Kampaň před podzimními volbami jede na plné obrátky. Vláda Andreje Babiše ustála hlasování o nedůvěře, ale v průzkumech obliby se ANO nalézá až na třetím místě. Podle posledního volebního modelu agentury Kantar CZ pro Českou televizi by v květnu vyhrála koalice Pirátů a STAN s 26 procenty před koalicí Spolu s 21,5 procenta. ANO v průzkumu nasbíralo 20 procent voličů. Zaostává tedy za dvěma volebními bloky, ale zůstává stále nejsilnější samostatnou stranou. Navíc se jeho preference ještě mohou změnit - Babiš rozjíždí svoji typickou kampaň. A co kampaně zmohou je dobře vidět na Přísaze Roberta Šlachty, která roste a poprvé podle průzkumu nasbírala pět procent nutných pro vstup do sněmovny. Hlasy bere hnutí ANO a SPD, oslovuje nevoliče a něco odebírá i Pirátům.
Také Babiš kampaně umí. Navíc mu zase hraje štěstí do karet. Nelze si nevšimnout, jak rychle lidé zapomínají na pandemii. Stačilo otevřít obchody a hospody a opatrnost mizí v minulosti, zapomnění. Naštvání z covidu, ještě nedávno namířené proti patlalské, neschopné vládě, rychle vyprchá. Hodně záleží na tom, jestli se pandemie vrátí před volbami, po dovolených (snad ne).
Babišovi se daří manipulovat veřejným míněním, lidé mimo Prahu a další velká města, na venkově, se "bojí Pirátů". Bojí se, že "jim vezmou byty", že "jim domů nastěhují muslimy" a podobné nesmysly, jež ale rezonují. Piráti zatím nepochopili, že teď musejí "makať" jinde než ve sněmovně, že mají dělat přesně to, co dělá Šlachta: jít mezi lidi. Vydat se jim, stát před nimi na návsích, odpovídat na dotazy. Tak se vytváří důvěra, bez níž politika nefunguje.
Babiš hraje na rychlost zapomnění a na chrlení státních peněz. Zároveň si vytvořil a pěstuje to, na co jsou místní lidé zvyklí - obraz nepřítele. Nepřítelem nejsou komunisté, není to stát ničící Zeman, není to Okamurova SPD, není to Přísaha, nepřítel je pirát. Nikoli ODS, ta zůstává zjevně v záloze. Navíc je potřeba společnými silami ničit jedničku, tedy "nebezpečnou" koalici PirSTAN, na tom se čile podílí i odeeska, strana uražená tím, že Spolu nevede. Strana nesmírně nervózní z představy, že by i po volbách měla zůstat v opozici, to je pro ni po letech mimo vládu zlý sen.
Velmi poučný byl Babišův projev při jednání poslanců o vyslovení nedůvěry. On tam předvedl přesně, kým je. Obviňuje opozici (Spolu a PirSTAN), že šlo o předvolební kampaň; jistěže šlo, ale on nezůstal pozadu.
Rozdávání, rozdávání, rozdávání
Vychválil se a nechtěně odhalil svoji metodu vládnutí: rozdávání. Pochlubil se, jak jeho vláda "konečně prosadila důstojné důchody". Vyjmenoval valorizační i nevalorizační zvýšení a dodal "lidem nad 85 let jsme přidali tisícovku navíc a v prosinci 2020 každý senior dostal ještě 5000 Kč". Vláda prý také "radikálně zvedla lidem platy", neopomněl zmínit učitele, pracovníky sociálních služeb, zdravotní sestry a lékaře, kterým se platy zvedaly.
Vytáhl absurdní zrušení (v nevhodnou dobu) "megapodvodu nazvaného superhrubá mzda", jež 4,5 milionu zaměstnanců zvedla mzdy. Neopomněl zmínit i další snižování daní.
Když jsem poslouchal jeho projev a později ho znovu četl, uvědomil jsem si, jak to Babiš dělá a jaké měl jako premiér dlouhou dobu štěstí. Ekonomika rostla a on si kupoval voliče. Nic proti zvyšování platů učitelů, zdravotníků, sociálních pracovníků. Nic proti zvyšování důchodů. Ale stále za tím visí děsivá otázka: máme na to?
Ještě podstatnější je jiný fakt: Babiš se vydával za moderního premiéra, který chce Česko vrátit na špici Evropy, udělat z nás moderní zemi. Když se díváte, jak v této zcela zásadní oblasti pokročil, zarazí vás, jak málo udělal. Jak se de facto nehnulo se školstvím, ačkoliv i Babiš vykládal, jak je důležitá "vzdělanostní společnost". Během pandemie si kantoři museli pomoct sami a stát nezvládl zařídit pomoc dětem, které vypadly ze systému. Bylo jich podle školní inspekce 10 tisíc! Podobně se nehnulo vysoké školství a věda, o níž se mnoho let u nás tvrdí, že se musí stát naší budoucností.
Zůstat u moci
O nějakém "úzkém státu" si taky můžeme leda nechat zdát. Úředníků za Babiše jako ministra financí i premiéra přibylo, připomeňme slavné EET, elektronickou evidenci tržeb. (Co se, až na obří výjimky, jako je stavební řízení, zlepšilo, je styk s úřadem, ale to není úspěch Babiše, nýbrž místních samospráv.) Tak můžeme pokračovat a jen málokde najdeme nějaké zlepšení. Pozitivní přístup k ekologii má ministerstvo životního prostředí, ale je to často pouhá rétorika. Babiš stát prostě nezmodernizoval.
Vůbec se o to nesnažil, nepokoušel. Jeho motivem bylo zůstat populární, zůstat u moci, nikoli zlepšit třeba přístup k vědě. Nejen to, na celé čáře prohrál v další oblasti, kterou na začátku vládnutí ANO a ČSSD prohlásil za svoji doménu, v zahraniční politice. Zavedl nás spolu s Milošem Zemanem na periferii EU. Není divu, jeho vzorem je Viktor Orbán.
Nemá snad ani smysl připomínat, jak zoufale Babišova vláda nezvládla koronavirovou pandemii. V této velenouzi se najednou natvrdo ukázalo, že stát vede chaot, který si neumí udržet odborníky a věčně se montuje do věcí, které není s to ani pochopit. Katastrofa.
Celé jeho vládnutí bylo nakupováním voličů. Na přechod k modernímu státu se nezmohl, nepokusil se o to. Není divu, když se spojil s mastodontem české politiky Zemanem. Jinak to dopadnout nemohlo. Možná proto Babiš tak zuřivě útočí na Piráty. Zřejmě si uvědomuje dvě věci: že Ivan Bartoš oslovuje mladé voliče, což on nedokáže. A že by se Piráti mohli o skutečnou modernizaci země pokusit. Jenomže v moderním státě by nebylo místo pro gigantické střety zájmů a oligarchy v čele vlády.
