Pohoršeně se bráníme jakémukoliv nařčení z rasismu. Nedávno vzbudil rozhořčení lidu leták Lidlu, na kterém byl vyfocen černoch propagující oblečení. Na Facebooku řetězce se objevila řada rasistických útoků, ale odmítači českého rasismu říkali, že "to by člověk vůbec nemohl používat internet skoro nikde na světě" a že jde jen o zanedbatelný zlomek nenávistných místních obyvatel.
Nejde jen o leták Lidlu. Už několik měsíců se v Prostějově vede divoká debata o "rehabilitaci", či "zvýšení piety" bývalého židovského hřbitova. Na sociálních sítích i v některých článcích v místním tisku se objevují antisemitské nadávky jako "žiďáci", "židozednáři", "židozednářské klany", "cizáci", "američtí židáci", "ultraortodoxní američtí Židé" nebo "židovsko-sionistické spiknutí“.
Hřbitov srovnali se zemí Němci za okupace. Je na něm pohřbeno okolo dvou tisíc židovských obyvatel Prostějova, nalézá se u základní školy a reálného gymnázia. Dnes na jeho místě leží park a parkoviště. Za druhé světové války byly náhrobky rozprodány či rozdány. Část místních obyvatel si s nimi vydláždila dvorky a chodníky. (To se dělo i na jiných místech než v Prostějově.)
Vrátit důstojnost hřbitovu se snaží dobročinná nadace Kolel Damesek Eliezer spolu s Federací židovských obcí. Peníze poskytuje rabín Louis Kestenbaum z Brooklynu, muž, který se věnuje záchraně židovských památek ve střední a východní Evropě. Co se má s místem stát? Má zde vyrůst živý plot, přibýt zeleň a mělo by se objevit několik náhrobků.
Proti tomu bohulibému nápadu byla v Prostějově sepsána petice, která nepopisuje skutečný záměr. Tvrdí, že jde o úplnou obnovu hřbitova, kácení stromů, rušení laviček a že kolem vyroste zeď. Židovská nadace i město tyto fámy vyvracely, petici však přesto podepsalo přes tři tisíce občanů. Prostějov zažívá (nejen na internetu) vlnu antisemitismu.
Web iDnes.cz citoval experta na domácí antisemitismus Zbyňka Taranta ze Západočeské univerzity: "Co mě v tomto případě šokuje, je to, že se i v médiích generalizuje a že najednou se objevují američtí Židé, kteří chtějí diktovat. Takovou štvavou rétoriku v českém mainstreamovém prostředí osobně nepamatuji."
Skočíme na všechny špeky světa
Tak tvrdá reakce na pouhou snahu připomenout, že v dnešním prostějovském parku býval židovský hřbitov, už nejde spláchnout tvrzením, že to dělá "pár cvoků" a že "tohle najdete všude v Evropě". Stačí nevinný impuls, aby byla ihned zdůrazněna odlišnost, jiné kořeny, jiná víra, nebo spíš vůbec nějaká víra, vůbec nějaká kontinuita.
Nemůžete si nevšimnout, pominout, že v dnešní Evropě posiluje nacionalismus, větší důraz je náhle kladen na "národ" a národní hranice, zájmy. Vracející se nacionalismus delší dobu vnímá i židovská obec.
Tvůrci protihřbitovní petice se obrátili i na Kancelář prezidenta republiky, leč neuspěli tam. Zřejmě jim nedošlo, že Miloš Zeman je sice výrazně antimuslimský a antiuprchlický, ale zároveň je přítelem Státu Izrael. Z Hradu přišla odpověď, jež zdůrazňuje, že ministerstvo kultury uznalo na konci loňského listopadu hřbitov za kulturní památku. Podpory se tedy petenti u Zemana naštěstí nedočkali.
Zaráží však, jak snadno se antisemitské nálady vzedmou. Zaráží, jak někteří uživatelé Facebooku zareagovali na černošského modela v letáku Lidlu. Zaráží, jak silné antiislámské nálady u nás, kde žije muslimů málo a jsou dobře integrovaní, zažíváme.
Vypadá to, jako bychom strašně snadno skočili po čemkoli, co nám nabízí "stát proti", co vyplní dutinu, prázdnotu v nás. Lehce nabudeme pocitu, že jsme ohroženi (připomenutím hřbitova!), že nám chtějí něco brát, nebo že nás snad někdo obviňuje. To se týká mimo jiné koncentráku pro Romy v Letech u Písku, na jehož části dnes, 27 let po pádu komunismu, stojí prasečák a stále s tím nejde hnout.
Hřbitov v Prostějově nebyl koncentrák, ale připomíná tutéž temnou dobu, kterou jsme prožili, jíž jsme se dokonce účastnili. (Hřbitov nechalo za války zrušit a rozprodat či rozdat město Prostějov.) Podobné je to se stavbou prasečáku, i ta musela být posvěcena shora.
Antisemitistické, antičernošské, antiromské, antiislámské postoje mají hodně společného. Jsou výrazem naší vnitřní nejistoty, nevíry, nenaplněnosti. Osobní prázdnota, nestabilita vede k tomu, že skočíme na všechny špeky světa, že se rychle bojíme, rádi ukazujeme na druhé prstem obviňujícím, za vším čicháme spiknutí a ohrožení.
Typická je věta člena protihřbitovního petičního výboru Aleše Michálka, který loni koncem roku poskytl rozhovor prostějovskému serveru Večerníkpv.cz. Nemyslí si, že by obnova hřbitova byla důstojným vypořádáním se s minulostí? Odpověď: "Nejsme antisemité, nezpochybňujeme holocaust. Hluboce litujeme toho, co bylo Židům za druhé světové války učiněno nacisty. Kdo ale tato zvěrstva páchal? Němci, nebo Prostějované?"
A je to. Domácí mantra: nejsme antisemité, anticikánisté, rasisté, my nic. Do toho jede židovské spiknutí, zednářské lóže a jiné po století šířené nesmysly. Je to nebezpečné. A jsme to my, slyší na to část české společnosti. V Prostějově to vidíme jak na talíři.
