Všechna Putinova slova je potřeba pečlivě slyšet. Jeho veřejná přednáška před útokem ruských divizí na Ukrajinu vypadala na první poslech jako litanie chorého mozku postiženého fixní ideou a napoleonským komplexem. Putinův projev ale nebyl symptomem chvilkového bláznovství, nýbrž výrazem dlouhodobě budované ideologické vize impéria, které má nesporné metafyzické základy, jež Putinově mozku dodávají přičinliví intelektuálové.
Takový Alexandr Dugin, politický filozof karikovaný v populární a důležité knize Vladimira Sorokina Den opričnika, považuje "impérium za ruský osud". Rusko je tu zkrátka proto, aby se ve formě impéria stavělo rozkladným individualistickým západním proudům a bránilo národní tradici náboženskou, vojenskou, rodinnou. Byl to Dugin, kdo dlouhé roky mluvil o imperiálním probuzení Ruska, které se dokonce musí stát jakousi avantgardou boje s rozkladnými vlivy Západu, kdo jiný než Rusko musí Západu ukázat, že má své limity, jež nelze překročit.
Osudová bitva
Boj proti Západu je bojem proti moderně jako takové, je to osudová bitva mezi světlem a tmou, dobrem a zlem, kterou může vést jen skutečný imperiální vůdce. Ten se neohlíží vpravo ani vlevo, nemůže přepočítávat mrtvé nebo materiální ztráty či počet rozbořených domů. Jeho idea je vyšší než tyto přízemnosti, patří totiž do řádu věčnosti, tak jako je věčné povolání imperátora: cílem je dokonalost impéria jako stroje moci, v němž každý má své vlastní důležité místo. Vládce, jeho družina, církev, občané, poloobčané, otroci, kteří musí impérium nejen uctívat, ale musí mu i sloužit. Proto je tak důležitá imperiální inscenace Putinovy vlády, která sice využívá ty nejmodernější komunikační prostředky a metody digitálního obrazového brainwashingu, je ale pouhým protažením starých inscenací podřízenosti na dvoře imperátorově, rituálem poddanosti, jenž neponižuje, ale dává všem sílu řádu.
Ruská "řízená demokracie", vynález dlouholetého Putinova poradce Vladislava Surkova, je sofistikovaným hybridem: lidé mají jako v době římského císařství dojem, že mohou leccos rozhodnout a žijí v relativní svobodě, ve skutečnosti za vše musí vděčit císaři. Surkov, který už z Putinovy blízkosti odešel, ale jeho PR otisk je patrný v každém kroku prezidenta, rád odkazuje na dobu císaře Octaviana a také se chlubí dokonalou mediální televizní iluzí demokratického ruského světa, kterou Putin pod jeho vedením vytvořil. Surkov na rozdíl od Dugina, jemuž nechybí jurodivá přesvědčivost posedlého vlastními iluzivními obrazy, vykazuje hrdost na své manipulativní techniky, ale mnohem menší míru skutečného osobního přesvědčení. Jak je to s Putinem, se můžeme jenom dohadovat.
Ukrajina jako pouhá nemoc
Každopádně v probíhající Putinově vojenské agresi se najdou stopy obojího: Duginův ruský imperátorský mesianismus, namířený proti liberálnímu nihilismu Západu, který ohrožuje tradiční Rusko; Surkovu bezohlednou vypočítavost a vychytralost namířenou stejným směrem. Byl to ostatně Surkov, kdo hrdě předpovídal, že válka se Západem se rozpoutá dříve nebo později a bude mít mnoho obětí i podobu útoků a sankcí. Surkov měl v Putinově opričině na starosti právě Ukrajinu, propagandisticky i politicky pracoval na anexi Krymu a podpoře Donbasu. Jeho slova zazněla i ve zmiňovaném prvním Putinově projevu-přednášce, kterou ruský vládce spustil útok na Ukrajinu.
"Žádná Ukrajina neexistuje. Existuje jen jakási ukrajinskost. Je to specifický druh nemoci…," tvrdil Surkov. "Jsem ale ukrajinooptimista, věřím sice, že Ukrajina už neexistuje, ale že se někdy zase může zformovat." Surkov to myslel přesně tak, jak to řekl Putin ve svém projevu, Ukrajina pro ně neexistuje, je to prostor ruského vlivu, netušil však, že s ním tolik Ukrajinců nebude souhlasit a že ono nové zformování Ukrajiny nebudou chtít Rusku povolit, protože je chtějí provést jen oni sami.
Vnitřní logika Putinovy psychózy
Pro každý budoucí vývoj bude důležité rozumět tomu, s čím Putin a jeho darebná družina pracují, jaké myšlenky a metafyzické vize svými činy realizují, jakou válku vlastně vedou. Opravdu nejde jen o krocení zlobivého bratra, který utíkal z vlivu impéria a potřebuje dostat lekci, jak to Putinovými ústy popisuje Surkov; ale jde také o začátek širší konfrontace se západními zeměmi, o Duginem přivolávanou osudovou "poslední bitvu" s liberalismem, který podle něj i Putina musí dostat lekci v tom, že už nikdy nesmí být ideologií, která si dělá nárok na celý svět, na univerzální platnost, ať už jde o kapitalistickou ekonomiku, koncept lidských práv, nebo demokratický politický systém.
Putinův svět teď mnoha lidem připadá psychotický, i psychózy ale mají svou vnitřní logiku… Aby nás síla právě řádící dějinné deviace všechny nezničila, je dobré ji vidět a pokoušet se jí rozumět.
Autor je analytik týdeníku Euro.
