Máme za sebou koronavirové Velikonoce, svátky prožité v nové situaci. Změnila nákaza českou společnost? Pokusím se na několika příkladech ukázat, že změna celku zatím neproběhla. Dál jsme rozdělenou zemí, kde se část občanů chová rozumně, ohleduplně, a další část přesně naopak.
Začněme Velikonoci jako křesťanskými svátky. Ukázalo se, že kněze Tomáše Halíka "nemají" jen katolíci. Jeho promluvy během Velikonoc byly mířeny nejen na ně, nejen na křesťany z dalších církví, adresoval je i nekřesťanům. Halík Ježíše spatřuje všude kolem sebe, v slabých, potřebných, trpících. Díky koronaviru tento světový křesťanský myslitel našel velmi civilní a srozumitelnou polohu.
V novém světle se na Velký pátek předvedl i mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. Na sociálních sítích se objevilo video živého přenosu z katedrály svatého Víta, na kterém Ovčáček předčítá z bible, z Listu židům. V pozadí sedí Dominik Duka. Na Twitteru bylo video komentováno slovy: "Komunistický publicista a mluvčí prezidenta čte z Písma v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Rok 2020."
U části sledujících vyvolalo Ovčáčkovo čtení z Písma pohoršení. Proč? Rozděluje české občany, štve proti celým skupinám lidí. Jak tedy může při on-line přenosu bohoslužby předčítat z bible? Co tím kardinál Duka sleduje?
Nabízejí se dvě odpovědi. První je pozitivní: Duka nám vzkazuje, že v křesťanské představě jsme před Bohem všichni hříšníci. Je vlastně jedno, kdo z Písma předčítá, mělo by nás to vést k vědomí, že před Bohem neobstojí nikdo z lidí. Druhá odpověď je světská: Duka se chtěl zavděčit Miloši Zemanovi, který na vzkříšení pronesl "velikonoční promluvu k národu". Požádal ho o ni opět Duka. Zeman mluvil ve stejnou chvíli, kdy papež František pronášel požehnání Urbi et Orbi (Městu a světu). Náhoda? Omyl? Úmysl?
Velikonoce jsou dny volna, svátky tradičních zvyků. S velkou pomlázkou a v roušce byl na Pondělí velikonoční vyfocen Zeman (na zámku v Lánech). Andrej Babiš taky nezapomněl na politický marketing. Nechal si natočit "velmi přirozené" domácí video. Na zahradě s dvoumetrovou pomlázkou a v roušce vyšlehává manželku. Koleda měla slabinu, Babiš Moniku mrskal v neděli. Dosud se u nás koledovalo v pondělí.
Po výkonu si však sedl a mluvil vážně a rozumně k národu. Varoval, ať lidé neporušují karanténu, ať jsou raději doma, mimo domov ať udržují vzdálenost o délce jeho oligarchovské pomlázky a nosí roušky, neboť ještě není vyhráno.
Kašleme do roušek, ale kašleme i na roušky
Tím se dostáváme k nepřehlédnutelnému momentu Velikonoc - k naší disciplíně. Vláda před svátky poněkud uvolnila pravidla pro pobyt lidu venku. Povolila některé sporty. Oznámila, že na kole a při běhu v lese už nemusíte nosit ochranu úst a nosu (zjednodušeně roušku). Zároveň ovšem premiér i vicepremiér Hamáček lidi vyzývali, ať zůstanou doma a pokud možno nikam nejezdí. Rozumně.
Část občanů tyto prosby dodržovala, část cyklistů i běžců však roušky bohorovně odložila, "my už nemusíme". Běhali a jezdili bez ochrany před kapénkovou nákazou i v parcích a mezi lidmi. (Uvidíme za pár dní, jak lhostejnost k druhým pohne čísly nakažených.) Sám jsem psal, ať je nošení roušek venku zpřesněno, ať vláda nenutí cyklisty dusit se v šátku, když jedou sami po silnici. Jsme přece dospělá společnost, zdrcující většina se umí chovat odpovědně. Omyl. Chyba.
Proč na to hodně lidí začalo kašlat? Asi je uklidnila dobrá čísla a ukolébal tweet ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha těsně před Velikonoci: "Aktuální vývoj ukazuje, že se nám podařilo nekontrolované šíření koronaviru zastavit a je možné se připravit na pozvolný a kontrolovaný návrat k normálnímu životu!" Vojtěch začal za nesouhlasu ministra vnitra Hamáčka popisovat, co a jak by mohlo nastat, až se začnou uvolňovat přísná karanténní opatření. Možná to lidi zmátlo. Mají pocit, že je pandemie za námi. Zřejmě není.
Další moment Velikonoc. Ač byli lidé z měst včetně Prahy žádáni, ať zůstanou doma, mnozí vyrazili na chaty a do přírody. Některá městečka a vesnice zažily masivní nájezdy lufťáků. Příklad: novinář Petr Kamberský na Facebooku psal, jak si v Kytíně dělají výletníci, nikoli místní, "piknik na návsi", ačkoliv "otevřeli v katastru obce dvě nová provizorní parkoviště" pro výletníky. Nejen v Kytíně. Podobné zprávy přicházely z mnoha rekreačních oblastí.
Často se mluví o nevraživosti mezi městskými a venkovskými lidmi. Strachem z koronaviru se propast prohloubila. Měšťáci, hlavně Pražáci, jsou vnímáni jako potenciální přenašeči nákazy (logicky, v Praze máme nejvíc pozitivně testovaných). Kdo nemusí, neměl jezdit, měl ten přirozený strach lidí na venkově akceptovat. Pro vesnici může nákaza znamenat, že bude na čas úplně izolována.
V koronavirovém velikonočním testu jsme nijak skvěle neobstáli. Jako celek jsme se zatím rozhodně nezměnili. Odpovědná část se chová ohleduplně (i v Praze jezdí kolaři s rouškami, když míjejí spoluobčany), část z nás ale na druhé, na venkov, z výšky kašle.
