Historik by vzniklou situaci v České republice komentoval lakonicky: Jako dříve velcí feudálové konkurovali monarchii, dnes velcí oligarchové konkurují státům a destruují parlamentní demokracii. Proto Andrej Babiš nepatří do vlády, stejně jako tam nepatřili velcí feudálové po vzniku republiky.
Ti, stejně jako pan Babiš, odmítali respektovat a ovládat mechanismy vládnutí. Problém Andreje Babiše je zřejmě mimo jiné v tom, jak řekl předseda KDU-ČSL pan Bělobrádek, že "vládní materiály až příliš často nečte." A to přesto, že na zasedání vlády nosí ostentativně největší tašky plné dokumentů.
Jenže když premiér Bohuslav Sobotka podal prezidentovi žádost, aby místopředsedu vlády a ministra financí odvolal (protože prezident odmítl zvyklost, že demise premiéra je zároveň demisí celé vlády) a prezident by nakonec jeho žádosti vyhověl, učinil by z něj - jak se všude psalo - mučedníka, což je postavení s velkým emocionálním nábojem. Aby nějaký Sobotkův krok měl skutečně rozhodující účinek i na voliče, musel by Sobotka přijít s novou a ještě emotivnější kartou; a tou žádost o demisi místopředsedy vlády rozhodně není. Už proto ne, že se dá vykládat i jako zbabělý krok zoufalce.
Důvod je zřejmý: v době ikonické kultury, která nahradila racionální alfabetickou kulturu, příznivci Andreje Babiše na argumenty neslyší, příchylnost k němu je emocionální stejně jako k prezidentovi, proto jejich preference jsou stále nejvyšší. Omílání stejných, byť často evidentních kauz, jako je střet zájmů, má stále menší účinek, protože tyto případy jsou složité: Připomeňme, že Babiš sám sobě přiděloval dotace z evropských fondů a ještě toto přidělování kontroluje, vlastní, či donedávna i de iure vlastnil, dvoje hlavní noviny a jejich internetové servery, které mu musí sloužit. Jak přiznal v rozhovoru s novinářem Jankem Kroupou z Českého rozhlasu bývalý redaktor Mladé fronty Dnes Marek Přibil, Andreje Babiše vnímal jako svého šéfa, a proto s ním články konzultoval. To stvrzuje i osud Sabiny Slonkové, která jako šéfredaktorka v Babišových novinách vydržela pouze šest měsíců na počátku roku 2014, protože nebyla k majiteli dost loajální: odmítla ho vnímat jako svého šéfa. Postupně pak ze všech jeho médií kvůli tomu odešlo více než třicet dalších redaktorů. Potvrzují to i komparativní analýzy přístupu k tématům novin pana Babiše před červencem 2014 a po tomto termínu. Problém je, že i tento konflikt je pro řadu lidí moc komplikovaný, ale mohou za to i sama média včetně těch veřejnoprávních, která se těmito věcmi odmítají soustavně řadu let zabývat.
A protože prezident Miloš Zeman stojí před prezidentskými volbami o podporu voličů Andreje Babiše a nepřeje si, aby jeho hnutí proti němu postavilo svého kandidáta, nemůže mít zájem na tom, aby Babiš opustil ministerstvo financí, a stále přichází s novými důvody, proč demisi nepodepíše. Jenže pokud nebude moci Sobotka dosadit na ministerstvo financí lidi bez vazeb na Agrofert (najít takového člověka mezi členy ANO ale bude velmi těžké), nebude možné provést na ministerstvu forenzní audit a odvolat ředitele finanční správy Martina Janečka. Výsledky auditu, které by různá podezření mohly potvrdit, a následující kroky - do voleb zbývá pět měsíců - by mohly být tou jedinou emocionální zprávou, která by třeba změnila preference Babišova hnutí i za předpokladu, že se bude prohlašovat za mučedníka a nejlepšího ministra financí.
Takový krok by vedl s největší pravděpodobností k trestnímu stíhání, a teprve kdyby byl vicepremiér skutečně obviněn - třeba i kvůli tomu, že měl v ruce živý svazek z kauzy Beretta -, byla by to událost, které všichni rozumí: preference ANO by asi začaly padat. Jakékoliv polovičaté řešení pana Babiše jen posílí. Zatím ale, asi právě proto, prezident odvolání ministra Babiše i proti dikci ústavy oddaluje.
Postoj premiéra Sobotky však diskvalifikuje skutečnost, že 29. ledna 2014, kdy vzal Andreje Babiše do vlády, o jeho střetu zájmů věděl. Proto lze dnes tak snadno interpretovat útoky na pana Babiše jako účelové, když jeho hnutí má preference o deset i více procentních bodů vyšší než ČSSD. Tento krok situaci komplikuje, protože za něj nese plnou odpovědnost Sobotka.
Základní otázka, na kterou neznáme odpověď za situace, kdy se zdá, že skoro celá ČSSD vyhlásila prezidentovi válku, zní: Má premiér dobře promyšlené další tahy? Pokud ne, otevře tak snadno prostor pro Zemana s Babišem, kteří ohýbání ústavy a střet zájmů překřičí pouťovými výroky o komedii pana premiéra a parlamentní demokracii budou dál rozvracet.
