracie? Tak ji zrušme
"Víte, dostalo se to do bodu, kdy demokracie už sotva funguje," vystihl Biden v rozhovoru pro ABC fakt, že z filibusteru se stal blokační instrument, který paralyzuje celý legislativní proces ve Washingtonu. Původně přitom vůbec nebyl takto zamýšlen.
Vybaví se vám slavný film Franka Capry Mr. Smith Goes to Washington (Pan Smith přichází) z roku 1939 s Jimmym Stewartem v titulní roli? Sice se značným americkým patosem, ale trefně ukazuje původní význam filibusteru, který každému jednomu senátorovi, dokud mu stačily síly k osobnímu protestu na plénu, umožňoval vznášet výhrady, vyvolávat debatu a zdržovat - případně i změnit - návrh zákona.
V současné podobě ale stačí, aby kterýkoli senátor formálně vznesl písemnou námitku, nikde nemusí nic osobně obhajovat, nástroj je automaticky spuštěn a strana, která předkládá návrh, potřebuje šedesát hlasů k jeho prosazení.
Biden teď chce, aby se filibuster vrátil k podobě, kdy senátoři budou muset své výhrady osobně argumentovat. Mnozí demokraté - a v loňských demokratických primárkách to byla například i současná viceprezidentka Kamala Harrisová -, ale chtějí, aby byl zrušen zcela. Aby i v Senátu, stejně jako je to ve sněmovně, stačila vládnoucí straně prostá většina.
Jenže stejně jako ve fyzice i v politice každá akce vyvolává reakci. V roce 2013 za prezidentství Baracka Obamy nedokázali demokraté v Senátu přes republikánský filibuster opakovaně prosadit své nominandy na důležitá místa v administrativě a na posty federálních soudců. Proto si tehdy odhlasovali, že na tyto pozice opatření nelze uplatnit - a jejich kandidáti dostali zelenou. Byla to výhra i předzvěst velkého výprasku.
Obama skončil, v roce 2017 přišel republikán Donald Trump a hned se mu otevřela možnost obsadit uvolněné místo v Nejvyšším soudu USA. Situace se obrátila, teď to byli demokraté, kdo by mohli blokovat Trumpova kandidáta. A byli to republikáni, kdo si odhlasovali, že filibuster nebude platit ani pro nominace do Nejvyššího soudu. Trump do této klíčové instituce ústavního systému, jejíž rozhodnutí zásadně formují americkou politickou a společenskou scénu na desítky let dopředu, nakonec prosadil hned tři nové členy a zvrátil tak názorovou většinu soudu konzervativním směrem.
Bude to jízda. Ovšem pro obě strany
Co bude dál? V amerických médiích lze už číst předpovědi, podle nichž je jen otázkou času, kdy Biden ustoupí tlaku zevnitř strany a demokraté odhlasují úplné zrušení filibusteru. Pak teprve by se dala čekat jízda. Divoká, ale možná také dost krátká. Už příští rok v kongresových volbách mohou demokraté přijít o svoji většinu. A už za čtyři roky se do Bílého domu může vrátit republikán, který by pak naopak nových pořádků mohl využít ke své vlastní spanilé jízdě.
Tvrdé zákony, které z federální úrovně prakticky zakážou interrupce, a naopak všeobecné uvolnění zbraňových zákonů? Velký americký obrat zpět k fosilní energetice? Ostré protiimigrační normy? Žádný problém, to vše a mnohé další by republikáni bez zrušené brzdy filibusteru prohnali Kongresem.
"Kyvadlo, pane prezidente, se hýbá ze stranu na stranu. A může se hýbnout hodně daleko," varoval teď Mitch McConnell, šéf republikánů v Senátu, prezidenta Bidena, aby si s brzdným zařízením nezahrával. Jenže pro demokraty je to obrovské pokušení. Všechno to, co teď v Senátu spadne pod stůl, by prosadili.
A cítí, že na to mají právo, že by to tak bylo správné. Je to jejich stranická agenda a oni přece vyhráli volby. A nejsou volby právě mandátem pro naplnění politického programu!?
Pokud filibuster padne, Demokratické straně se to dříve nebo později vrátí. A obecně by šlo o přiznání, že kvůli obřímu rozpolcení americké společnosti kýžený kompromisní demokratický proces momentálně za Atlantikem opravdu nefunguje. Americké kyvadlo je divoce rozhoupané a naděje na středový klid je v tuto chvíli v nedohlednu.
Joe Biden vítá v debatě Kamalu Harrisovou slovy "go easy on me, kid" (video z 2. srpna 2019)
