Michael Bloomberg do toho praštil a oznámil kandidaturu na amerického prezidenta. Evidentně věří, že je tím, kdo za středové demokraty může nahradit uvadajícího Joea Bidena, porazit v demokratických primárkách "levičáky" (Bernieho Sanderse a Elizabeth Warrenovou) a pak příští rok v listopadu v prezidentských volbách rozdrtit Donalda Trumpa.
Do Bílého domu má před sebou Bloomberg sice ještě hodně dlouhou a především hodně nejistou cestu (jeho aktuální preference mezi demokratickými kandidáty se pohybují na "hezkých" 2 procentech), ale jeden člověk, který se už teď možná těší, že by to Bloomberg mohl dát, se jmenuje Andrej Babiš.
Letí to, ale vlastně to není tak dávno, co se tehdejší český ministr financí a vicepremiér Babiš v dubnu 2015 vypravil do USA a kdy se jeho setkání s Michaelem Bloombergem v New Yorku stalo mediálním vrcholem jeho cesty. Už dopředu Babiš avizoval, že se Bloomberga zeptá, "jestli ho také napadali kvůli střetu zájmů, kvůli tomu, že má televizi a další aktivity, jestli mu také nadávají, jako mně v Česku".
Babišovo kulhavé alibi
Babiš si tehdy Bloomberga přivlastnil jako své alibi. Pokud se mohl dolarový miliardář a mediální magnát Bloomberg stát starostou New Yorku, tak proč by on, skromný český podnikatel a politik, také nemohl nějaká ta média vlastnit? Aha, lidi, co je na tom špatného?
Babišovo srovnání kulhalo na obě nohy. Bloomberg nejdříve od roku 1981 budoval své mediální impérium, než se v roce 2001 stal starostou New Yorku. Zatímco Babiš, který předtím nikdy neměl s mediálním byznysem nic společného, si koncern MAFRA pořídil přesně v době, kdy vstupoval do celostátní politiky.
Zadruhé, Bloomberg musel s nástupem na radnici ve vztahu ke svému majetku splnit řadu podmínek, kromě jiného třeba předložil seznam největších zákazníků (první stovky) agentury Bloomberg. Aby bylo jasné, že kdyby například Goldman Sachs vstoupil do nějakého obchodního či správního jednání s městem New York, je zároveň zdrojem příjmů agentury Bloomberg.
A za třetí, i když je New York velké město, byl Bloombergův průmět do celostátní americké politiky mnohem menší než způsob, jakým celou českou politiku ovlivňují rozhodnutí ministra financí. Jinými slovy, potenciál fatálního střetu zájmů, kdy by starosta Bloomberg přes svá média ovlivňoval celoamerickou politiku, byl zdaleka menší než u Babiše, který měl v tu chvíli jako místopředseda vlády k dispozici dva celostátní deníky, Mladou frontu DNES a Lidové noviny.
Trojnásobný starosta New Yorku a mediální magnát nebyl nikdy v Čechách. Doufám, že jsem ho přesvědčil, aby přijel. pic.twitter.com/2CKnzldMpD
— Andrej Babiš (@AndrejBabis) April 14, 2015
Babišovy "argumenty" byly už tehdy mimo. Aktuální Bloombergův vstup do americké prezidentské kampaně ovšem jen potvrzuje, že na úrovni nejvyšší, celonárodní politiky, do které se teď Bloomberg vypravil, je konflikt zájmů neřešitelný, že není možné sedět na dvou židlích.
Rychle zapomenutý recept
Loni na podzim, když ještě jen tancoval kolem své možné kandidatury, Bloomberg odpovídal na dotaz, co by udělal se svojí společností Bloomberg L.P. a konkrétně s její dceřinou zpravodajskou agenturou Bloomberg News. "Společnost by buď šla do slepého fondu (blind trust), nebo bych ji prodal," odpověděl Bloomberg, který je dost zkušený a chytrý, aby věděl, že nic jiného, pokud nechce sám sebe a své novináře postavit do neřešitelné situace, udělat nelze.
"Zcela na rovinu, nechci, aby reportéři, které platím, o mně psali špatné věci. Nechci, aby byli nezávislí. Takže musíte něco udělat," řekl Bloomberg prý položertem, ale upřímně a jasně, že nic jiného než ostrý řez, jedno, nebo druhé, nefunguje. Jenže nyní, když došlo na lámaní chleba, už asi není na hrdinství čas.
John Miclethwait, šéfredaktor agentury Bloomberg News, která zaměstnává 2700 novinářů, po oznámení Bloombergovy kandidatury svým lidem rozeslal "pastýřský list", ve kterém své novináře ubezpečuje, že zpravodajská agentura "bude nadále psát o všech okolnostech prezidentského souboje ve své většině stejně, jako jsme to dělali dosud".
"Budeme psát, kdo vyhrává a kdo prohrává. Budeme se dívat na politické programy a jejich dopady. Budeme dělat průzkumy, budeme dělat rozhovory s kandidáty, budeme sledovat jejich kampaně," stojí v prohlášení šéfredaktora.
Což zní možná dobře, jenže pak přichází to obrovské ALE. Novináři Bloomberg News nebudou podle šéfredaktora dělat a přinášet žádné vlastní "investigativní zpravodajství" - a to nejen, co se týče samotného Bloomberga, ale také ostatních demokratických kandidátů.
"Nemůžeme se k demokratickým konkurentům Mikea chovat jinak než k němu," vysvětluje prohlášení, že pokud se novináři Bloomberg News nebudou moct dívat pod prsty Bloombergovi, tak tuto "laskavost" (courtesy), jak doslova stojí v memorandu, poskytnou i ostatním demokratům.
Every reporter covering 2020 knows that if they write a story seriously scrutinizing Mike Bloomberg, they risk enraging a person who owns a sizable segment of the media job market. It’s a very tough situation for journalists, and probably not a great dynamic for democracy.
— David Sirota (@davidsirota) November 23, 2019
Pozor, další velké ALE: na Donalda Trumpa se to vztahovat nebude, v jeho případě budou mít reportéři Bloomberg News nadále zcela volnou ruku. Je to bramboračka, marný pokus o kvadraturu kruhu.
Je tady někdo od falešného Bloomberga?
Reportéry agentury to staví do role "stenografických žurnalistů". Jak to vystihla Kathy Kielyová, která do roku 2016 vedla politické zpravodajství Bloomberg News a nyní pracuje v agentuře AP. Prezidentská kampaň a volby - to je nejvyšší dívčí amerického politického a investigativního zpravodajství. A vy jste novinář, který o tom nebude psát? Tak tedy díky, Miku…
Ještě mnohem důležitější je ale otázka, co to v prezidentské kampani přinese samotnému Bloombergovi. Přesně jak si to jeho polovičaté "řešení" zaslouží, půjde nepochybně o jednu z prvních věcí, kterou proti němu použijí jeho konkurenti jako politickou zbraň. Demokraté úplně stejně jako Donald Trump.
"Podrývá to už tak křehkou důvěru v média a nejspíše to ohrožuje i svobodu projevu," napsal na Twitter David Sirota, poradce a autor projevů senátora Bernieho Sanderse - jednoho z nejsilnějších Bloombergových konkurentů v demokratických primárkách. A jak s tím bude pracovat Donald Trump, popsal hezky David Martosko, americký zpravodaj listu Daily Mail.
Completely unsustainable.
— David Martosko (@dmartosko) November 24, 2019
I predict Trump rallies will include this: "Is there a Bloomberg reporter back there in the fake news section? They fly on Air Force One every day and chase me around but Little Mike won't let them investigate ANY Democrats. It's crooked as hell." https://t.co/yn7GFaYioj
"Předvídám, že součástí Trumpových předvolebních shromáždění bude toto: Je tam vzadu, v prostoru pro fake news média, reportér Bloombergu? Pronásledují mě, kde mohou, ale malý Mike jim nedovolí, aby se podívali na kteréhokoli z demokratů. To je pekelný podvod."
Bloomberg zvolil řešení, jaké zvolil. Je pochopitelné, že nechce jen tak prodat firmu, kterou budoval bezmála čtyřicet let, když za pár měsíců může prohrát v primárkách, a kromě hezkých miliard by neměl nic. A případný převod do slepého fondu se mu zřejmě také jeví jako časově a systémově zbytečně složitá operace, než aby ji podstoupil jen kvůli kandidatuře na prezidenta.
Hra bez pravidel
Jenže ani Bloomberg, ani Babiš, se nemohou vykroutit z prosté pravdy, že jsou v těžkém konfliktu zájmů. Babišovi to v době jeho návštěvy v USA v roce 2015 připomněl americký časopis Foreign Policy, když o něm psal jako o "Babisconim". A mimochodem, Babiš tehdy vyhlásil, že bude požadovat omluvu a že se kvůli tomu bude klidně i soudit.
Výsledek? Samozřejmě, ticho po pěšině. Stejně jako Andrej Babiš zapomněl na své tehdejší předsevzetí, že s koncernem MAFRA půjde na burzu. Povídali, že mu hráli.
Nicméně v Česku to Babišovým voličům nevadí a nechme se překvapit, jak na tom bude Bloomberg ve Spojených státech. Za Trumpova prezidentství si už Amerika zažila své. Bloombergův přestupek se v tomto kontextu zdá být marginálií.
Ale není. Je to přizpůsobení se "duchu doby" tím nejpohodlnějším a nejhorším způsobem. Poklesem politické kultury, degradací norem, překračováním psaných i nepsaných pravidel.
