Ministryně spravedlnosti Helena Válková ve vládě skončí do konce února. Nejspíš ji vystřídá její první náměstek Robert Pelikán, jehož na MS vyslal Andrej Babiš. Válková ztratila podporu předsedy ANO, díky tomu i předsedy klubu poslanců ANO Jaroslava Faltýnka. V pondělí se sešla s prezidentem Zemanem, který ji dosud podporoval. Předtím oznámila: „V souvislosti s vývojem událostí, které kolem mé osoby jsou, začínám být relativně znechucená. ANO jsem slíbila, že budu ve funkci minimálně rok, a ten rok je pryč.“
Proč končí tato křehká dáma, která se nevyvarovala chyb, ale soudcovský stav jí zřejmě věří, dokonce drží palce? Je to prosté jak volební slogan ANO Prostě to zařídíme: Válková to „prostě nezařídila“. Protože v justici nic nejde prostě zařídit. Měnit justiční normy vyžaduje rozmysl, klid, nespěch, péči.
Pro Babiše tohle není. Potřebuje zkratky, výkřiky, ukázat prstem: Ten za to může! Nic takového Válková nedělá, není ten typ. Snaží se dohodnout, jednat, navíc až příliš dobře rozumí trestnímu právu, což je u českého politika spíš nevýhoda, protože paní profesorka bere právo vážně. Nejen to trestní. Dalo by se říci, že Válková je anti-ANO ministryně, opak politika, jakého Babišova agrofertní politika produkuje či chce produkovat.
Potíž tkví v tom, že Babiš vůbec justici nechápe a asi ani nechce chápat. Má představovat jistotu, záruku, stabilitu demokratického systému. Neplatí a nevyplácí se tam hrc frc jednání. Mimochodem, už věta Válkové „ANO jsem slíbila, že budu ve funkci minimálně rok,“ je na pováženou. Babiš ji měl hned na začátku odmítnout. Ministr, aby něco prosadil, aby něco udělal, potřebuje jedno volební období minimálně.
Jenomže Babiš nemá lidi, ANO nemá lidi, hnutí je mladé, nemá odkud brát experty, politiky. Navíc ministr financí pěstuje zvláštní personální politiku. Ta byla pěkně čitelná i na spravedlnosti. Vysadil tam Helenu Válkovou spolu s Hanou Marvanovou. Typické. A zároveň předem zabité. Marvanová mohla být ministryně. Dokonce mnohem víc v duchu ANO než Válková. Marvanová je politička a střelkyně. Ale není možné ji dát k Válkové. Taky že to nefungovalo.
Tři zdroje neúspěchu
To jen na okraj, jako ukázka, jak to Babiš dělá. Teď má Válková „k ruce“ dalšího střelce, prvního náměstka Roberta Pelikána (za ANO). A je to přesně v duchu Babišovy personální politiky – Pelikán na Válkovou tlačí, on má kupříkladu jako šéf legislativy na starosti návrh zákona o státním zastupitelství. A Pelikán je ten, kdo bojuje s žalobci a neshodne se s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. Zatímco Válková poslední dobou začala ustupovat a zdálo se, že se se Zemanem dohodne.
Základní důvody neúspěchu Válkové (neúspěchu podle ANOBabiše) jsou tyto. Její povaha a rozvaha a zřejmě i profesionalita v oboru. To, že není politička, že nestřílí od boku a nekřičí, kudy chodí: My to zmáknem levou zadní. - Dál pak právě zákon o státním zastupitelství. Ten je klíčový. - A platy soudců mají pro její pád také zásadní význam.
Nemá smysl tu rozebírat peripetie zákona o žalobcích. V podstatě jde už od doby, kdy musel odstoupit ministr spravedlnosti v tu dobu za ODS Jiří Pospíšil, stále o to samé: o míru nezávislosti státních zástupců na politicích. Jakmile se pohled Válkové začal blížit pohledu Pavla Zemana, bylo zřejmě zle. Protože Babiš, ale i jiní politici, mají stále na paměti, co se stalo Petru Nečasovi (ODS). Jak na Úřad vlády vtrhla policie řízená olomouckými státními zástupci a on nic nevěděl. Politici nevěděli. Naše politické špičky jsou přesvědčeny: Tohle se nesmí opakovat. Do tepláků NE!
A pak tu máme malér s platy soudců. Vůbec to není chyba Válkové. Špatně jsou vypláceny od roku 2002, soudci byli po léta státem tiše okrádáni. O problému se ví minimálně dva roky. Ale o podstatu věci přece nejde. Politická taktika je jasná: soudci berou balík, jestli je stát po léta okrádal o tisíce měsíčně, statisíce ročně, je jedno. Ať jsou rádi, že jsou rádi. Vracet jim to nebudeme. Jsou tu přece lidé, kteří berou čtvrtinu jejich platu a taky žijou! Nějaké rozhodnutí Nejvyššího soudu nás nezajímá.
V Agrofertu by se to nestalo
Ano, to je takový typický ANOpopulistický pohled na věc. Jak si to Babiš zřejmě představuje? Že se prostě nějak ohne zákon, že se něco „prostě udělá“ a ženám a mužům v taláru se nic zpětně vyplácet nebude. Nesmí. Tohle byl klíčový úkol ministryně Válkové. V Agrofertu by se nestalo, aby zaměstnancům vyplatili miliardu, nebo dokonce pět miliard zpětně. Basta.
Platy soudců jsou ukázkou toho, že „to prostě nezařídíme“. Že věci jsou složitější, než když se vypouštějí sliby někde na náměstí s nafukovacím hradem a plackami ANO.
Mimochodem, pokud Helena Válková naléhala na předsedu okresního soudu Brno-venkov Petra Jirsu, aby poslal stížnost Ústavnímu soudu (vláda ji podle expertů podat nemůže), pak udělala něco, co nesměla. Soudcovská moc musí být na politické ze zásady nezávislá. Není možné, aby ministryně úkolovala soudce.
Pro Babiše je ovšem nepřijatelné, aby z rozpočtu vydal 1,2 miliardy na platy sudích. V tom ho ministryně spravedlnosti zklamala. Měla dohodnout nulu. Zákon nezákon. Navíc Babiš dobře ví, že soudci a státní zástupci se i tak mohou soudit a dohoda s jejich hlavouny pak bude k ničemu.
Platy soudců jsou nebezpečnou ukázkou toho, že „to prostě nezařídíme“. Že věci jsou složitější, než když se vypouštějí sliby někde na náměstí s nafukovacím hradem a plackami ANO. Válková to nezvládla, protože to prostě, jednoduše zvládnout nejde. A Andrej Babiš prohrává. Což on nesnáší. Prohrává se soudci. Se státními zástupci. Hrůza!
Helena Válková může být ráda, že odejde. Ve funkci ji pravděpodobně vystřídá ANOstřihoun, ANOjestřáb Robert Pelikán a ten zatočí aspoň se žalobci, když ne se soudci. Platí však nepochybně: odstoupení Válkové, její vytlačení z ministerstva, je prohra ANO. Dokonce i prohra naše.
