Anonymous. Nejpopulárnější "hackerská" komunita zaútočila už i u nás, bylo ve zprávách. Neteče u toho krev, ale princip je stejný, jako by se Anonymous jmenovali Světlá stezka nebo Al-Káida.
Kyberteror, ať už se tváří jakkoli cool, je totiž pořád jen teror.
To znamená: vzít svou Pravdu a v jejím jménu si to vyřídit s každým, koho jsme - my, spravedliví - zapsali na seznam jejích nepřátel. Výběr cílů a rozsudky nechte na nás.
V případě hackerů to zatím sledujeme jako show, ale kdokoli z nás se může na soupisku dostat také.
Nebezpečí nevnímáme. Když nás nerozhodí ani viditelné hrozby jako zamořené ovzduší, tak co teprve ty virtuální? Nebo snad rozumíte tomu, co se děje ve vašem počítači?
A hlavně, hackerské PR funguje skvěle. Žádní teroristé. Romantici. Partyzáni. Piráti z Karibiku s bečkou rumu a úšklebkem Guye Fawkese. Viva la revolución. Trochu digitální recese do toho. Akční film.
Zkuste srovnat, když řeční o svobodě Anonymous (neformálním pirátským jazykem, pochopitelně), a nějaký politik. Hackeři jsou sexy, vlády a korporace nejsou sexy. Jak prosté. A naivní.
Hackeři mohou cokoli, nikdo je nevolí ani neodvolává. Anonymové. Srabi.
To se to pak praporem "svobody", politiky zdánlivě odloženým, mává. Druhou stranou mince svobody je odpovědnost, praví pravdivé klišé. Komu a čemu se zodpovídají kyberzbojníci? Ó, vlastnímu svědomí. Nebo antivirovým firmám? Nikomu? Cha cha cha, odpoví vám virtuální smích.
Piráti, kteří si "vyhrazují právo zaútočit", jsou pro svobodu větším nebezpečím, než ACTA, OSA, SOPA. A násobně větším, než demokratické vlády, proti kterým bojují. Podlými prostředky. Konkrétní vláda a konkrétní lidé versus tajemný, globální útok z neznáma.
Proti vládě můžeme mít desítky výhrad. I proti jejímu webu. Ale když vám ho někdo zablokuje, nedozvíte se z něj už vůbec nic. Informační tma. Jen vzkaz od vyvolených pirátů. Svoboda podle mustru Anonymous.
