Když jsem se před 20 lety stěhoval do Velké Británie, těšil jsem se na domy, které vypadají jako kulisy detektivky o Sherlocku Holmesovi. Jenže realita britského bydlení mi rychle otevřela oči - a to mnohem více doširoka, než bych chtěl. Vítejte v zemi, kde slovo "útulný" je jen eufemismus pro "tak malý, že se do obýváku vejde gauč a vaše čivava".
Moc dobře si pamatuji svůj první pronajatý byt. Makléřka s úsměvem, který by roztavil i sníh na skotské hoře Ben Nevis, slibovala dvoupokojový "skvost se zajímavým výhledem a bohatým charakterem". Na místě jsem ale rychle pochopil, co tím myslela. "Charakter" spočíval v prasklině na zdi, "výhled" mířil na parkoviště Tesca a dva pokoje měly dohromady velikost české šatní skříně.
Kuchyň byla celkem obstojná - tedy pokud pominu, že otevření ledničky vyžadovalo vystěhovat sporák na chodbu. Kromě plísně na stěnách šlo ovšem na britské poměry o slušný "bejvák".
S vírou v britský smysl pro humor jsem si vyslechl výši měsíčního nájmu a s křehkou nadějí, že po zaplacení zálohy nebudu muset prodat ledvinu, jsme se s přítelkyní nastěhovali. Zpočátku jsme se za svůj nový domov trochu styděli - dokud nám nedošlo, že náš byt představuje naprosto běžný standard moderního britského bydlení.
Anglický deník řidiče náklaďáku
Jsem dítě reálného socialismu. Chlapec z malého města s šedivými paneláky. Pamatuji Spartakiádu i fronty na banány. Chtěl jsem být šofér jako můj táta a táhlo mě to na Západ jako mou mámu. Když se pak otevřela možnost pracovat kdekoliv v rámci EU, neváhal jsem ani chvíli. Po osmi letech usilovného studia německého jazyka jsem zakotvil v… staré dobré Anglii - v malebném Somersetu na jihozápadě ostrova.
I když Anglii miluji, občas se nezdržím kritiky - i proto tu jsem jen jako "řidič náklaďáku". V kolébce svobody vás totiž nyní může navštívit doma policie i za nevhodný vtip na sociální síti.
Stavba, kterou by v Česku označili výstražnou cedulí Havarijní stav, je tady téměř luxus. Na takto nízký standard si člověk ze střední Evropy, kde "izolace" není sprosté slovo, zvyká jen těžko. K tomu elektrické rozvody z dob Michaela Faradaye a klasické oddělené kohoutky - jeden na vařící vodu, druhý na ledovou. Vodovodní trubky, které zpívají árie jako v Royal Opera House, jsou navíc - na rozdíl od Česka - vedeny téměř vždy po stěnách, což působí nejen nevkusně, ale přímo odpudivě.
Největší problém je ovšem prostor. V ložnici se postel tiskne ke skříni jako zamilovaný pár na střední škole. V koupelně si při vykonávání potřeby narazíte hlavu o poličku s šamponem. Chodbou neprotáhnete nic většího než skládací nábytek pro hobity. A k tomu křivá podlaha…
Od té doby jsme vystřídali spoustu domů a bytů. Dnes bydlíme ve vlastním malém domku, postaveném relativně nedávno. A hádáte správně - kvalita nových domů je ještě horší než těch starých. Občas to vypadá, že developerské projekty posledních let mají za cíl přežít maximálně do příštího deštivého víkendu.
A ty ceny! Za třípokojový dům na somersetském venkově se zahradou velkou jako český panelákový balkon zaplatíte zhruba tolik, co za středně velký zámek na Moravě. Se slzou v oku tedy vzpomínám na náš byt 3+1 z Husákovy éry.
Člověk nad ním ohrnoval nos, ale obývací pokoj byl dost prostorný i pro bytová divadelní představení zakázaných umělců, kuchyň vzdušná, že by se v ní krom vaření dalo i tančit, ložnice prosvětlená a připravená pojmout manželskou postel se stolky a křeslem, které by v Británii zabralo celý byt. Chodba byla velkorysá pro dvě až tři šatní skříně a jedno jízdní kolo značky Favorit, popřípadě dvě kola značky Liberta.
Když se tak po letech vracím do Česka na návštěvu, obdivuji tyto stavby s patřičným úžasem. Byt, jako byl ten náš, by se totiž tady v Británii prodával za cenu vily na Ořechovce. A věřte mi, že tolik zase nepřeháním.
Apeluji tedy na vás, drazí čeští přátelé, važte si kvality a velikosti svého bydlení. A pokud by vás přece jen napadlo naříkat při pohledu na vaše garsonky na sídlištích, zajeďte k nám do Británie a okuste nějaké Airbnb na den či dva. Garantuji vám, že si odtud odvezete nejen kýbl černého humoru, prázdnou peněženku a promáčený kabát, ale především hrdost na váš byt či dům, který jste až do té doby považovali za samozřejmost.
