„Já o tom ani nevěděl. Udělali web, který měl zásadní chybu, že byl anonymní. My nechceme vybízet lidi, aby anonymně udávali.“ Vysvětlení ministra financí Andreje Babiše, proč dal po měsíci vypnout „udavačský web“ elektronické evidence tržeb, je odzbrojující. Dá se to chápat asi takto: Nejpopulárnější politik si z nás buď dělá dobrý den, anebo neví, která bije, což by bylo v případě jeho milované EET poměrně alarmující.
Jestli Andrej Babiš opravdu „nevěděl“, znamenalo by to například, že před spuštěním EET neproběhla na financích žádná prezentace klíčového webu Finanční správy, anebo na ní ministr nebyl. I to je možné. Dále by Babiš a jeho tiskový servis museli přehlédnout několik článků v médiích, které o udavačském webu psaly už řadu týdnů před startem EET a které například citovaly mluvčí Finanční správy: „Možnost zkontrolovat si vydanou účtenku nebo nahlásit její nevydání by měla být funkční od 1. prosince.“ Kromě toho by ministr financí nesměl znát důvodovou zprávu k zákonu o EET, kde mj. stálo „navrhuje se umožnit veřejnosti zapojit se do efektivní kontroly plnění stanovených povinností“. To by bylo vzhledem k tomu, kolik hodin a dní se zákonem strávil jen v parlamentu, značně nepravděpodobné.
Alibi „já nevěděl“ je tedy nevěrohodné. Pravděpodobnější se zdá verze, že udavačský web se jednak ukázal jako neproduktivní, respektive až příliš využívaný (i když nevíme, kolik ze dvou tisíc hlášení bylo relevantních a kolik se opakovalo) – a především se stal předmětem zasloužené kritiky, která, poznal Babiš, poškozovala obrázek spokojeně šlapající EET i jeho samotného jako jejího strůjce. Usoudil, že mu to nestojí za to. (I když ještě 9. prosince, druhý týden po startu EET, v rozhovoru pro Blesk web hájil a uklidňoval podnikatele, že se nemají čeho bát.)
Celý příběh připomíná, že Andrej Babiš používá dvě tváře. První by se dala nazvat „vševědoucí“: Prostě to zařídíme, postavíme tým profíků… (hesla z billboardů). „Jsou to zoufalci, kteří nevědí, jak funguje svět.“ (o poslancích schvalujících lex Babiš v parlamentních kuloárech). „Někteří politici nepostavili za celý život ani tu psí boudu. Nikdy nic neřídili. Vůbec netuší, co je to rodinná firma.“ (v rozhovoru pro Lidové noviny).
To je tedy Andrej Babiš – mistr světa. A pak zničehonic otočí masku a nastaví druhou tvář, „nevědoucí“, takřka lítostivou. Nevědět je samozřejmě lidské a nebyl by to žádný problém – kdyby nešlo o záležitosti, kde „nevědět“ je pro profíka, který chce řídit stát jako firmu, těžký hřích. „Netušili jsme, kolik druhů podnikání tady máme,“ děl Babiš v souvislosti s výjimkou z EET pro e-shopy. Ale nemá „vědět to“ náhodou v popisu práce? Kdo je tady „zoufalec, který neví, jak funguje svět“?
Shodou okolností, ve stejný den jako rušení udavačského webu komentoval Andrej Babiš také zřízení Centra proti terorismu a hybridním hrozbám. “Všude možně je mnoho informací, pravdivých i nepravdivých, já ale spoléhám na selský rozum občanů, že nejsou hloupí a sami si informace vyhodnotí.“ V tom skutečně spočívá naděje. Důvěru v kritické myšlení obyvatelstva – alias selský rozum – musí ovšem také Babiš projektovat i sám na sebe. Čili: až zas bude příště „nevědět“, měl by rozhodně počítat s tím, že „občané nejsou hloupí“.
