Češi mají v životě málo jistot. Jednou z nich však je, že jim bude před evropskými volbami někdo nabízet ochranu před "Bruselem". V roce 2019 to byla Okamurova SPD, tentokrát se téhle role chopily volební koalice Stačilo! pod vedením komunistky Kateřiny Konečné a hnutí ANO.
Konečná shlíží na voliče z předvolebního plakátu a vedle ní se skví nápis "Diktát Bruselu? Stačilo!". Babišovo ANO pak na jednom z hesel říká "Jdeme bojovat za Česko! Ne se klanět Bruselu."
Předvolební kampaně jsou v politice vždycky divočejší období a říkají se věci, které by v běžném provozu nezazněly. Hnutí ANO a lídryně Stačilo! jsou však samy sobě přímými oponenty, když porovnáme jejich nynější rétoriku na domácí půdě a dosavadní činy v EU.
Hnutí ANO v Evropě je a chce zůstat členem euroliberálů, kteří jsou zdaleka největšími "hujery" Evropského parlamentu. Frakce Renew (Obnova) vyhlásila jako svoji doktrínu do eurovoleb federalizaci EU a ze všech politických skupin je nejvěrnější dohodám, které se "upečou" v Bruselu. Její europoslanci až v 90 % případů hlasují v souladu s proevropskou většinou.
Zatímco doma Babišovi lidé táhnou strašením migranty na českých vesnicích, frakce Renew označila přijetí migračního paktu za vítězství a historický úspěch Evropy. A jestliže Andrej Babiš aktuálně "chce mír", právě euroliberálové nejvíc "chtějí válku". Na popud frakce Renew si europoslanci odhlasovali, že neschválí uzávěrku rozpočtu EU, pokud vlády členských zemí nedodají Ukrajině slíbený systém protivzdušné obrany Patriot.
A teď to nejpodstatnější. Europoslanci za hnutí ANO s naprostou většinou toho, co hájí frakce Renew, souhlasí. Hlasovali proti svojí skupině u migračního paktu, odchodu od spalovacích motorů v roce 2035 nebo vývozu ukrajinského obilí do EU, kde hájili zájmy svého stranického šéfa.
Jde však o jednotlivosti. V Evropě jsou zástupci ANO součástí proevropského mainstreamu a chovají se naprosto jinak, než jak jejich roli nebo samu EU vykresluje Andrej Babiš doma.
Totéž platí o Kateřině Konečné, která je europoslankyní desátým rokem. Z jejích předvolebních plakátů to může vypadat, že se do parlamentu teprve chystá nebo že tam jen zvedá červenou kartu. Ani jedno není pravda.
Konečná sedí ve frakci Spojené evropské levice, která také hlasovala v souladu s proevropskou většinou v naprosté většině případů, a nikoli "proti Bruselu". Frakce Konečné je zároveň nejmenší ze sedmi skupin v parlamentu, a má tedy nejmenší podíl na moci. Být zpravodajem unijní legislativy se zástupci této frakce podaří málokdy.
Kateřině Konečné se to podařilo. Proč? Protože chtěla, aktivně si o to řekla. Byla zpravodajkou směrnice o ochraně lidí při braní spotřebitelských úvěrů. Vyjednávala s ostatními frakcemi, debatovala se zástupci členských států a s Evropskou komisí a v roce 2022 směrnici úspěšně dotáhla do konce; parlament ji následující rok schválil.
Řečeno jejími slovy na billboardu, Konečná byla a je ze své vůle součástí "diktátu Bruselu", pokud pod tímto označením rozumíme schvalování zákonů a norem institucemi v Bruselu a ve Štrasburku, které pak platí i v Česku.
"Diktát Bruselu" je a priori věcně nesmysl, protože Česko a jeho zástupci sedí v EU coby členové od počátku a u všeho, takže o žádném diktování nemůže být řeč. V případě poslanců Renew, zástupců hnutí ANO, a Kateřiny Konečné jde pak o prodej lživé iluze. Dělají jedno a tvrdí druhé. Jsou Jekyllové a voličům nabízejí svého Hydea.
