Žijeme teď v čase "morové rány" koronaviru. Mnohem větší nebezpečí, oteplování planety, to, jak jsme ji za posledních sto let zničili, vnímáme méně. Když na to svět a politiky upozorňuje sedmnáctiletá Greta Thunbergová, holka, sklízí často posměch a kritiku. Vysmívat se čtyřiadevadesátiletému geologovi, zoologovi a sociálnímu antropologovi Davidu Attenboroughovi nejde tak snadno. Možná má tento fascinující stařec větší šanci myšlením lidí pohnout. K vidění je teď jeho poslední dokument Život na naší planetě.
Gretě vyčítají, že málo ví a je moc mladá, nezkušená, měla by tedy ještě pár desítek let mlčet a studovat (a pak se zařadit, zapadnout a dát pokoj. Obvykle to tak chodí, někdy okolo pětadvaceti to mladí "zabalí", sežere je "spotřebák" a začnou dělat to, co dělá zdrcující většina okolo).
Attenborough celý život studuje přírodu a točí filmy o divočině, postupem času o zanikající divočině. V dokumentu Netflixu používá k pochopení změn, které planeta zažívá, obraz: "Masajské slovo ´Serengeti´ znamená ´nekonečné pláně´… Můžete být v jednom koutě Serengeti a nevidíte jediného živého tvora. A na druhý den ráno milion pakoňů… A pár dní nato jsou pryč. Zmizeli za horizont. Nemůžeme vám vyčítat, že jste v nekonečnost plání uvěřili, když spolkly takové stádo. Až vědec-vizionář Bernhard Grzimek ukázal, že to není pravda. Spolu se synem… zjistili, že stáda ze Serengeti pro přežití potřebují obrovské úrodné pastviny. Bez tak rozlehlé plochy by se stáda zmenšila a celý ekosystém by se zhroutil. Pro mě byl závěr jasný. Divočina není nekonečná. Není nevyčerpatelná. Potřebuje chránit."
Cenná věta "nemůžeme vám vyčítat, že jste v nekonečnost plání uvěřili". Attenborough popisuje doslova děsivé změny našeho světa, za které neseme odpovědnost, nesmírně přátelsky, nevyčítavě. V tom se liší od mladičké Grety. Ta loni v září na klimatickém summitu v New Yorku řekla mimo jiné: "Jsme uprostřed rozpadu klimatu a vy mluvíte jen o penězích a pohádkách o věčném ekonomickém růstu. Jak se opovažujete sem přijít a říkat, že děláte dost, když potřebná politika ani řešení stále nejsou v dohledu." Na Gretě odpůrci hledají chyby, Attenborough sám své chyby a omyly, které jsou i našimi omyly, v klidu, s pokorou přiznává.
Pravda srozumitelná pro všechny
V dokumentu neříká nic nového. Vystupuje tam jako člověk, který o změnách, jež nás mohou zahubit a mění tvář světa, svědčí s velikou laskavostí. O to hlouběji jeho varování posluchače zasahuje. Siru Attenboroughovi, moudrému starci, nemohou popírači klimatických změn vmést do tváře, že by měl dostudovat, protože nic neví. On studuje a obdivuje divočinu celý život, učí o ní nejpřístupnějším způsobem - svými dokumenty, filmy, které přece milujeme.
Právě v tom je sdělení dokumentu Život na naší planetě tak otřesné. Náhle nejde nevidět, protože ho prostě na vlastní oči vidíme. A všecky záběry provází ten čtyřiadevadesátiletý muž, jehož si nelze nevážit. Jeho dokument by se měl promítat ve všech školách, od základních po vysoké, jistě by byl vítán. Měli by ho vidět všichni učitelé, ale nejen oni, měli by se k němu dostat byznysmeni, důchodci, politici…
Film je velmi jednoduše, srozumitelně vystavěn - od Attenboroughova mládí až po současnost. Používá vlastní záběry, vidíte vymírající gorily, zemřelé korálové útesy, ničení pro naši planetu nesmírně cenného deštného pralesa, tání ledovců a další momenty. Pozorujete zanikající krásu krás a toužíte to zanikání zastavit. Zajímalo by mě, co by řekl takový Václav Klaus senior, kdyby se na ten film díval, jak by ho komentoval. Popíral by dál klimatickou změnu a vliv nás, lidí, na ni? Ale vlastně to je jedno.
Jedním z mimoděk úžasných přínosů dokumentu je sám David Attenborough. Jsme v posledních letech zvyklí na dost děsivé, odpudivé, nenávistné staré muže. Není potřeba je jmenovat, každý ví, o kom mluvím, objevují se u nás i jinde ve světě. Ale zde najednou mluví stařec láskyplný, plný zájmu o náš svět, nezahořklý, a přece varující: "Příroda mizí. Důkazy vidíme všude kolem nás. Došlo k tomu během mého života. Viděl jsem to na vlastní oči. Tento film je mým svědectvím a mou vizí budoucnosti," říká.
Nežene nás zpátky do jeskyní
Síla dokumentu tkví v jeho naučnosti. Přivede vás postupně až do bodu zmaru, umírání, zanikání nejen jeho milované divočiny, ale i další přírody. A poté nabídne: "Co tedy máme dělat? Je to více než jasné. Celou dobu to bije do očí. K obnovení rovnováhy na naší planetě musíme obnovit její biodiverzitu, o kterou jsme ji připravili. Je to jediná cesta ven z této krize, kterou jsme způsobili. Musíme světu vrátit divočinu." Jinak se promění v místo, kde se nedá žít.
Dokument ukazuje, jak to udělat. Nabízí řešení, jako je omezení spalování fosilních paliv, snížení spotřeby masa, využívání sluneční energie, která nás, když ničíme lesy a necháváme tát ledovce, ohrožuje. Popisuje, jak se ostrovní stát Palau v Tichém oceánu, který žije z turismu lákajícího na korálové útesy a z rybolovu, vypořádal s prudkým úbytkem ryb - omezením rybolovných metod. Předvádí pěstování zeleniny v Nizozemsku s desetkrát vyšší účinností a s menším či žádným využitím pesticidů a hnojiv.
"S lepším přístupem k zemědělství můžeme zvrátit proces zabírání půdy, který jsme zahájili již v počátcích zemědělství. Je to nezbytné, protože volnou půdu naléhavě potřebujeme," říká Attenborough. Mluví o lesích, které planeta Země nutně potřebuje. Ukazuje na příkladu Kostariky, jak lze znovu udělat místo i pralesu. Používá příklad Japonska, nebere nám naši modernitu, nežene nás zpátky do jeskyní.
Díváte se na ten dokument s úctou. A myslíte na Česko, jak na tom jsme, co všechno se zlepšilo. Jak ožily naše řeky, jak se snad začíná měnit složení našich lesů, dokonce je naděje, že se zlepší život slepic v klecových chovech. Ale taky stále dál víte, že nás sužují sucha, a přece si hnojením ničíme podzemní vody. Víte, že naši zemi vede člověk, za nímž stojí obří agroholding bažící po maxiziscích bez ohledu na to, jak zničená je česká půda. Žijeme ve státě, kde ministr životního prostředí není s to zjistit, kdo zabil desítky tun ryb v Bečvě, ač sám tvrdil, že to budeme vědět "v řádu hodin". Máme co měnit, je nejvyšší čas.
Zpět k Davidu Attenboroughovi. Jeho dokument na nás neútočí, neobviňuje, ačkoliv vinu při jeho sledování nemůžeme necítit. Není to výron nenávisti k nám, viníkům, nýbrž gejzír lásky k přírodě a divočině, bez níž nemůžeme existovat. Attenborough je pro přírodu tím, kým byl Ghándí pro Indii a Churchill pro Británii za války. Nabízí záchranu a stojí při tom uprostřed pomníku lidské devastace, na začátku i na konci dokumentu točí ve městě Pripjať, které v roce 1986 zničil výbuch černobylské jaderné elektrárny…
